Naušika z Větrného údolí

85% - Při sledování Naushiky jsem celou dobu vzpomínal na Princeznu Mononoke. To proto, že svým příběhem jsou si oba filmy velmi podobné. Zde se ale víc létá (což já rád...), a hlavní hrdinka se mi zdála propracovanější, a sympatičtější. Byl bych tedy Naushiku hodnotil v procentech lépe, než Mononoke Hime, ale -a to je snad poprvé, co ho lehce kritizuji -Joe Hisaishi se tentokrát svou hudbou netrefil úplně do mého vkusu. Zejména nelogické citace Bernsteina a Händela v závěru filmu mi dojem spíše kazily. Naushika mi dokázala, že se Miyazaki příliš dlouho nehledal, a laťku kvality nastavil vysoko již od svých raných děl... (13.05.2006)

Jeden z prvních filmů samotného Hayao Miyazakiho a je i to trochu znát. Naušika z Větrného údolí je v mnoha ohledech lehce zmatená, trochu naivní a v úvodu až příliš komunikativní. S postupem času, kdy se odkrývá celý postapokalyptický fikční svět posetý nehostinnou Pustinou, rozlehlými pláněmi připomínající Dunu či velkou hmyzí armádou v čele s děsivým a majestátným stádem Ohmů, se na jakékoliv nedostatky snadno zapomene a kouzlo Miyazakiho světa začíná působit na plné obrátky. Motivace hlavní hrdinky, její průbojnost a odvaha mají zajímavou myšlenku i smysl, což jí dodává na vážnosti a dospělosti snímku. Na druhou stranu ji poměrně komickým způsobem někdo zapomněl na téměř každém záběru přimalovat spodní prádlo, tudíž se v tomto krutém světě nějakému tomu pousmání vyhnout nelze, a to je dobře, jelikož se jedná o poměrně těžké a náročné dílo, které zahltí psychiku nejednoho odolného jedince. Celý svět krásně podtrhuje hudební stránka Džó Hisaišiho, který zde částečně upustil od houslí a akční pasáže proložil pořádnou náloží rytmické elektronické hudby, která celý sci-fi nádech pěkně okoření. Naušika jako celek nepůsobí tak komplexně jako následující díla japonského velmistra animace, nýbrž si své kouzlo dobývá fascinujícím fikčním světem, údernou hudbou a zajímavou myšlenkou. [90%] | Kino (29.01.2017)

Ačkoli jsem skoro celou dobu nechápal, o co tam jde (vůbec jsem se nechytal v příběhu ani jménech postav), nebránilo mi to kupodivu se tím nechat okouzlit. Animace je prostě úžasná, některé záběry jsou mimořádně krásné a působivé, stejně jako použitý hudební doprovod, a hlavní hrdinka je neuvěřitelná sympaťačka, které člověk musí držet palce (a která nezapře podobnost s hrdinkami Mijazakiho pozdějších filmů Doručovací služba čarodějky Kiki a Princezna Mononoke). Závěr mi přišel velmi dojemný a obecně jsem u toho celou dobu žasnul, jaké emoce v člověku dokáže vyvolat animovaný film - například takový Avatar, na nějž jsem si u Naušiky mnohokrát vzpomněl, mi navzdory tomu svému pompéznímu 3D vizuálu v tomto ohledu přijde jako chudý příbuzný. (30.01.2023)

Postapokalyptická poezie,aneb další mistrovské dílo maestra Miyazakiho.Naušika mi zprostředkovala jeden z nejsilnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu a přes veškeré drobné nedostatky v animaci (ovšem na rok 1984...) mě dokonale pohltila,dojala a okouzlila.Na Miyazakiho filmech je nejvíce fascinující,že pokaždé když se dívám na další,mám pocit,že se vracím do starého známého světa,ale přitom je každý z jeho filmů jiný,pokaždé naprostý originál,který mě zas a znovu dostane.Fascinující. 95 % (30.10.2011)

Pojďme udělat dohodu, pane Mijazaki. Já poctivě nakoukám všechny Vaše filmy, protože evidentně máte haldu nápadů a vy strpíte, že Vám tu zatím nechám jen ty chudé tři hvězdy. Jelikož těch zvratů tam opravdu mohlo být méně a mohli jsme trochu více odsejpat. Jo, dobře...nepůjde to. Tady máš čtyři hvězdy, protože ten Yupa "to je machr". (17.01.2013)