Po strništi bos

Tohle je Obecná škola, kdyby se vůbec nepovedla. Bez děje, bez zápletky, bez hereckých výkonů, scénář neexistuje, nevhodná a bezobsažná hudba, dialogy jsou prkenné, kamera se vyžívá v detailech a vůbec nefunguje, střih divákovi ani trochu nepomáhá, je tu celá řada úplně absurdních scén typu zpěv Terezy Ramby, nebo tahání Vlka od babičky, ale to jsou scény, které asi absurdní být chtěly. Zároveň je tu ale i spousta scén, kdy si opravdu říkám, co to jako mělo být? Například sexy svlíkačky Terezy Ramby před svým synem, jakoby ho snad chtěla svést. Sexy záběry na spící devítiletou holku nebo situace, kdy se znenadání objeví spousta dětí a nasednou na povoz, i když pro to vůbec není důvod. Obecně by skoro každá scéna mohla být úplně v jakékoliv části filmu a vůbec nic by se nestalo. Děti nestárnou, takže tahle potíž odpadá. Řada těchto scén je tam vložena bez jakékoliv naváznosti na to, co bylo předtím a co je potom. Naprostá většina potenciálních dějových linií je načrtnuta v jedné dvou scénách a pak už nic (viz ona devítiletá zrzavá holka). V podstatě každá vedlejší postava (a že jich tam je) ve filmu vůbec nemusela být, jejich přítomnost nebo nepřítomnost pro film je úplně irelevantní (viz role Hynka Čermáka, Petry Špalkové, Zuzany Stivínové a dalších). A nakonec ještě takové dvě drobné výtky - není to ani trochu vtipné a filmu se vůbec nedaří vzbudit iluzi, že se odehrává za 2. světové války. Jediné, co cením, že se snímek snaží nahlížet na toto období úplně jinak, ale podle mého úplně špatně. (03.02.2021)

Typický český film, který pomocí lehkého humoru a "svěrákovských" postav zpracovává random období v Československé historii, vytváří u diváka pocit nostalgie, něhy a místy i trochu toho mrazení. Problém je, že po filmech jako Pelíšky, či Musíme si pomáhat, už nemá tento koncept, co nového říct. Tedy ne, pokud se tyhle scénáře budou psát jak přes kopírák... Ve zkratce každé hodnocení v intervalu 2* - 4* je validní a má de facto stejnou výpovědní hodnotu (odvíjí se pouze od momentálního naladění diváka). 6/10 (26.12.2017)

Po strništi bos natloukl si nos. Ani omylem nechci snižovat kredit žádného ze Svěráků, ale tohle jejich poslední dílo mi připomínalo Kamču ze střední. Kamča byla milá, milá a milá. To se hodilo třeba když jsem potřeboval zachránit v matice, ale emoce ve mně nikdy neprobudila. Což je škoda, protože byla vážně moc milá a já s ní čas trávil rád. Strniště bylo taky príma a nemám vlastně nic proti, akorát že na poli je větší dobrodrůžo při žních. (09.09.2017)

Nevím, jestli lze použít jako kompliment moje vyjádření, že jsem čekala, že to bude mnohem, mnohem horší. Film je po většinu času takový neutrálně nijaký. Linie s Vlkem je nějak neobratně (ne)vypointovaná a film tak končí jakoby zčistajasna a bez opravdového příběhového konce a změny či vývoje kterékoliv z postav. Co ale úplně nejvíc nefunguje a podráží filmu nohy je zcela nefunkční nastavení tónu a vyvážení drsných (a válečných) realit a vyměklé nostalgie. Za jedno mě úplně tahalo za uši tak tam vždycky čas od času zničehonic padala hrubá sprostá slova a za druhé postava Edova tatínka je úplně zprasená, ale opravdu skrz naskrz. Za jedno vůbec nenavazuje na Obecnou školu, jejíž pointou snad přece bylo, že táta je ten opravdový hrdina, sice má sem tam malé mouchy, ale ve výsledku je fakt borec. Za druhé se chová jako idiot a zejména ke svému synovi, až mi přijde nepochopitelné, proč by měl Eda mít takového tátu vůbec rád. A za třetí Vetchý kompletně selhává dodat té figuře nějakou dimenzi a zůstává u stupidní karikatury. S trochou fantazie si jde představit, že kdyby tu postavu hrál herec s nějakou grácií (jako třeba, hm, starý Svěrák, před dvaceti lety, že), tak by to mohlo jakž takž nějak vypadat, ale Ondra to určitě nezvládá. Takže absence "příběhu" by ve výsledku zase tolik nevadila, ale že nefunguje to, co ve filmu je, to už docela vadí. (03.01.2018)

Silné zklamání. Bohužel jsem nucen s lítostí konstatovat, že Jan Svěrák upadl do uměleckého kómatu a svým nejnovějším snímkem nepřináší nic nového. Líbivé obrázky, ale jinak kolem toho všeho dost prázdno. Atmosféra protektorátu prakticky nulová, děj totálně rozpadlý a herecké výkony s výjimkou fantastického Oldřicha Kaisera takové nijaké. Problém je taky v humoru - je dost nucený a používaný na sílu, aby tam byly jakože vtipné situace. Přitom jiný Svěrákův film z druhé světové války Tmavomodrý svět (2001) patří k tomu nejlepšímu, co od roku 1990 v naší kinematografii vzniklo. O to je to zklamání bohužel větší. (Viděno v podobě předpremiéry na LFŠ v Uherském Hradišti.) (06.08.2017)