Po strništi bos

Filmy Jana Svěráka mám velmi rád, ale tento mě bohužel neoslovil. Spíš než jako film (skutečně jsem tam postrádal nějaký výraznější příběh) to na mě působilo jako velice pracně budované evokování (skrz dětský pohled) dávno zašlé éry dětství Svěráka seniora, který se zde na stará kolena se sentimentem - jak jinak - ohlíží za časy, kdy byl sám ve věku hereckého představitele hlavní dětské role (film se v sentimentu doslova topí). Ten film jako by celý doslova vystavoval na odiv, jaké měl ten Svěrák hezké a idylické dětství, probíhající válce navzdory. Dokonce jsem se nemohl ubránit dojmu, že se ten film veze na současné vlně nostalgie po dětství bez internetu a moderních technologií - skoro jako bych tam mezi řádky viděl dnešní oblíbené moralizování, jak bylo dřív dětství tak nějak čistší, když se děcka celý den proháněla venku, bez tabletů, Facebooků a všech těch dnešních nesmyslů. Jenže zrovna u mě tohle prostě nezafungovalo - za sebe nemám problém přiznat, že mě ten film po většinu projekce nudil, a že jsem se nemohl ubránit dojmu, že Svěrák podlehl iluzi začínajících literátů, přesvědčených o své výlučnosti. Nic proti, ale takové dětství měl tenkrát každý kluk na vesnici, nic výjimečného na něm nevidím, a z filmů zasazených do časů WW2 už jsem unavený, protože jsem jich viděl příliš. Moc mi nesedlo ani obsazení - Vetchý mi pro svou roli přišel příliš starý, Oříšková zase příliš mladá (věkový rozdíl 27 let mezi oběma herci mi přece jen pro představitele filmových manželů přišel příliš velký). A celkově jsem ten film shledal až pohříchu nevtipný, a asi i zbytečný, protože srovnání s Obecnou školou se nevyhne, i kdyby tvůrci stokrát tvrdili, že je to zcela jiný film - a vedle ní jednoduše neobstojí. Nic jsem od toho nečekal - takže v mém případě asi nejde mluvit o zklamání - ale nic jsem od toho ani nedostal, kromě pár hezkých obrázků a několika celkem povedených momentů. Nástup závěrečných titulků zde byl skoro vysvobozením - bohužel. (16.08.2017)

Když vezmete už jednou vylouhovaný pytlík z čaje, strčíte jej do hrníčku a zalijete znovu vroucí vodou, výsledek prostě nebude mít zdaleka stejnou sílu, jako poprvé. Díky zdejším ohlasům, přinejlepším rozpačitým, jsem si nastavila hladinu očekávání ohledně "Po strništi bos" kamsi pod úroveň svých rozvrzaných kolen. To je velmi dobrá technika, při které divák nemůže být zklamán a často dochází k milému překvapení. Takže jsem si docela užila návštěvu doby, co mohla být opravdu krásná, kdyby jeden zasraný malíř pokojů neměl přehnané mocenské ambice. Svěrákův scénář sice působí dojmem, že vznikl na útržcích hajzlpapíru, z nichž část byla použita a spláchnuta, film je jaksi nekompaktní ve více ohledech, ale vlastně nemám nutkání se do něj ostřeji navážet. Nenadchnul, leč několik scén bylo docela fajn... žíznivému holt stačí i čaj druhák z popraskaného hrnku a já v posledních letech moc filmů neviděla. Mám sklon zastávat se slabších, dám laskavých 70%. (04.01.2019)

Jasně, že jo. Tak čtyřka je trošku nadhodnocená, trošku z nostalgie, pak hlavně za Oldu, ale když já fakt jinak nemůžu. Normálně nemám problém jít proti proudu, mít svou hlavu, nebo film podrobit zdrcující kritice, ale tady? Nějak mi to nejde. Vzpomenu si na Ropáky, Obecnou školu, nebo třeba Kolju a vím moc dobře, že duo Svěráků je prostě můj oblíbený žák, kterému klidně odpouštím i fakt, že tahle písemka nebyla na výtečnou. Jen ve skrytu duše doufám, že se ještě nějaké dočkám. Jedna, nebo raději dvě by mně bohatě stačily. (17.08.2017)

Filmovat sice Jan Svěrák nezapomněl, jenže k plnohodnotnému filmovému zážitku nestačí vytvářet malebné obrazy a pracovat s retroatmosférou. Potřebujete taky funkční scénář. Netuším, proč Jan nevyužil schopností svého otce, který je jedním z nejlepších scénáristů posledních dekád. Po strništi bos nefunguje a když používám tenhle termín, myslím opravdu NEFUNGUJE po dramaturgické stránce. I když Honza Svěrák zaplňuje svůj snímek tím či oním, ve výsledku je ten film neuvěřitelně prázdný. Nepotřebujete jenom vzpomínky, musíte je něčím vhodně poslepovat dohromady. Tomuhle kousku pomáhá do značné míry sentiment, ale pomáhat mu nebudu, na to je tu dost jiných. Celkový dojem: 45 %. Neodpustím si ještě výhradu k obsazení Oldy Kaisera. Přece jen, i když věkový rozdíl mezi Vetchým a Kaiserem teoreticky velký není, léta, kdy Kaiser chlastal první ligu, se na něm bohužel podepsala, takže by s úspěchem mohl hrát tatínka Vetchého. Mimochodem, on i Ondřej Vetchý je na Terezu Voříškovou a malého synka taky trošku přestárlý... Scéna u rybníka, kde si Voříšková s Kaiserem vymění dlouhý emocemi nabitý pohled a je evidentní, že režisér chce u diváka vyvolat dojem ať už platonického nebo naplněného dávného vztahu, mi vyvolává asociace spíš s pedofilií než čímkoli jiným. (17.09.2017)

Marné hledání konfliktů, ve kterém těch pár dramatických momentů nakonec působí až nepatřičně. Svěrákovské sebeukájení v poetických momentech a detailech poprvé za hranicí otravnosti. A jako bonus Tereza Voříšková, která nemá co hrát, ale to je jedno, protože byla obsazená kvůli přesně dvěma scénám a ani jedna není o herectví. (18.08.2017)