Perché quelle strane gocce di sangue sul corpo di Jennifer?

Slušné giallo so všetkým čo k tomu patrí (podarené vraždy, maskovaný vrah, pekné a často nahé slečny), navyše obohatené o komediálny prvok v podobe policajtov s nulovým IQ. Trochu zamrzí počet vrážd, hlavne z toho dôvodu, že prvé dve sú originálne a pre obete veľmi nepríjemné. Fanúšikom gialla však rozhodne doporučujem, pretože aj napriek veľkému množstvu rôznych logických kiksov je máloktoré giallo tak zábavné ako práve The Case of the Bloody Iris. (31.01.2008)

Vcelku průměrné giallo, kterých se točilo v Itálii 70.let četné desítky ročně, až to připomínalo pásovou výrobu. Místy je to až cringe, už jenom ta úvodní scéna to celé zabila, kdy svědci netečně koukají do výtahu na brutálně podřezanou dívku a nevzrušeným hlasem to komentují, jakoby zrovna probírali, co mají v Kauflandu za slevy. S logikou si to taky moc nepotykalo, ale to už jsem u giallo filmů zvyklý, i král žánru Argento by v tomhle ohledu mohl vyprávět. Ten ale aspoň uměl vykouzlit pěkné obrazové kompozice a vraždy v jeho podání byly stylové, tady se nic obrazově sexy nekoná a mordy jsou fádní. Punc nějaké exkluzivity tomu dodává jenom Edwige Fenech, jedna z největších hvězd italského filmu první půle sedmé desetiletky, a potěší i George Hilton, který se po roce s Edwige opět sešel. Takový ideální páreček tomu říkám. Hlavně za Fenech, její vnady, které se tu nebojí prezentovat a vtipnou dvojici vyšetřovatelů dávám slabší 3 bodance skalpelem. (06.08.2024)

Carnimeo neumí obrazově čarovat jako Argento nebo Martino (a trochu mi lezl na nervy častým zoomováním), ale umí pobavit. Iris je giallo odlehčené opravdu vtipnou dvojkou policajtů, napínavé, když jde vrah na věc, nenudící, protože vám každou chvíli podstrkuje jiného možného pachatele, a hlavně Edwige Fenech se prostě neokouká (po kom Tarantino pojmenoval generála, co ho hraje Mike Myers v Panchartech?) a i tady dostává svému zvyku odkládat oblečení, kdy je to jen možné. 70% P.S. Pěkná galerie. (19.09.2009)

Tohle giallo stojí samozřejmě na výkonu půvabné E. Fenechové. Maskovaný vrah s rukavicemi a nožem, bílé kosatce, krev. Rozsáhlý bytový dům připomíná gotický hrad, který má místo podzemního labyrintu strojovnu s kotelnou, na něž také dojde. Autoři jako vždy vedou diváka záměrně k různým postavám, co by se mohly ukrývat pod maskou. Hned úvodní vražda ve výtahu napoví, že vrah si svoji práci vychutnává. Jennifer se zoufale zmítá mezi postavami a vzpomínkami a má pocit, že jí nikdo nevěří. Že její obavy bere okolí na lehkou váhu, včetně kamarádky Marilyn, se pro ni stává až nesnesitelným. Solidní kamera, typická žánrová hudba. Temné vrakoviště, ulice plné lidí, co si jdou za svým, a obavy, kdy vrah znovu udeří. Policie si přiznává, že by se měla raději dát k hasičům, jelikož tam by mohla být prospěšnější... (07.05.2020)

Sympatické a pravé giallo, to sa musí nechať. Aj napriek tomu, že má všetko čo má mať, nedokázalo sa mi dostať pod kožu. Zato v úvodnom morde v bytovom komplexe spáchanom záhadným vrahom v rukaviciach, sa išlo až pod ňu. Evidentne sa jednalo o vychytenú lokalitu nájomných bytov, keďže za krátko je voľný byt k dispozícii ďalšej záujemkyni – modelke Jennifer, ktorá však ale netuší, že apetít vraha sa ešte nenaplnil. Široký okruh možných páchateľov, ľahostajná polícia na ktorú nie je spoľahnutie a pretrvávajúce nebezpečenstvo, psychický stav Jennifer nijako neuľahčujú. Vďaka všemožným zvratom a postupnom odkrývaní tých najdôležitejších častí krvavej skladačky, je riešenie prípadu schované až na tom zhruba poslednom úlomku. Pár krát sa mi ho počas eliminácie možných podozrivých podarilo odkryť, nič však nebolo sto percentne isté. Pre neoblomných zarytých priaznivcov gialla bude projekcia The Case of the Bloody Iris filmovým sviatkom. (12.05.2009)