Drákulovo znamení

„Scars of Dracula“ je snímek, který docela dobře zobrazuje strach lidí a dává jej do kontrastu s celkem zábavnými scénami. Tohle se filmu musí nechat, podařilo se mu spojit zábavnost s hororem, protože i z hlediska hororu jsou zde docela dobré scény, i když většinou zaměřené hlavně na krvavost než na děs samotný. S tímhle dílem ale tvůrci nešlápli tolik vedle a je stále velmi koukatelný. (11.01.2016)

Je to takový krásně naivní, a tím nemyslím jen ty úsměvné efekty (vede netopýr na šňůrkách nebo požár hradu, co vypadá, jako kdyby tam svítili nějakou maxisirkou). Ale o to atmosféričtější, moc pěkná gotická pohádka o jednom hladovým vampýrovi, krásných venkovankách a chrabrých... něco :-) Prim tu samozřejmě hraje Christopher Lee v roli prapraprapra... prasyna původního Drákuly, ale herci jsou vybraní dobře všichni. Objektivně tak za tři za čtyři, ale když vám tam hraje i druhý Doctor Who, tak tu pátou přihodit musíte. Navíc tohle tu má svítit v krvavých červených barvách, logicky, no ne? (11.12.2016)

Drákulovy jizvy jsou další skvělou upířinou. Za vyzkoušení stojí hned z několika důvodů. Nejenže si nyní opravdu vychutnáme podlouhlý obličej a krvavé oči Christophera Lee, protože zde konečně dostal zaslouženou dávku prostoru. Mimo to je jeho Drákula pěkně nasranej - kouše a kuchá všechno, co se dá. Hlavně ty překrásné dívky s hlubokým dekoltem, ale on zmučí rozžhavenou šavlí i svého sluhu. Dostaneme konečně i pořádnou dávku krve, o kterou se postará nejen hrabě sám, ale i jeho netopýři. Ano, najdou se menší vady na kráse, jako právě ti gumoví netopýři a stejně tak gumové nože, nebo opětovná neschopnost točit noční scény za tmy místo za šera, ale to jsou detaily. Bavil jsem se víc než dobře, protože tohle je jeden z těch povedenějších hororů z dílny Hammer. (17.06.2010)

Ten posun od roku 1958 tam nepochybně je. Ch. Lee jakožto velmi zachovalý padesátník působí studeně a neosobně, což vytváří pěkný kontrast nejen k mladým studentům, ale především vůči bujňoučkým dekoltům zdrávím kypících děvuch. Když se podívá na své mladé krmivo, člověk ty podlamující se kolena vcelku chápe. Scénář nedělá ze Scars of Dracula bůhvíjaký horor, ale ve výsledku to není špatné. Působí to jako retro-retro. Mluví se jen velmi málo a obrazy evokují staré němé filmy. Má to jakousi barokní nostalgii. Smělí studenti neznalí hrozeb zla z temnot, stojí proti bat masterovi s jeho nikdy nekončící chuti na krev. Tentokrát je navíc i surový. Nemohu říct, že bych byl kdoví jak odvařený, ale něco do sebe to má. Nebýt gumových netopýrů a kdyby Lee dostal víc prostoru, klidně bych 4* dal. (22.08.2023)

,,On je zlo! On je ďábel sám!" Krvavé oči a sinalá tvář upírského hraběte neznají slitování. Krvelační obří netopýři (rád jim odpustím viditelnou loutkovost na špagátech), skvělé zrození hraběte v úvodu, události v kapli, strach vesničenů, šílená jízda kočáru lesem a opakované návštěvy hlavních postav hradu, jež se pro některé stávají osudnými. Skvělá hudba, nezbytná mlha a rozkošné kašírované kulisy tak, jak je fanoušek starého Hammeru má rád. Výborná práce s barvou - červená+černá+zlatá. Červené závěsy, svíce, křesla, přehozy, postel s nebesy, krev...černí koně, kočár a třeba šroubovnicové sloupy u postele, zlaté svícny a šperky...Skvostně zařízený interiér hradu, kde sídlí pradávné zlo. Násilí se nezastaví u vraždy a následného porcování mladé ženy sekáčkem a pilou...Pohádkově horrorový příběh je už dnes vpravdě kultovní... (10.02.2012)