Popírání holocaustu

Téma holocaustu mě zajímá a zároveň je pro mě osobní, proces s Irvingem jsem sledoval a Rachel Weisz patří na špičku mojí topky. To všechno dohromady způsobilo, že jsem se hodně těšil a proto jsem byl také náležitě zklamán. Copak o to, pokud šlo o soudní proces, tak není prakticky co vytknout a Spallova Irvinga jsem nenáviděl přesně jak jsem měl. Ale ten zbytek silně pokulhával. To, co předcházelo soudnímu jednání, byla nuda. Chyběla větší dramatičnost, film se místy utápěl v právnických blábolech a nepomáhala ani Rachel, která byla mdlá a chyběla jí osobní zainteresovnasot Deborah Lipstadové. Ani návštěva Osvětimi neměla takový dopad, jaký měla mít, ačkoliv chápu, že se tvůrci pravděpodobně chtěli vyhnout účelovému ataku na divácké city. Za podívání to stojí, ale promarněná příležitost hodně mrzí. 55% (20.04.2017)

Velice věrně natočené historické drama o jednom soudu s mezinárodními dopady. Snímek je celkově velice komorní s dobrými hereckými výkony a několika nezapomenutelnými pasážemi jako Osvětim či první setkání Deborah s Davidem. Dialogy jsou správně peprné, vedlejší aktéři jsou správně britský a Rachel Weisz je ozdoba toho všeho. Tak proč tři hvězdy? Inu ač celek se drží skutečnosti, těch momentů proč si ho pustit podruhé nebo potřetí zas až tolik není. Přesto palec nahoru. 70% (29.06.2017)

„Reklamu na židy zas v telke dávajú …“ No jo, no. Jerevan Times, NáhorníKarabachwood ani Arménie today nejsou právě dvakrát sledovanými masmédii a Chačaturjan brothers inc. nehraje Dostihy a sázky na nejlukrativnějších světových trzích, a tak tu zase máme další pravidelnou dávku píár kňučení vlezlého minoritního etnika, které dalo světu akorát tak Fousatého strejce, lichvu, napětí na Blízkém východě, hypoteční krizi a Bena Stajlera, jaká se jim, chudákům, děla strašlivá příkoří. Děla, nepopírám, ale stejně tak třeba Arménům, Kambodžanům, Rwanďanům, Kurdům nebo dalším 27 miliónům obětí Druhé světové, kteří ale mají tak malý vliv nebo tolik pietní slušnosti, aby si ze své genocidy neudělali permanentní trafiku a ještě po osmdesáti letech imrvére prudili svět svým ublíženeckým lkaním. Teď už američtí a velkobritští pejzaři zašli tak daleko, že se inspirovali svou Nemesis a v podstatě natočili Věčného popírače, kde neohrožená židovská hrdinka s bandou sympatických, inteligentních a mimořádně altruistických anglických sluníčkářů v zádech zatočí se zlým, slizkým a proradným Skorohitlerem, a to z kontextu vytrženými, propagandisticky se zrovna hodícími bonbonmoty z Irvingova procesu. Prostě výtečná sionistická géblsovina. Doufám, že se do toho zase opře jeden z mála kůl židů Norman Finkelstein, i když ho nesmírně tolerantní Židistán, tak oprávněně okupující palestinská území na základě právně neprůstřelného judikátu samotného Jehovy, prohlásil kvůli jeho naprosto racionálním, pravdivým a progresivním názorům za nežida, dal mu do pasu Enko a každý multikultikokot by jím měl pohrdat. A tak to má být! Moderní demokratický stát se nesmí bát zatočit s každým, kdo se staví veřejně mezi něj a jeho prosperující pohlaváry ovládající banky a média, a exemplárně si kdykoliv vytřít prdel svobodou slova. Zářným příkladem budiž ono neoddiskutovatelně relevantní, smysluplné a blahodárné zakotvení popírání v trestním zákoníku každého řádně přizdisráčského a vlezdoobřízkového státu, podle něhož by de jure měla být trestná i jakákoliv veřejně prohlášena lež, aby náhodou nešlo o protěžování nějakého etnika a diskriminaci těch ostatních!!! Takový mocenský paragraf na popírání už tu jednou byl, odsrali ho třeba Honza Hus, Džordáno Bruno a málem i Galileo. (24.03.2017)

Mám ráda filmy o soudních procesech.. Mám ráda filmy na téma holokaust.. Bohužel snímek „Popírání holocaustu“ byl až příliš ploše zfilmován.. Znám jiné filmy, kde má soudní spor spád a divák sedí přikován k sedačce napětím, tohle není ten případ.. Scény ze soudního procesu jsou spíše nudné, nezáživné a postrádají hloubku, emoce.. Naopak přehnaně emotivní, až hysterická, je hlavní postava, která mi díky tomu nedovolila s ní příliš sympatizovat.. Přidala bych více kontroverze, více nakouknutí pod pokličku právnické taktiky.. I přes dobré obsazení příliš průměrné a zapomenutelné.. (08.11.2017)

Po shlédnutí Denial jsem hodně dlouho přemýšlela, jak film ohodnotit. Celkově se mi jeho zpracování opravdu hodně líbilo, atmosféra z filmu sice úplně nesálala tak, jako by měla, ale přece jenom se tento trochu "podivný" styl natáčení hodil k tak "podivnému" sporu ... Herecké výkony byly z větší části brilantní, kromě Toma Wilkinsona zde svou roli opravdu úchvatně ztvárnil Timothy Spall, kterému jsem roli Irvinga opravdu věřila. Samozřejmě taky nesmím opomenout vynikající herecký výkon Andrewa Scotta, který zde dle mého názoru ztvárnil jednu z jeho nejlepších (kladných :)) rolí. Ani herecký výkon Rachel Weisz nebyl tak špatný, jak tu většina uživatelů píše, ale souhlasím, že roli Lipstadtové tvůrci napsali až moc hysterickou a zbytečně emotivní. Protože jsem ale čekala trochu jinak pojaté historické drama s daleko hustší atmosférou, nakonec jsem se rozhodla Denial ohodnotit čtyřma hvězdičkama ... Uvidíme, jestli po dalším shlédnutí nakonec ještě jednu nepřidám :) (30.05.2017)