Pohádky pro Emu

Už jen z principu, že se mi nechtělo z českého filmu zvracet musím Pohádky pro Emu vnímat jako příjemné překvapení. Jsou takovým českým pokusem o Lásku nebeskou a ač trpí chvílemi klasickými neduhy naší kinematografie, dokážou diváka celkem slušně zabavit příběhem. Umím si i představit, že by za nějakých pár let mohly být Pohádky pro Emu vánoční stálicí na českých televizích. 6/10 (20.01.2017)

Konečně jedna krásná romantická komedie, za kterou se tvůrci rozhodně nemusí stydět. A pak, že to neumíme. Jistě, autorsky to není vážně nic převratného, spíš takový rozvolněnější Kolja v sukni, ale Vetchý i Geislerová jsou výborní, natočené je to pěkně a malá Ema Švábenská by si zasloužila českého lva. (04.11.2016)

Je to až dojemné, jak rozdílně funguje byrokracie ve filmu a v životě. Chtěla bych vidět OSPOD, který by svěřil dítě člověku, jehož označí nějaká umírající žena jako otce. Stejně tak je málo pravděpodobné, že by otec dostal své vlastní dítě pouze po předložení testu na otcovství. Rudolf Havlík se rád pouští do témat, která zavánějí průšvihem, ne vždy se mu podaří z nich vybruslit. Podezírám ho, že vsadil na oblíbenost u jisté skupiny diváků a docela mu to vychází. (16.11.2021)

Dlouho jsem vzdoroval, ale nakonec mě ten film stejně dostal. Přitom mi tam vadilo tolik věcí! Ústřední herecké trio Vetchý (btw. jeho angličtina fakt nezní jako u někoho, kdo žil 8 let v Londýně) & Geislerová & Cibulková už nějakou dobu moc nemusím a řadím je osobně k okoukaným tvářím českého filmu, které hrají v čím dál větších kravinách. Vadila mi i herecká představitelka malé Emy - v tomto se přikláním k lidem, kteří s ní měli problém. Líbili se mi tam jen Dvořák s Polívkovou, význam jejich postav je ale jen malý. Opravdu hodně mi vadilo, jak je ten film prolezlý product placementem - já se s tím prostě u českých filmů nebudu smiřovat a budu tím otrávený pokaždé, kde to tak strašně bije do očí. Samotný scénář má podle mě několik slabin, z nichž největší je asi uspěchané - a dokonale předvídatelné - závěrečné rozuzlení. Jako celek to ale prostě z nějakého záhadného důvodu funguje, a jak mě Havlíkova prvotina neoslovila a přišla mi dost nepovedená, zde vidím velký posun a náznak správné cesty. Námětová podobnost s KOLJOU je myslím dost nepřehlédnutelná, ale nakonec to ničemu nevadí - v závěru je prostě člověk naměkko a rád, že to dopadlo přesně tak, jak mělo. (16.07.2017)

Je dost pravděpodobné, že kdybych film neviděl v červnu, ale před Vánoci, dal bych o hvězdu víc. Takhle totiž střízlivým pohledem vidím, že si Vetchý s Geislerovou vymysleli dialogy asi sami a snaží se z toho ukovat alespoň slušnou televizní inscenaci. Díky právě většině herců to nesklouzne na úroveň telenovely. Nevznikl tedy druhý Kolja, tomu se to trochu námětem podobá. Přesto má snímek pár pěkných míst. 60% (14.06.2017)