Porco Rosso

S Hajaem Mijazakim sdílím lásku k létání, takže jsem se na Porco Rosso opravdu těšil. Tím víc, že jsem vůbec netušil, co kromě prasečího pilota vlastně čekat. A výsledek? No, řekněme, že v tomhle animáku je jedna z nejkrásnějších filmových scén, jaké jsem kdy viděl - ano, ta vzpomínka na první světovou válku je prostě něco nádherného. A zbytek také stojí za to. Střídání žánrů, vyprávění příběhu, kdy to, na čem by jindy stál, zůstává tak trochu v pozadí a ukryté v náznacích, opravdu skvělá animace leteckých soubojů, nadsázka i nefalšované dojetí v ten pravý čas. A stále aktuální moudro: Lepší být prase než fašista. (16.07.2023)

Miyazakiho záliba v eroplánech a vepřích se transformovala do hrdiny Porca, odvážného prasete na létajících strojích (které pije, kouří a pokukuje po holkách – holt pilot), což přináší casablancovské dialogy typu: „Takhle jednou skončíš jako sele na rožni“ - „Vím, že bez lítání jsem jenom prase“. Samozřejmě to u Miyazakiho funguje, stejně jako jeho nostalgická poetika zaniklých časů – nebo možná spíš časů, které nikdy neexistovaly, ale existovat měly. Moře, oblaka a mezi tím piloti s bílými šálami. (20.06.2014)

Jestliže se nějakému filmu podaří být natolik dobrý, že se vám líbí, ačkoliv se odehrává v pro vás takřka ohavném prostředí (například nemáte-li rádi paštiku, těžko si pustíte dvoudílný film, adorující Májku placený zvrhlou paštikářskou loby, například) je to jasné zdání, že je prostě skvělý. Já nemám rád "poetiku" Itálie, nebo Španělska první poloviny dvacátého století a tohle se odehrává v Itálii třicátých let a v tomhle případě mi to nevadilo ani na milisekundu, tahle alternativní realita, kde nikomu nepřijde divné, že hlavní hrdina vypadá jako noirové prase a kde má létání zvláštní prazvláštní místo v životě lidí mě jednoduše bavilo, je to opět geniální od první do poslední minuty a vůbec tomu nevadí trošku větší zaměření na děti, které je docela patrné v závěru. Pokud bude Mijazakiho poslední film o konstruktérovi letounů Zer z půlky tak dobrej jako tohle, pořád to bude za pět. PS: komentář psán po projekci, kdy jsem na film zcela náhodou natrefil v TV s dabingem, který rozhodně není tak špatný, jak by se mohlo zdát a titulní prase se charismatem hlasu originálu minimálně vyrovná. "Lepší být prasetem než se stát fašistou!" (07.06.2014)

Italský název filmu můžeme přeložit jako rudé prase, ale nebojte se s komunistickými šmejdy nemá film naštěstí vůbec nic společného. Nejúžasnější je na filmu nostalgická meziválečná atmosféra, letectvo, hydroplány, vzdušné souboje i následné zábavy piltů, těch báječných mužů na létajících strojích. Hlavní hrdina, italský letec, se po jenom divokém souboji a zvláštním transcendentálním zážitku blízkosti smrti změnil v prase, ale zůstal pořádným frajerem! (19.03.2015)

Velmi rozladěn fušeřinou zvukového zpracování Port Arthuru, pustil jsem si na uklidněnou pana Miyazakiho, a za chvilku jsem nevěděl že nějaký Port Arthur vůbec existuje. Od začátku jsem se výtečně bavil, jen konec mě zanechal trochu v rozpacích, ale "radši budu prase než fašista", to prostě nemá chybu. (22.11.2008)