Pohádky pro Emu

Už jen z principu, že se mi nechtělo z českého filmu zvracet musím Pohádky pro Emu vnímat jako příjemné překvapení. Jsou takovým českým pokusem o Lásku nebeskou a ač trpí chvílemi klasickými neduhy naší kinematografie, dokážou diváka celkem slušně zabavit příběhem. Umím si i představit, že by za nějakých pár let mohly být Pohádky pro Emu vánoční stálicí na českých televizích. 6/10 (20.01.2017)

No tak já tedy toliko nadšen nebyl a divím se té červeni a záplavě hvězd. Postavy se chovaly naprosto iracionálně a to všechny 3. Vlastně všech 6, když započítám záporáka zlou sociální pracovnici Cibulkovou, morče a zhrzeného milence... Hned to jak se Ema otřepala mi přišlo naprosto nedůvěryhodné, podobně na tom bylo chování Petra i když tam bych jisté nutkání situaci řešit chápal obzvláště nebyl-li si jist otcovstvím a do třetice to byla postava hraná Aňou, která po se minutě ve výtahu začne opravdu chovat nelogicky. Ano je to milé, celé je to hřejivé, laskavé... ze začátku mi bylo Emy líto. Člověk si představuje to opuštěné mládě, jak mu asi je... No ale ten zbytek.... Pokud film jakž takž funguje po romantické stránce, ta komediální nefunguje vůbec ať už se jedná o padající ječící Aňu na lyžích (uááááá!), nebo prchající morče hotelovou klimatizací přímo do kuchyně se Čtvrtníčkem a jeho wok pánví... Prostě za mně takhle ne. Chápu, že to na vánoce může někoho při vůni purpury a blikotání led žároviček z blízké vietnamské tržnice dojmout i s tím fakt podivným závěrem na střeše (morče v popelnici..bylo taky dost ujeté..), mně ale ne.. bohužel. Pohádky ať si příště pan Rudolf Havlík vypráví někomu jinému. Nebýt tam Vetchý s Aňou, bylo by to nekoukatelné. Chválím příjemnou hudbu pana Konvičky i spoustu krásných záběrů na Prahu. Dávám za dvě poznámky do červeného notýsku. * * (26.09.2017)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)

Proč měl někdo potřebu natočit Zelenou kartu po česku? Proč se Miller a baba sociálka potkali v parku? (když by bylo normální se potkat v kanceláři) Proč nevěděl jméno svého dítěte a že to je dcera, když před tím vyplnil tolik papírů? Proč by měl on motivaci tohle udělat? Proč by měla ona motivaci tohle udělat? Opravdu věří osmileté dítě na Ježíška? Proč by si měl pamatovat, co měla ona před rokem a půl na sobě? Kdyby aspoň Marie na konci spadla ze střechy, mohlo to mít trochu hepyénd. Měla jí hrát Jana Bernášková, a dalo by se na to aspoň koukat (ale to by zas nikdo neuvěřil, že taková ženská nemůže najít pořádnýho chlapa, zatímco u Aňi to není těžký). Pěkná kamera Prahy i Londýna a cameo Čtvrtni. Citové vydírání nevadí, ale hloupé oslí můstky z nevěrohodnosti. Ocenit dokážu jenom výstavbu toho paradoxu "bojuju se zbraněmi, které tolikrát obrátili proti mně" (kdo s čím zachází...). (05.03.2017)

Nepotřebuju nutně blonďatého nevinného andílka s kudrlinkami, každopádně výběr dětské postavy byl prvním velkým přehmatem. Dalším jsou koktavé dialogy obou hlavních hrdinů, které mám zatraceně moc rád, ale jak Vetchý, tak Geislerová (ta o krapet lépe) se se svými postavami zatraceně obtížně ztotožňují. Sociální pracovnice Cibulkové dělá kroky, které jsou úplně v rozporu s tím, jak to v praxi funguje, aby pak v závěru vše dokonale shodila. A důležitá jednání týkající se dítěte si zřejmě svolává do parku. Vytváření vztahu mezi dcerou a otcem je umělé, vůbec není hřejivé, uvěřitelné. Aňa neznalá faktů se nad nevšední prosbou pozastavuje jen pár minut, načež kývne. Holt blíží se Vánoce. Atmosféra místy fajn, řemeslně solidní, situace naivní, postavy se hrnou do problémů bez motivací, v průběhu děje se uvolní jen Geislerová. Vetchý je překvapivě neuvěřitelně ztuhlý. Režisér jim zřejmě nedokázal vštěpit svoje myšlenky. Právě Vetchý má jisté postavení a v Anglii odhaluje účelové sňatky lidí, ale doma je překvapený, že dítě musí do školy, nedokáže se vymáčknout a po převzetí/podepsání všech dokumentů je v šoku, že je to vlastně holka. Když uteče křeček nebo začne hořet čertův kostým, popadal jsem se za břicho. Samozřejmě kecám!! Konec je dost zrychlený a oproti jiným podobně laděným feel-good látkám nezahřeje. Sorry, ale ani trochu. Totálně přechválené, a to upozorňuju, že nejsem s ohledem na daný žánr žádný cynik. Pokud někdo má tu drzost srovnávat se Zelenou kartou nebo českým Koljou, měl by se tvůrcům obou snímků běžet urychleně omluvit. 50% (10.03.2017)