Svatá Klára

Svatá Klára je především takový manýristický koktejl z jedné izraelské školy. Rusové byli ve své době (kdy byli noví příchozí do Izraele) opředeni jistou mystikou a spolužačka Klára je ve třídě velkou neznámou. Díky svým schopnostem a divným příbuzným si získá lásku i obdiv spolužáků. Film trochu připomíná novou vlnu v šedesátých letech. Ovšem izraelský přístup k látce je natolik originální a ujetý, že lze snímek zařadit mezi to nejleší, co vůbec v Izraeli vzniklo. Tento film, Život podle Agfy, Walk on water a Jana a její přátelé jsou základní pilíře izraelské kinematografie.100% (28.02.2012)

Co opravdu nesnáším, jsou adaptace výborných literárních děl, které se snaží být originální, ale ve výsledku působí neskonale hloupě. Zařekl jsem se, že hodnocení odpad se vyvaruji, ale už jsem tohle předsevzetí třikrát porušil a jestliže jsem tak ohodnotil prznění Kunderova díla, můj obdiv a úcta ke Kohoutově zábavné a poučné knize mi velí zachovat se stejně. Byl to první izraelský film, který jsem kdy viděl a myslím, že i nadobro poslední. Jestli takkhle Izraelci nákladají s literárními skvosty, ruce pryč od jejich filmů. (13.07.2009)

To je druhý čistokrevný kousek z Izraele, který bych asi úplně každému nedoporučovala. Je zvláštní, trochu na mě působil jako bizarní experiment, vůbec bych ho na Izrael netipla, neptejte se proč, prostě je to tak. Je tam spoustu úsměvných momentů, které se střídají s těmi slabšími a smutnějšími. Tikel byl sympaťák kluk a Klára takové nevinné dítko, které umí dělat divy. Mám trochu ambivalentní pocity, protože chválu za pokus natočit něco jinak než jsme zvyklí, by si zasloužil, ale přece jen mě to trochu minulo, takže za mě je to ušmudlaná čtyřka. (05.08.2014)

Slovní spojení jako "velmi realistický film ze současného Izraele" mi ke Svaté Kláře opravdu nesedí :) Film je (především herecky a vizuálně) velice stylizovaný a zasazený do jakési bizarní industriální budoucnosti, v níž září neony a děti zosobňující nejrůznější podoby rebelie přemítají o nějaké nadcházející revoluci...Je to obraz lidskosti a přirozenosti přežívající v umělé sterilitě "oficiálního" svět (resp. režimu)? Mnohé by tomu napovídalo. Ovšem musím se přiznat, že mne to svou atmosférou i tajuplnými alegoriemi většinu času míjelo. (03.02.2010)

Snažil jsem se dodívat do konce. Příběh je primitivní a zpracování příliš naivní. Buď to posral Kohout nebo židé. Nemám ani nejmenší chuť studovat předlohu. Ale pokud to neposral Kohout a posrali to židi, vězte, že na tom dělal s Mašínovou a historie ví, co umí bratři Mašínové na hranici se samopaly.... (20.09.2011)