Zjizvená tvář

V období prohibice byli velmi úspěšné gangsterky a podnikatele Howarda Hughese napadlo udělat gangsterku založenou na životě samotného Al Caponeho, legendárního mafiána. Později koupil práva na knihu Scarface, která byla inspirována právě životem Caponeho, scénáristou se poté stal Ben Hecht, který byl jakožto novinář s mafiány dobře obeznámen a režisérem se poté na Hughesovo přání stal Howard Hawks, i přesto, že tito dva ještě před realizací filmu měli soudní spory, protože Hughes obvinil Hawkse z plagiátorství jeho filmu. Ve finále se stal Hawks i spoluscenáristou a společně s Hechtem chtěli Caponeho život ztvárnit co nejpřesněji. Ve finále dokonce samotný Al Capone navštěvoval natáčení aby se ujistil, že na něm založená postava nebude znevážena a Capone tak dostojí své pověsti. Diváci už tehdy mohli snadno pochopit, že je Tony Camonte vlastně Al Capone, protože krom stejné jizvy film doslova přebíral skutečně události z Caponeho kriminální kariéry a možná i díky této autentičnosti vznikla dodnes jedna z nejzajímavějších gangsterek všech dob. Zjizvená tvář sice vznikla v době kdy gangsterky byli na vzestupu a bylo jich tedy docela dost, právě o ní se ale dodnes mluví jako o takovém výchozím bodě a především jako nejslavnějším filmu tohoto podžánru své doby. Dále je Zjizvená tvář brána za jeden z nejdůležitějších gangsterských filmů, který zásadně ovlivnil ovlivnil gangsterky. Paul Muni je v roli Tonyho Camonteho božský a pokud se člověk nějak zajímá o skutečného Al Caponeho tak ví, že se tomuto gangsterovi skutečně dostal na kobylu. Hawks poté jako režisér stojí za velmi zdařilou gangsterkou, která sleduje skutečně povedeně zmapovaný vzestup a pád jednoho gangstera, který je sice ztělesněním zla, přesto je ale ve finále i celkem lehké vybudovat si k němu sympatie a sledovat s jakým charizmatem stoupá na vrcholu potravního řetězce. Už i na svou dobu dokázala Zjizvená tvář nabídnout parádní akční automobilové honičky, které sice možná z pohledu současné doby působí poněkud úsměvné, minimálně o jistou formu napětí a stylu rozhodně dodnes nepřišli. Zjizvená tvář hodně těžila z atmosféry, která v Americe sužovala a už v úvodu tvůrci poukázali na lhostejnost vlády Spojených států k mafiánské činnosti. Ve své době byl tak film přece jen aktuálnější a měl i tehdy větší sílu, přesto ale z vybudované atmosféry kolem a faktu, že to co se děje na plátně se v Americe dělo zcela normálně mrazí. A finále je poté naprosto parádním závěrem, které skutečně naprosto parádně ukončuje tuhle cestu Tonyho Camonteho z naprostého dna přes totální vrchol na opět volný pád až dolů. Kvůli sporům s cenzory byl film zpožděn o rok, přesto nakonec vznikl pro mnohé lidi praotec modernějších gangsterek, který kvůli své krátké stopáži 93 minut musí možná přece jen vzestup a pád hlavního hrdiny provést trošku až zkratkovitě, přesto se mu to ale povede a Zjizvená tvář z roku 1932 je ve finále ta super gangsterka, kterou ve finále zastínil přece jen o ždibec povedenější remake Briana De Palmy z roku 1983, který naopak trvá minut 170 a je to jeden z těch remakeů o kterém by se vlastně i dalo říct, že je lepší než jeho předchůdce. To už je ale zase řeč na jiné téma, Zjizvené tváři z roku 1932 ale jeho důležitost a především dodnes zajímavé a funkční zpracování nikdo nesebere..... (12.07.2020) (méně) (více)