Pohádky pro Emu

„To je holka.“ – „Skvělý postřeh.“ Názov je (relatívne) zavádzajúci, toto naozaj nie je rozprávka. Ondřej Vetchý podáva kvalitný výkon a dokonca aj Anna Geislerová, na ktorú som v posledných rokoch alergický, sa mi tu páčila. Palec hore dávam i za príjemnú vianočnú atmosféru, výpravu milovanej Prahy a originálne, pútavé umiestnenie do hotela s jeho tu menej, tu viac kurióznymi obyvateľmi. Je to vtipné, ale v potrebných miestach to rozumne spomalí a dojíma. Body udeľujem rozhodne aj za plno skvelých dialógov a hlášok („To je moc hezký jméno.“ – „Normální.“). Vidno, že sa zrejme strihalo trochu viac, než bolo potrebné (nevyužitá postava Vilmy Cibulkovej, u ktorej je zrejmé, že to nie je taká byrokratická mrcha, akou sa stala v oficiálnej kinoverzii) a naštvalo ma strašné klišé s nájdeným zápisníkom. Inak ale veľmi fajn. (22.12.2018)

S Teorií tygra možná nejsilnější adept na Českého lva. Prvotina R. Havlíka mě minula, druhý pokus chytl za srdce. V obou případech stál i za scénářem, takže doufám, že bude v tomhle směru pokračovat. Lidský příběh, bezvadná ústřední dvojice a přesně tolik "pohádkovosti", aby se na to pěkně koukalo a necukal Vám koutek jako u některých [júesej] (v dnešní době vlastně i tuzemských) rodinných filmů. Tohle mi sedlo - 80%. (03.11.2016)

Je to až dojemné, jak rozdílně funguje byrokracie ve filmu a v životě. Chtěla bych vidět OSPOD, který by svěřil dítě člověku, jehož označí nějaká umírající žena jako otce. Stejně tak je málo pravděpodobné, že by otec dostal své vlastní dítě pouze po předložení testu na otcovství. Rudolf Havlík se rád pouští do témat, která zavánějí průšvihem, ne vždy se mu podaří z nich vybruslit. Podezírám ho, že vsadil na oblíbenost u jisté skupiny diváků a docela mu to vychází. (16.11.2021)

Zvláštní příběh ... po všech stránkách. Vcelku uspokojivě funguje po stránce ryze emocionální, leč poněkud neuspokojivě klopýtá po stránce ryze praktické: 1) Smrt je z mého pohledu odmávnuta dosti neomaleně. Vyprávění především zcela ignoruje poslední věci člověka, ke kterým neodmyslitelně patří i pohřeb, takže se elegantně, leč zároveň trochu alibisticky vyhýbá zcela zásadní otázce, zda či v jaké míře by mělo být osiřelé osmileté dítě do takových neveselých, leč VELICE osobních záležitostí zapojeno ... a to i z ohledem na možné budoucí výčitky směřované k těm, kdož jeho definitivnímu rozloučení s matkou zabránili; 2) Malé morče zvané Eda se s neokázalou profesionalitou zhostilo poněkud rozporuplné úlohy, jejíž podstatě dost dobře nerozumím - pro obveselení publika je příliš morbidní a jako vyobrazení vztahu holčičky ke zvířátku je v odvysílané podobě nepoužitelná ... funguje spíš jako nadbytečná a víceméně nefunkční vsuvka. Zdá se, že Eda nepotřebuje jíst ani pít - a čistě mezi námi ... jako dítě jsem postupně vlastnila několik morčat a neumím si představit, že bych NEPOZNALA, kdyby mi kterékoli z nich někdo vyměnil; 3) Ema se projevuje jako maličko přemoudřelá holčička, která - ač evidentně pochází ze zcela běžných majetkových poměrů, patrně nevlastní žádný mobilní telefon a zcela ignoruje internet a vůbec jakékoli počítačové aplikace neodmyslitelně spjaté s druhou dekádou jedenadvacátého století; 4) Přebývání za zdmi hotelu je přece jenom maličko sterilní ... jen tak pro pořádek by mě kupříkladu zajímalo, kam si otec a dcera dávali prát oblečení; ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- 5) Závěr není až tak úplně happy, jak by se vám mohlo na první pohled zdát. Od určení otcovství ke svěření dítěte do péče vede v našich poměrech předlouhá a obtížně schůdná byrokratická cesta ... pravda - existuje i cosi jako předběžné opatření; 6) Život je jen náhoda ... jen tak na okraj - co by bylo s Emou, kdyby se prokázalo, že NENÍ vlastním dítětem v zámoří nalezeného otce ? (29.11.2017)

Nemůžu se tady ubránit pocitu, že to celé působí jako "křeč". Skvělý námět, obstojný scénář zasazený do předvánočního času do krásné Prahy, v hlavních rolích s Vetchým a Geislerovou, které mám vážně ráda, ale u mě to prostě nějak nefunguje, oba hrají tak nějak divně, přehrávají, nevěřím jim to od začátku až do konce, scéna, kdy Petr Marii žádá v recepci o to, aby si ho "naoko" vzala, je děsně zahraná oběma a marně se snažím přijít na to, proč to tak je a ani v dalších fázích filmu to s nimi není lepší, vůbec není ve filmu poznat, že by se do sebe zamilovali a konec "Miluju tě" a "Taky tě miluju" taky vyznívá divně, všechno je tam takový neosobní, představitelka Emy je občas docela sympatická, ale taky to pro mě není šťastná volba. Takže jediné, co mi tam v tom filmu přišlo přirozené, byla malá rolička Jiřího Dvořáka a vcelku i tatínek Oldřicha Vlacha a Marek Taclík, ale ti tam měli opravdu hodně málo prostoru a jediné místo, kde mi chování Vetchého a Geislerové nepřišlo afektované a nepravdivé, bylo na té chatě u tatínka na horách a to je hodně málo. Zkrátka komentář uživatele Castora mi mluví z duše, naprosto se ztotožňuji!!!! (28.10.2017)