Porco Rosso

Jestliže se nějakému filmu podaří být natolik dobrý, že se vám líbí, ačkoliv se odehrává v pro vás takřka ohavném prostředí (například nemáte-li rádi paštiku, těžko si pustíte dvoudílný film, adorující Májku placený zvrhlou paštikářskou loby, například) je to jasné zdání, že je prostě skvělý. Já nemám rád "poetiku" Itálie, nebo Španělska první poloviny dvacátého století a tohle se odehrává v Itálii třicátých let a v tomhle případě mi to nevadilo ani na milisekundu, tahle alternativní realita, kde nikomu nepřijde divné, že hlavní hrdina vypadá jako noirové prase a kde má létání zvláštní prazvláštní místo v životě lidí mě jednoduše bavilo, je to opět geniální od první do poslední minuty a vůbec tomu nevadí trošku větší zaměření na děti, které je docela patrné v závěru. Pokud bude Mijazakiho poslední film o konstruktérovi letounů Zer z půlky tak dobrej jako tohle, pořád to bude za pět. PS: komentář psán po projekci, kdy jsem na film zcela náhodou natrefil v TV s dabingem, který rozhodně není tak špatný, jak by se mohlo zdát a titulní prase se charismatem hlasu originálu minimálně vyrovná. "Lepší být prasetem než se stát fašistou!" (07.06.2014)

Mnoho Mijazakiho filmů se opírá o téma dívčího dospívání, přičemž se v nich nebojí nadužívat lecjaká shōjo "dívčí" klišé, včetně všech těch květovaných luk, roztomile chundelatých zvířátek, hvězdnaté oblohy a twink princátek. V Porco Rosso se ale plně ponořil do vyjmenovávání těch nějkrásnějších chlapeckých klišé a já poprvé pochopil, co si většina nekritických obdivovatelů z toho Mijazakiho vlastně bere. Tohle překrásné dobrodružství o tvrdohlavém prasohlavovi, který si potrpí na klid, dobré víno, jídlo a vrnící motor svého báječného létajícího stroje mě tak strašně vrátilo do životního období, kdy jsem svoje fantazie ještě nemusel poměřovat s realitou a raději si nezjišťoval příliš informací o světě, abych si nejdéle udržel iluzi, že někde v Jaderském moři budu mít svoji pohodlnou ostrovní jeskyni, ze které v noci budu vylétat na skleničku do přímořské restaurace, kde budu konstantně, s cigaretou v koutku, odmítat ženy, jež do mě budou bezvýhradně zamilované. Věrně pak chlapecké mentalitě je na tomhle filmu tak sympatické, že protagonista se v jeho průběhu prakticky nikam nevyvine. Proč také? S pirátama má nepsanou smlouvu, že se vlastně lovci odměn s raubířema navzájem tak nějak potřebují, i ten americkej hejsek když dostane trochu do zubů, tak se s nim dá zase bavit a co se týče toho, že se kolem něj vyvíjej nějak dějiny, tak v tom nejdůležitějším má naprosto jasno. Nikdo doposud tak přesně nezaútočil na mojí klukovskou povahu. Slzičky ještě dlouho po titulcích. Totální bezbrannost. (09.04.2024)

O príbehu a jeho vyznení tu už iní popísali vcelku dosť a fajn. Ja sa zameriam na iné, na to čo ma zvlášť potešilo, dá sa povedať bez ohľadu na dej. Začnem trošičku zoširoka. Ľudia sa vo všeobecnosti často do ošípaných obúvajú a hanlivo si o nich nadávajú (napríklad: "Fúj, Ty si ale prasa, zase si si prdol!" prípadne: "Tá sviňa špinavá ma zase podviedla!"). Hajajo Mijazaki vyzdvihol, že prasiatko nielenže morálne stojí nad armádou ľudských mamonárov, stále fašistickejších zástupcov moci a armády, ale stojí nad nimi i doslova, vznešene si poletujúc nad nenávisťou sa zožierajúcou ľudskou cháskou v oblakoch. Pre očistenie inteligencie a hrdosti prasiatok (hoci v tomto prípade len premenených) nemohol urobiť nik nič viac. Škoda len, že o pár rokov neskôr ten istý režisér využil v Ceste do fantázie premenu človeka na prasa v duchu prevládajúceho stereotypu, ukazujúceho svine ako nenažrané stvorenia bez akéhokoľvek rozumového úsudku a chápania. (04.06.2013)

Seriozní, dospělé.... Méně nabité efektními exteriéry a nadpřirozenými prvky než ostatní Miyazakiho filmy (meziválečný Jadran i technika jsou velmi realistické).... Tenhle fim se zdá ukazovat z režiséra spoustu zajímavého, co z jeho vyloženě dětské tvorby nepoznáme. A mimochodem, Porco je prostě správňák! :-) (07.09.2006)

Úžasná Myiazakiho anime pocta medzivojnovým pilotom, Stredomoriu, Jadranu a Talianom. Zo všetkých jeho filmov, ktoré som mal možnosť vidieť je tento „najdospelejší“ a najmenej fantazijný. Hlavným hrdinom je pilot Porco (pôvodne Marco) Rosso, ktorý kvôli kliatbe nosí tvár prasaťa a sype dosť slušné suché hlášky. Je to prototyp antihrdinu a z „bežných“ Myiazakiho charakterov dosť vybočuje. Film zobrazuje i obdobie nástupu fašizmu v Taliansku a hospodársku depresiu. Emócie postáv sú ako vo väčšine Myiazakiho filmov zobrazované len náznakovo, o to viac ich však cítite. Perlou je záverečný súboj s americkým pilotom, ktorý je napínavejší než akýkoľvek natočený vzdušný súboj, ktorý som videl. Ešte treba dodať že tak úžasne funkčný soundtrack som už dávno nezažil. Mononoke ostáva opäť neprekonanou, avšak Porco Rosso si zaslúži plný počet. 10/10 (24.06.2005)