Sing Street

Tento film je pro mě definicí styl feel good movie. Tam za La Manche to vždycky uměli nějak trefněji vystihnout a pokud do toho přidáte výborný soundtrack a skvělé zahrané postavy, nemůžete takový film nemít rád - a to i v tomto případě, kdy všechno je tak špinavé, ponuré a smutné. O to větší umění je z takového prostředí vybarvit duhu v duši filmového fanouška. (31.12.2016)

Na prvním místě musím vychválit velmi povedené, chytlavé písničky, které perfektně nostalgicky zapadají do poloviny 80. let a stylu britských legend (Duran Duran, The Cure aj.). Myslím ty původní, složené pro film, avšak potěší každá na moment znějící klasika. Díky nim jednoduchý, téměř bezmráčkový příběh školní dublinské kapely - i trošku komplikovanější první pubertální lásky a konečného úniku z neperspektivních, šedých životních vyhlídek - bez námahy obhajuje pevnou 4. hvězdu, přestože ve vážnějších (nejen sociálních) podtónech víceméně povrchně tápe (kluk nemá na druhé - černé - boty, ovšem barvitých kostýmů a líčení podle svých idolů vystřídá přehršel). (17.03.2017)

Co na tom, že se o osmdesátkách škodolibě mluví jako o období nevkusu, a většinou oprávněně, pořád je to mé mládí, a to se počítá. Některé zákonitosti jsou navíc univerzální – kapela se vždy zakládá kvůli holkám a nejdůležitější je vždy její název a "imidž“ muzikantů. To ostatní se pořeší časem. A Phila Collinse fakt nesnáším. (26.03.2017)

Velice milé překvapení. Na film jsem narazil náhodou a jsem hrozně rád, protože tohle je feel-good drama jako střižené. Kouzelná hlavní dvojice a vesměs sympatičtí ostatní členové kapely, naprosto suprový soundtrack a celkově to uteče jako voda a zanechá za sebou příjemný pocit naplnění, který přejde až po nějaké chvíli. Sice chvíli trvá, než se to rozjede, ale pak to nabere neskutečný grády. PS : Jack Reynor mě vždycky jen štval. Tohle je jeho životní role a moje nejoblíbenější vedlejší postava...Zejména za poslední třetinu filmu 9/10 (29.10.2016)

Osmdesátková muzika není zrovna mým hudebním šálkem čaje a i v ději by se našlo pár hluchých míst, to jak se tam řešily všechny ty sociální otázky, bez kterých se nejspíš žádný irský film neobejde. Nicméně, za nejsrandovnější zakládání nové kapely, co jsem kdy viděla, za téměř básnický milostný románek mezi Conorem a Raphinou, za bezva Conorův vztah se zajímavým starším bráchou a za několik hlášek, co mě fakt sestřelily, musím jít s hodnocením směrem nahoru. Jen místo muzikálu bych to charakterizovala spíš jako hudební film. (10.09.2016)