Šimon a Matouš

Jako by DaVinci stál před kopií Mony Lisy a přemýšlel, v čem ho to její autor vlastně předčil.. Pochopitelně, přirovnání je to nadnesené, ale tahle dvojka (mimochodem, ten silnější vypadal jako odulý Pete Sampras) překonává Buddyho a Terryho v té vůbec nejdůležitější disciplíně - vtipnosti. Holt, vzácný případ, kdy nostalgie z pubertálního věku nebyla na hadry rozcupována současným úhlem pohledu. A Přeučilem brilantně nadabovaný "tikající" padouch Morgan? Tomu patří exkluzivní místo v síni slávy hovad a trotlů dosavadní filmové historie. Jak jen ten lví pšouk a lišák mazaný umí napodobit výbuch nitroglycerinu - i sám nitroglycerin by se divil.. (22.06.2011)

Hudba bří De Angelisových  s porcí nostalgie, už jen to předznamenává vysoké hodnocení. K tomu dokonalý český dabing a skutečně podařené gagy a hlášky. Bitku s vězni, Morgana a jeho nitroglycerin, dobrmany či srážku se slonem si vybavím vždycky, když si na tyhle "vykradače" pánů Spencera a Hilla vzpomenu.  Čtyři jak vyšitý. (04.12.2022)

Filmy, jejichž podstatou jsou pouze a jedině bitky, ostatní věci jsou podružné či jen vytvářejí pro tyto bitky platformu. Soukromě jsem tento žánr nazvala "liskačky". Pro liskačky je charakteristické, že jednou z jejich nejdůležitejších složek je zvuk, konkrétně ten, který se ozývá při úderech... V dětství oblíbená podívaná mě, bratra a otce, dneska utrpení. (02.12.2009)

Nostalgie je děvka, co už znásilnila kdekoho. Výsledkem pak byla vyšší hodnocení u filmů slabších kvalit. Ale mě si ta malá, proradná děvka nepodá. Nelze však hodnotit bez vzpomínek na bezstarostný dětský věk, kdy se od rána v sobotu čekalo na tento film, který měl běžet večer na programu bez loga v rohu obrazovky, na kterém v podstatě přes den nic kloudného neběželo. Večer to nebylo o nic lepší, ale toho léta páně nevím kolikátého, se prý zadařilo. Dávali Šimona a Matouše. Takhle nějak mně to vylíčil můj starší brácha, který mně coby blbému dítěti mnohem později barvitě popsal i děj, ale nesdělil mně tehdy jeden zásadní poznatek. A sice, že se nejedná o Buda Spencera s Terencem Hillem, ale o jejich dvojníky. Film jsem si tehdy pustil na videu. V očekávání maximálně bombastického zážitku jsem byl lehce zmaten vizáží obou protagonistů. Těm (originálům), které jsem doposud znal, tak úplně z oka nevypadli. Jsou to oni, nejsou to oni. Během filmu jsem pořád přemítal nad tím, že se mně u té dvojky něco nezdá. Tehdejší pocit z filmu už si nevybavím, ale jelikož jsem film viděl čerstvě, je hodnocení bez problému. Šimon s Matoušem byli (relativně) vtipní, herecky sympatičtí, příběh byl mimořádně jednoduchoučký, opatřený originálním až specificky groteskním humorem, který se ale hodí právě do těch dětských let. Akčnost, dá-li se tak naivní dění, respektive zrychlené pobíhání postav, co filmem probleskuje, nazvat, se dnes smrsklo na ryze trapný vývar ze špaget, na kterých sýr s omáčkou dávno vyčpěl a celé to přestalo chutnat. Bohužel, tenhle film je zde hodnocen nostalgickým způsobem. Valných kvalit nedosahuje. Obraz je úděsný, je znát, že technicky je film těžce v piči. O nic lepší to není ani po scenáristické a režijní stránce. V naprosté krizi, kdy vám ukradnou dvdéčka i externí disk s vašimi oblíbenými filmy a vy zjistíte, že zloděj neměl zájem jen o Šimona s Matoušem z pošetky za 50 Kč, se to vidět dá. Jinak ne! 40% (18.07.2015)

Scénář : Giuliano Carnimeo, Pierre-Louis Alberti. Kamera : Sebastiano Celeste. Hudba : Juniper. Z počátku jsem si je pletl s Terence Hillem a Budem Spencerem, ale časem jsem už začal rozeznávat filmy, tak jak k nim patří. To to je první ze dvou filmů, který proslavil oba hlavní hrdiny - Paula L. Smitha a Antonia Cantaforu, kteří těžili ze své vzhledové podobnosti k jejich filmovým kolegům Bud Spencerovi a Terence Hillovi. Je to povedená komedie plná Itálie. (03.05.2011)