Sing Street

Perfektní soundtrack - to je vždy základ kvalitního hudebního filmu. A stejně jako třeba u Love songu na mě tento parádní osmdesátkový udělal velký dojem. Podobně na tom byli i sympatičtí hlavní hrdinové a jednoduchý děj o lásce a emocích spojených s ní, vyjádřených právě hudební tvorbou. Filmy jsem si neskutečně užil a po celou jeho dobu na mě dýchala feelgood atmosféra. PS: Soundtrack rozhodně doporučuji si stáhnout a poslechnout ještě jednou v klidu, stojí opravdu za to! (11.10.2016)

Tohle byla hodně pocitová záležitost. Režisér John Carney si mě kdysi získal svým Once a jeho Love Song taky nebyl k zahození. A Sing Street si také drží vysoce nastavenou kvalitativní laťku. Tenhle příběh z 80. let z Irska mě hodně moc sedl. Nejen kvůli muzice, atmosféře, ale hlavně kvůli sympatickým hercům a perfektně zahraným postavám. Carney dokáže z herců vydolovat, tak výborně nenucené výkony, že je radost na to koukat. Navíc umí krásně propojovat hudbu s příběhem a díky tomu je muzika stejně důležitá jako obraz a mnohdy je i doslovnější. Navíc má Carney dost chytrých a zajímavých nápadů, díky kterým je film o dost příjemnější a zábavnější. Ferdia Walsh-Peelo je velmi dobrý a má dost talentu, což několikrát prokáže. I ostatní členové kapely jsou dobří, jen nemají tolik potřebného prostoru. Lucy Boynton je perfektní múza. Naprosto jsem chápal hlavního hrdinu, proč to všechno dělá a upřímně jsem mu přál, aby mu to vyšlo. Nejvíce mě ze všech herců překvapil Jack Reynor, do kterého bych to neřekl, že zvládne až takhle dobře hrát. Film má hodně dobrou atmosféru, a natáčení hudební klipů je lahůdka, a nebo taková snová sekvence je parádně natočená. Dost mě překvapilo, jak moc se filmu daří být dětský(na hranici puberty) a dospělý zároveň, hlavně v těch vážnějších momentech, které fungují. Samotné hodnocení filmu bylo pro mě oříšek, ale nakonec jsem nechal vyhrát pocity a proto plná palba. Sing Street je opravdu moc pěkně natočený film, který vypovídá o tom jaké je to být zamilovaný do muziky nebo do něčeho jiného a do jedné holky, která je vaší múzou. Kdo, zažil pochopí. (25.07.2016)

Pozitivní energií nabitý hořkosladký filmek o tom, že kapelu můžete založit kvůli holce, ale na vlastní nohy se musíte postavit vlastními silami. Stručné, jednoduché a - ano, trochu naivní, ale ne všechno musí být zasranej suchej realismus. Drive It Like You Stole It! Spoilerové PS: Uvědomujete si, vy chytráci z komentářů, že Conor odjel do Londýna s nahrávkama kapely, aby tam pro ně zkusil získat nahrávací smlouvu? Je to tam řečený tak jasně a zřetelně, že být to jasnější a zřetelnější, vyžralo by to člověku uši zevnitř. (26.03.2017)

SPOILERY! „Videla si Návrat do budúcnosti?“ – „Videla som všetky filmy.“ Nie je to až také dobré, ako Love Song, ale írske prostredie tomu veľa dáva, texty pesničiek sú zasnené a poetické a polovicu všetkých tých skvelých ksichtov by som chcel vidieť v nejakom novom filme každý rok v nasledujúcom desaťročí. Faktom je, že scenár je miestami nie príliš vydarený. Koniec je možno až príliš otvorený a v podstate všetci členovia kapely, až na speváka, sú iba štatisti, nie sú psychologicky postačujúco prepracovaní a nikto z nich nemá dôstojný koniec, proste zrazu zmiznú z plátna. S pani manželkou sme nepochopili ani moment, v ktorom hrdinov starší brat prisľúbi sólo na koncerte a potom tam bez vysvetlenia nie je. Wtf? Inak ale príjemné prekvapenie, ktoré s pribúdajúcimi minútami (najmä ku koncu) naberá na intenzite a dojákovosti. P.S. – Zachytil som v pár tunajších komentoch názor, že hrdina sa na konci na svoju kapelu vybodol. Pred jeho útekom je jasne povedané, že si berie demo ich nahrávky a do Anglicka cestuje aj práve preto, aby sa kapelu pokúsil predať vydavateľstvu. (14.04.2017)

"Dobrý je za tři," říkal mi vždy táta. "Když to ale bude z Irska, budou tam hrát The Cure a Duran Duran, tak klidně i za dva." A táta se má poslouchat. Jen je třeba dvojku ve škole přeložit do jazyka ČSFD. A protože já neměl skvělou školní kapelu, neskládal jsem modelkám oplodňováky a nechodil oblečený jako Bowie vím, že to je za čtyři. Hlavně protože John Carney. Ta láska k hudbě z něho fakt stříká. (30.08.2016)