Mít a nemít

Knížku jsem nečetla, tedy se nekoná žádné srovnávání, tudíž u mě bez zklamání. Sledovat Bogarta mě baví čím dál tím víc a zejména v případě, kdy má po boku Lauren Bacall. Oba mají zvláštní, přitom velice silné charisma, jakési osobní kouzlo a dohromady jim to úžasně ladí. Alkoholik Eddie v podání Brennana mě pobavil a nemohu nezmínit Carmichaela, za klavírem naprostá jednička. (20.10.2019)

Bogart ve válečném ohrožení a v opojení ženským půvabem ničí charizmatem a pohotovostí všechny protivníky v dohledu. Do casablancovského kouzla tu ale chybí konzistentnost, nadčasovost a ona téměř hmatatelná osudovost. Lauren Bacall může být jak chce krásná, ale můj prototyp osudové ženy to zkrátka není. Naopak, její Marie příběhem jenom proplouvá a i přes neodolatelnou krásu zůstává lehce zmatenou a otrlou dívkou, která si svým chováním Bogartovu pozornost snad ani nezaslouží. Jejich vztah navíc nemá šanci rozkvést, protože se odehrává až ve druhém plánu za válečnou linií, která ale, i přesto, že zabere mnohem více času, klouže jen opatrně po povrchu. Všechno se děje podle strojených komplikací a to od prvního zádrhelu až hezky k tomu poslednímu. A i když se na film díky hlavní dvojici (na které to jiskření, které se projevilo i v reálu, je vidět v každém políčku) dívá moc příjemně, je Hawksův snímek jenom pomíjivou nostalgickou vzpomínkou. A tu stojí za to Mít, ale příště snad už někde jinde. (17.07.2008)

Začnu poněkud netradičně ( cca od 1/3 snímku ). Chvíli jsem měl pocit, že tu láhev si budou Humphrey s Lauren předávat z pokoje do pokoje po celý zbytek snímku :o) A mně by to snad i nevadilo. Dialogy byly napsané brilantně a na tu jiskřivost mezi ústřední dvojicí Bogart – Bacall ( zejména na Lauren ) bych se vydržel dívat hoodně dlouho. Přiznávám, že Hemingwayovu předlohu jsem nečetl, takže nemám s čím srovnávat, tím pádem mít nějaké výtky, což je v tomto případě ( pro mě ) pouze dobře. Velká většina z vás tu vzpomíná ( upozorňuje ) na značnou podobu s mnohem slavnější Casablancou. Určité spojitosti, pokud je divák chce hledat (ok, přiznávám, nemusí je zase tak složitě hledat ) tu jsou, nicméně o stejné snímky se rozhodně nejedná. A musím konstatovat jediné ( souhlas s uživ. DaViD’82 ), I mně je bližší tento snímek Howarda Hawkse a hlavním důvodem budiž uvěřitelnější "chemie" ústřední herecké dvojice. Druhým důvodem budiž výborný “ už tě někdy štípla mrtvá včela “ Walter Brennan. V neposlední řadě je to potom samotný fakt, že Casablanca je pro mě osobně “ příliš učesaná a zromantizovaná. “ Dalo by se říci, že Casablanca je pro romantičtější povahy, To Have and Have Not je pro ty, kterým je vlastní i nějaká ta špetka ironie. Být či nebýt, Mít či nemít, podívat či nepodívat ? JÁ říkám rozhodně podívat, tento snímek za to rozhodně stojí. Ať už pro uvěřitelnou ústřední hereckou dvojici, Inteligentní scénář Williama Faulknera a Julese Furthmana či prezicní Hawksovu režii. p.s. závěrem musím říct: Osobně dávám vždy přednost Havaně před kpt. Morganem ( je na mě příliš sladký ). V případě kpt. Harryho Morgana ( coby Humphreyho Bogarta ) udělám vždy a rád vyjímku. 88,8% (03.01.2011)

Hawks znásilnil Casablancu a k tomu naprosto změnil Hemingwayúv příběh, ale proč mu to mít za zlé? Pouze se svezl na vlně. Bogart je stále jako Rick Blaine skvěle břitký a cynický, ale nudnou Bergmanovou vyměnili za Lauren Becall, která má kouzlo a s Bogartem byli na stejný vlně nejen ve filmu, ale i životě. (09.03.2009)

Opravdu je to v podstatě Casablanca Vol. 2. Lauren Bacall je ve své první roli dokonale nad věcí, celý příběh je tak nějak hezky uzavřený, zarámovaný a mile bezproblémový. Nemá to sice tu dokonalou Casablanca auru, ani její ikonický závěr, ale Hawks dokáže udržet tempo a zábavnost příběhu tak nijak nepovadává. 7/10 (14.07.2017)