Spojenci

Takhle zdařilé válečné drama prolnuté akcí a silnou romantickou linkou jsem vážně nečekal! Ne, že bych nevěřil Robertu Zemeckisovi a chtěl nějak zpochybňovat Brada Pitta, avšak vyhlížel jsem spíše slabší záležitost. Naštěstí se má očekávání nenaplnila a Spojenci mě začali bavit od úplného začátku. Scény v Casablance měly atmosféru, která zůstala stejně zdařilá i po přesunu děje do Londýna. Příběhu nechybělo napětí i nějaké emoce, které jsou silnější a silnější s blížícím se koncem, který na mě patřičně zapůsobil (a nemyslím tím závěrečnou scénu s dopisem). Nevidím jinou možnost, než udělit tomuto filmovému zážitku 5*. (08.09.2017)

Spojenci ve VelkoBrangelinské říši. A k tomu jejich nehynoucí láska. Jo, ale Brad s Marion to měli kurevsky těžké, sama Brangelina si přála smrt své sokyně v lásce i felaci. Hezky to měl Robert Zemeckis zrežírované, jen je škoda, že film má dvě hodiny, tudíž podstatně vynikne jeho rozvláčnost a tu a tam se začnou klubat logické dírky. Má-li tedy hrdina co do činění se špičkovou špiónkou, ještě k tomu německou, měl by být obezřetnější, což se až tak nedělo. Na nočním stolku ponechaná důležitá tajná depeše by určitě neušla jejím cvičeným smyslům. A podobných zaváhání přibývalo, ovšem nad to je film technicky zručně odvedený. Na výpravě je znát dražší rozpočet, práce kameramanů je zdatná, vizuál potěší. Několik akčních sekvencí je příjemně brutálních. A je zde hlavní tahoun toho všeho - Brad Pitt, bez jehož podplukovníka by film nebyl úplný. Film má určitě své napětí a nešetří napínavými chvilkami, jenže své rozvláčnosti se nezbavil. Než dojde na zabití nacistického velvyslance, film se dost táhl. Zájem o milenecký pár, později manželský pár s malou dcerkou, určitě zpočátku nebyl nejvyšší.. Rozjezd je poměrně vlažný. Druhá polovina filmu ale nabízí podstatný zvrat ve vyprávění a tím i znatelný odpich z oparu nudy. Hrdina se bude potýkat s tím, že je jeho milá obviněna z přivlastnění falešné identity a její pochva tak trochu i náležela Adolfovi. Ano, námět poměrně neotřelý, ovšem místy se zdálo, že na dvě hodiny nevystačí. Takže střídání ne úplně svižných sekvencí s těmi napínavými trvalo v podstatě celý film. Zprávy o tom, jak to mezi Bradem a Marion sexuálně jiskří, se neukázaly jako úplně liché. Zatímco Marion v postelové scéně neobnaží pomalu ani křidýlko a francouzské stehýnko, Brad zaperlí holou zadnicí. I přes režijní kvalitu, je postupem času znát, že Robert Zemeckis postupně vyklízí pole elitních režisérů. Určitě to v minulosti býval nápaditější, kreativnější i komerčněji úspěšnější režisér. Tenhle jeho počin je po režijní stránce slušně odvedený, kompaktností ale nevládne, určitě by prospělo jej o půl hodiny zkrátit, aby se jeho napínavost i dojemnost dostavila v plné síle a nepřebíjela tyto aspekty bující kýčovitost. 7/10 (03.05.2017)

Jak trefně poznamenal můj bratr: "jako když jíš suchou rejži". Někdo jako Zemeckis by neměl mít problém vymáčknout z (jakéhokoli!) filmu daleko více emocí, pravdou ale je, že poslední dobou už mu to režírování nějak nejde... MAROCKÁ část je relativně dobrá, zato LONDÝNSKÁ je tak nijaká, že ji ani zdařilá FRANCOUZSKÁ vsuvka nezachrání. 2,5*. (26.01.2017)

Fajn, hodne fajn, bavilo ma to, ale čakal som aj tak trošku viac od Zemeckisa. Miestami mi to prišlo dosť rozťahané, hlavne v úvode, postavy až tak moc nezaujali a akcia tiež moc toho neponúkla, kedže to akčný film ani nieje, za to keď sa poriadne rozbehne príbeh, konečne film naberá na obrátkach a dostaneme skutočne pútavé finále. 80% - 4* (02.04.2017)

„Jakou máme šanci? Že přežijeme?“ - „60:40…že ne. Jestli oba, netuším.“ Už úvod mě velmi chytl. Snaha hrát přesvědčivě manželský pár mě bavila, o hlavní hrdiny jsem se bál (zbytečně, ale co už) a především jim v jejich počínání fandil. Výborné byly hlavně pasáže s mícháním karet a večírkovou přestřelkou. Navíc, nemám moc rád samoúčelné milostné scény, které jsou ve filmech jen proto, aby byly, avšak ta za písečné bouře měla cosi do sebe. Což se ovšem nedá říct u „efektní“ scény porodu, kdy jsem protáčel oči v sloup. Chvíle relativního klidu rodinného života měly svoje opodstatnění, člověk si o to více užil tu postupnou prohlubující se nedůvěru, zpětné promítání si jistých indicií, podezřívání, zmatenost a strach z pravdy, to mě bavilo hodně. O to víc jsem smutnil z krapet naivní akce ve Francii (nejslabší části filmu). Protože i konec, ačkoliv trochu natahovaný, byl překvapivě výborný. Celkově mi tahle podívaná vychází na slušné 4*. „Velvyslanec přijede přesně ve 20.30.“ - „A když se zpozdí?“ - „Je to Němec. Přijede včas.“ (05.05.2017)