Paradise Trips
Paradise Trips
Režie:
Raf ReyntjensScénář:
Raf ReyntjensKamera:
Rik ZangHudba:
David van der HeydenHrají:
Gene Bervoets, Noortje Herlaar, Jeroen Perceval, Pascal Maetens, Line Pillet, Charlotte Timmers, Marie-Louise Stheins, Pieter Verelst (více)Obsahy(1)
Mario je řidič, řidič dálkového autobusu. Takový, jakého známe všichni, věčně zachmuřený a nevrlý, znuděný svým životem, manželstvím i prací. Autobus je ale jeho hrad a co řekne Mario, to platí. Mario vozil svým autobusem celý život důchodce k moři do Chorvatska a teď se sám chystá do důchodu. Jako poslední kšeft přijme speciální zakázku. Do kempu k moři totiž místo spořádaných občanů veze partičku hlasité mládeže směřující na hudební festival. Vzájemná nevraživost na sebe nedá dlouho čekat. Jenže tahle poslední výprava autobusu Paradise Trips dá Mariovi šanci vzpomenout si, jaké to je radovat se, užívat si života, oprostit se od starostí a taky díky ní dostane druhou šanci najít cestu ke svému synovi, kterého roky neviděl a nikdy mu nedokázal říct, že ho má rád. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (15)
Nerudný řidič autobusu Mario mě nejdřív neskutečně štval, ale během filmu jsem si k němu našla cestu a v závěru už jsem s ním docela sympatizovala. Prostředí festivalu bylo dost dobrou kulisou k vyříkání si letitých sporů mezi Mariem a jeho synem Jimem. Asi nejvíc mi v paměti utkvěla scéna, kdy opojený Mario paří na hudbu, která ho na začátku příběhu notně nasírala. Každopádně jde o komediálně laděné drama, jež se mi výborně trefilo do nálady. (70%) ()
Hrozně mě potěšilo prostředí, ve kterém se film odehrává. Nepamatuju si totiž, že by někdy někteří tvůrci téma svého filmu situovali do psytranceového festivalu. V rámci prostředí má u mě film velké plus, díky kterému jsem měl chuť film dokoukat. Zbytek je rodinné drama, které je standardně průměrné a vůbec nikam se neposune. Závěr je třeba vysloveně na facku. ()
Já vlastně ani pořádně nevím, co mě přimělo ke zkouknutí poměrně neatraktivní komedie. Buď mám nějakou skrytou vášeň k filmům o autobusácích, nebo jsem byl zvědaví na další adaptaci střetu zarudlého stáří s bohémským mládím, nebo jsem prostě jen neměl na večer lepší plán. Každopádně jsem čekal něco malinko jiného, ale to bude zřejmě tím, že jsem příliš pečlivě nečetl obsah. Zpočátku jsem se opravdu dost nudil a nemálo trpěl. Na jakési rodinné drama jsem nebyl vyloženě zvědavý. Spíše jsem se hodlal zasmát. Vtipu film moc nepobral. Občas vystrkují růžky jakési záblesky černé, respektive spíše jen šedé, komedie. Nějak více vtipné byly snad pouze před závěrečné halucinace a dědkovo paření. Na jedno zkouknutí je to snesitelná záležitost, přičemž člověk alespoň nahlédne pod pokličku zemi s vůbec nejlepším filmovým průmyslem - nejúžasnější Belgii. Protože mám úžasnou náladu, tak dám šeredné dva kousky. Opravdu není oč stát. ()
Na tento film jsem se dívat zřejmě omylem. Starý řidič autobusu se dostane do skupiny asociální mládeže, která jede na jakýsi festival v duchu bývalých hippies a jejímž jediným heslem je absolutní volnost, kde neplatí žádný zákon. Mario kdysi udal svého syna, který se stal drogovým dealerem v domnění, že ho nějaký čas v kriminále převychová. Nestalo se tak a došlo naopak k absolutnímu odcizení a nenávisti. Jednoznačně jsem ovšem stál na straně Mária a scénář všechnu ideu pohřbil tím, když se Mário po jakémsi fetu začal včleňovat mezi tuhle mladou sebranku. Je to asi pohled do reálií tohoto odporného zkaženého světa 21. století s jeho postojovým liberalismem... Hnus. ()
Myšlienka fajn, prevedenie ako tak dobré, ale tá atmosféra filmu bola úplne na hovno. Necítil som žiadne emócie, bolo to také akési nevyrovnané, ten vzťah otca a syna nebol do hĺbky prenesený na diváka a pozerať, ako sa z ufrflaného starca stane pomaly narkoman je síce zaujímavé, ale musí to byť jednoducho lepšie zrežírované. Belgičania by mali trošku vyšperkovať svoje snímky. Tento nie je prvý. 50 % ()
Reklama