Sing Street

Další generační výpověď, která jede (víceméně) na popových baladách a playbacku. Ještě k tomu vypráví o lásce k holce, která che být modelkou a hlavního hrdinu zaujala svojí krásou. Kdyby to aspoň nepředstíralo, že na pozadí stojí téma toho, jak strašně důležitý je dotáhnout rebelii vůči autoritám do zdárnýho konce. (10.08.2017)

Klidně bych tomu uvěřil, kdyby byl Sing Street životopisný film. Tady jde přesně poznat evropská tvorba, protože takhle by to za velkou louží natočit nedokázali, hlavně né takovým stylem! To mám na našem starém kontinentě rád, že to natočí tak, aby to vypadalo přesně tak, jako by se to ve skutečnosti stalo. Na nic si tu nehrajou a i méně povedené záběry se tu nechají (list, nabořená loďka...) a právě to tomu dodává větší autentičnost. Lepší čtyři. (31.07.2016)

Na prvním místě musím vychválit velmi povedené, chytlavé písničky, které perfektně nostalgicky zapadají do poloviny 80. let a stylu britských legend (Duran Duran, The Cure aj.). Myslím ty původní, složené pro film, avšak potěší každá na moment znějící klasika. Díky nim jednoduchý, téměř bezmráčkový příběh školní dublinské kapely - i trošku komplikovanější první pubertální lásky a konečného úniku z neperspektivních, šedých životních vyhlídek - bez námahy obhajuje pevnou 4. hvězdu, přestože ve vážnějších (nejen sociálních) podtónech víceméně povrchně tápe (kluk nemá na druhé - černé - boty, ovšem barvitých kostýmů a líčení podle svých idolů vystřídá přehršel). (17.03.2017)

Velice milé překvapení. Na film jsem narazil náhodou a jsem hrozně rád, protože tohle je feel-good drama jako střižené. Kouzelná hlavní dvojice a vesměs sympatičtí ostatní členové kapely, naprosto suprový soundtrack a celkově to uteče jako voda a zanechá za sebou příjemný pocit naplnění, který přejde až po nějaké chvíli. Sice chvíli trvá, než se to rozjede, ale pak to nabere neskutečný grády. PS : Jack Reynor mě vždycky jen štval. Tohle je jeho životní role a moje nejoblíbenější vedlejší postava...Zejména za poslední třetinu filmu 9/10 (29.10.2016)

Ísť za svojími snami, táto myšlienka je akýmsi spojovacím článkom medzi všetkými filmami Johna Carneyho. Tvorca, ktorého filmy sa vždy točia okolo toho istého, ale rovnaké nie sú. Každý je jedinečný, originálny a pretkaný skvelou hudbou. Tak tomu bolo aj v tomto prípade. Once, ale zatiaľ u mňa zostáva neprekonaný. (21.02.2017)