Naušika z Větrného údolí

Postapokalyptická poezie,aneb další mistrovské dílo maestra Miyazakiho.Naušika mi zprostředkovala jeden z nejsilnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu a přes veškeré drobné nedostatky v animaci (ovšem na rok 1984...) mě dokonale pohltila,dojala a okouzlila.Na Miyazakiho filmech je nejvíce fascinující,že pokaždé když se dívám na další,mám pocit,že se vracím do starého známého světa,ale přitom je každý z jeho filmů jiný,pokaždé naprostý originál,který mě zas a znovu dostane.Fascinující. 95 % (30.10.2011)

Scénář: Hayao Miyazaki .. Tady se maestro ještě zahříval a tímto vlažným dílkem mě prostě neohřál. Nehostinné, divácky odtažité prostředí vybafne hned v úvodu a ta odtažitost mě neopustila po téměř celou stopáž, kdy jsem měl problém ke snímku přilnout a přesvědčivě se oddat vyprávění. Pořád to něco kazilo. Navíc mi Naushika neseděla ani obsahově, přišla mi dost poslepovaná z cizích motivů a příběh - proekologická pohádka, kde jedovaté rostliny a hnusný, přerostlý hmyz válčí s lidmi o nadvládu na planetě - není záchrana. Příjezd mistra Yupa do Údolí evokuje příjezd Gandalfa do Kraje, vše pohlcující Pustina dá zase vzpomenout na Nicotu z Nekonečného příběhu. Nesmím opomenout ani lišverku, jakéhosi pokémona, která je však možná jeho předchůdcem, co já vím. Dlouho jsem postrádal další Miyazakiho trademark, nějakého mladého parťáka k téměř všehoschopné princezně, aby jí pomohl z největších průserů, no dočkal jsem, jen až po více než hodině. (11.10.2007)

poetické postapo, kde se na plmé čáře ukazuje souhra a kvalita pánu Miyazakiho a Hisaishiho. Možná že Naušika není ještě tak propracovaná a celkově o něco lépe působící, než Mononoke, ale to Naušice rozhodně neubírá na zajímavosti a kráse, některé scény a scenérie patří k tomu výtvarně nejkrásnějšímu, co se kdy na plátně objevilo a celý Avatar se svým výtvarnem se může jít bodnout. A přemýšlení o tom, zda Naušika nosí kalhoty nebo ne, je taky docela zajímavé ((O=´ (17.02.2013)

U mě to bylo úplně přesně na 4 a půl *, mohla jsem tedy buď podhodnotit nebo nadhodnotit, nakonec to dopadlo takhle. Tenhle jeden z prvních Miyazakiů se dost odlišuje od těch pozdějších hlavně mnohem temnějším a vážnějším celkovým pojetím. To byl asi taky ten důvod, proč mi ze začátku trvalo na tohle přistoupit, protože přece jen jsem po Cestě do fantazie či Totorovi čekala jiný kafe. Nejvíc se to podobá princezně Mononoke, ale ani ta není tak temná. Míň času se tu tráví ve fantasy světě (tady jakýsi houbový les obývaný hmyzem, moc se mi líbil), víc času naopak pokusům zabránit dalším bojům. Tohle poselství je mi blízké a s Miyazakim souhlasím. Je to jiné, ale je to dobré. A postřeh nakonec - před filmem si pročtěte zajímavosti. Připravíte se tak o šok, co jsem zažila, když princezně Naušice vítr nadzvedl sukni a následovalo několik záběrů na její holé pozadí. (03.04.2012)

Mistr animované fantasy Hayao Miyazaki nám v jednom ze svých prvních filmů ukazuje, že s barvami a nápady opravdu umí kouzlit. Tento film však považuji za jeho nejslabší. Vizuálně film vypadá moc dobře i po 25 letech a hudba jako vždy exceluje ale příběh mě tentokrát tolik nezaujal a dvouhodinovou stopáž jsem z filmu cítil až moc často, zvláště pak při sledování, kdy už to bude končit. (18.06.2009)