Pohádky pro Emu

Nepotřebuju nutně blonďatého nevinného andílka s kudrlinkami, každopádně výběr dětské postavy byl prvním velkým přehmatem. Dalším jsou koktavé dialogy obou hlavních hrdinů, které mám zatraceně moc rád, ale jak Vetchý, tak Geislerová (ta o krapet lépe) se se svými postavami zatraceně obtížně ztotožňují. Sociální pracovnice Cibulkové dělá kroky, které jsou úplně v rozporu s tím, jak to v praxi funguje, aby pak v závěru vše dokonale shodila. A důležitá jednání týkající se dítěte si zřejmě svolává do parku. Vytváření vztahu mezi dcerou a otcem je umělé, vůbec není hřejivé, uvěřitelné. Aňa neznalá faktů se nad nevšední prosbou pozastavuje jen pár minut, načež kývne. Holt blíží se Vánoce. Atmosféra místy fajn, řemeslně solidní, situace naivní, postavy se hrnou do problémů bez motivací, v průběhu děje se uvolní jen Geislerová. Vetchý je překvapivě neuvěřitelně ztuhlý. Režisér jim zřejmě nedokázal vštěpit svoje myšlenky. Právě Vetchý má jisté postavení a v Anglii odhaluje účelové sňatky lidí, ale doma je překvapený, že dítě musí do školy, nedokáže se vymáčknout a po převzetí/podepsání všech dokumentů je v šoku, že je to vlastně holka. Když uteče křeček nebo začne hořet čertův kostým, popadal jsem se za břicho. Samozřejmě kecám!! Konec je dost zrychlený a oproti jiným podobně laděným feel-good látkám nezahřeje. Sorry, ale ani trochu. Totálně přechválené, a to upozorňuju, že nejsem s ohledem na daný žánr žádný cynik. Pokud někdo má tu drzost srovnávat se Zelenou kartou nebo českým Koljou, měl by se tvůrcům obou snímků běžet urychleně omluvit. 50% (10.03.2017)

Už v prvním filmu Zejtra napořád od Rudolfa Havlíka jsem si všiml záblesků velmi pěkných filmových momentů a potenciálu, bohužel to ale nedrželo pohromadě a scénář byl vyloženě slabý. Pohádky pro Emu už jsou ale úplně na jiné úrovni a ze snímku mám fakt radost. Návštěvu českých filmů v kinech pečlivě zvažuji, nicméně už trailer mě velmi zaujal a po zdejším hodnocení jsem neváhal. Film je opravdu pěkný a umím si představit, že se z toho časem může stát třeba i částečně česká pohodová klasika na Vánoce, je to přesně takový ten sympatický typ filmu pro celou rodinu. Občas to pobaví, občas to i lehce dojme a na české poměry je to více než nadprůměr po všech stránkách. Byla tam vidět určitá inspirace ze zahraničních snímků, mě osobně to však nijak nerušilo. Krom toho Geislerové i Vetchému role opravdu báječně sedly. Za mě určitě palec nahoru. (24.11.2016)

S Teorií tygra možná nejsilnější adept na Českého lva. Prvotina R. Havlíka mě minula, druhý pokus chytl za srdce. V obou případech stál i za scénářem, takže doufám, že bude v tomhle směru pokračovat. Lidský příběh, bezvadná ústřední dvojice a přesně tolik "pohádkovosti", aby se na to pěkně koukalo a necukal Vám koutek jako u některých [júesej] (v dnešní době vlastně i tuzemských) rodinných filmů. Tohle mi sedlo - 80%. (03.11.2016)

Tak kdybych byl hnidopich, tak bych si určitě k tomuto snímku nějaké ty výhrady našel. Jako třeba, že to v některých momentech trošku až okatě připomíná Kolju (včetně přítomnosti nesympatické sociální pracovnice) nebo, že má divně useknutý konec, po němž následuje k titulkům hudba, která se tam podle mě vůbec nehodí. Ale jinak převládají jednoznačně pozitivní dojmy. Myslím, že jestli jsme v Čechách až doposud měli coby tradiční "vánoční" film Pelíšky, které přitom o vánocích ani tak úplně nevypovídají, tak nyní už takový hezky vánoční film se vším všudy máme (včetně trošky toho sentimentu). Především jde ale o film úžasně lidský a plný laskavého a zcela nenásilného humoru. Co dost oceňuji (a co tento film podle mě odlišuje od klasický amerických sentimentálních filmů) je způsob, jakým je zpodobněna postava Emy, resp. kdo byl vybrán pro její ztvárnění. Není to žádná roztomile "sladká holčička z reklamy", spíše na první (ale opravdu jen na první) pohled takové "ošklivé káčátko". Na ten druhý pohled je přitom Ema poměrně sebevědomá, vtipná, komunikativní (dokáže si získat trošku podivínského "dědu") a taky hudebně nadaná holčina. Možná může někdo namítnout, že na to, že ji před nedávnem umřela maminka, je až moc v pohodě, ale ono ji tak trošku v dané situaci ani nic jiného nezbývá. A pak stačí jedna scéna, kdy Ema pláče ze strachu, že umře, a člověk musí uznat, že ani v tomto směru není scénář "děravý". Naopak bych velmi ocenil, že film pokud jde o city nikterak netlačí na pilu a nesnaží se být "dojákem" za každou cenu (snad proto asi i končí způsobem, jakým končí). Herecky samozřejmě film stojí na Vetchém s Geislerovou, kteří jsou oba v některých scénách vysloveně roztomilí (viz scéna, kdy se oba tak dlouho odhodlávají zajít za tím druhým na pokoj, až oba usnou). Ale především je to o tom, že mají co hrát (vzhledem k dobře vystavěnému příběhu ve scénáři). (19.12.2016)

Jasně, mohlo by se tomu vytknout hodně věcí. Třeba čas tu plyne tak nějak zvláštně a podle svých pravidel. Já ale musím říct, že Pohádky pro Emu jsou tak příjemným a pozitivním filmem, že mu prostě nějaké nejasnosti a nelogičnosti rádi odpustíte. Ondra Vetchý tu hraje, svým způsobem, poměrně vážnou postavu, kterou mu ale stejně moc nevěříte, protože v něm vidíte všechny ty poslední komediální role a tak mu od začátku přejete štěstí. Nicméně Aňa k němu perfektně sedí svojí nejistotou a utváří tak moc příjemnou netypickou dvojku do romantického žánru, o kterém u nás v Česku vlastně ani moc nevíme. Jak tedy říkám, vytknout by se dalo mnoho, ale pokud se od toho oprostíte, dostane se k Vám opravdový lidský film s moc pěknou hudbou, kvalitní kamerou a malou Emou, které přejete jen a jen štěstí. (26.11.2017)