Můj soused Totoro

♫ Tonari no Totoro, To-to-ro... To-to-ro, To-toro... –– Tak pan Mijazaki se zas předvedl. V dobrém smyslu, pochopitelně. Naservíroval mi před ňufec šestaosmdesátiminutový koktejl plný filmového optimismu, skvělých nápadů, sympatických postav a opět boží hudby Joe Hisaišiho (The Path of Wind je snad nejhranější skladbou v mém mobilu). Kdo by si Totora nebo třeba takový kočkobus nezamiloval? Netuším... a musím se podepsat pod komentář Galadriel, ta to skvěle vystihla. (17.09.2011)

Člověk je tvor společenský, takže vždy má nějaké sousedy. Jak se s nimi vyrovnat, když jsou úplně z jiného těsta? Tatínek má hodně práce, maminka je v nemocnici a tak dítě zůstává samo. Kdo by neznal velké množství rodičů, co pro své potěšení posílají děti na svět, sami jsou přitom mentálně dětmi, ale dítě je na světě a nezbývá mu než se něčím zabavit. Každý nemá to štěstí, aby kolem něho bydleli strašidla a dokázal s nimi navázat pěkný vztah. TOTORA to dokázala, ale MATHILDA je mi bližší! Protože ji napsal DAHL, protože lépe psal než tenhle chlapík, co to napsal. Animace málo vkusná, jsou lepší. (21.08.2010)

Je sice ocivine, ze Miyazaki tento film nasmeroval hlavne pre detske publikum, avsak ta neobicajna krasa, ktoru dokaze vlozit do jednotlivych obrazov, ta magia ktora z obrazovky na divaka priam sala, ta fantazia a jemna, prenadherna animacia.......aj ked budem mat 60 (ak sa dozijem) tak si to pozriem znova. (9/10) (07.08.2007)

Nejikoničtější postava studia Ghibli, to je Totoro. Není se ale čemu divit, ve hře o ikonu studia je sice mnoho zajímavých a silných postav, které doprovází duch odhodlání, ovšem nikdo z nich není tak okouzlující a ohromující jako právě velký chlupatý Totoro s chytlavou ústřední melodií. Film nevypráví prakticky žádný příběh a pouze sleduje dvě mladé, opravdu ukřičené, holčičky, které se snaží prozkoumat okolí svého nového bydliště a zabydlet se zde. Objevení chlupatého kamaráda ovšem změní celý nádech snímku a fantazie každého jedince dostává pořádně zabrat, a to hlavně v podobě nezapomenutelného „kočkobusu“. Pozdější část filmu se kvůli faktoru nemocné matky nese v trochu dramatičtějším duchu, přičemž každá sekunda s Totorem je vysvobození z napínavého až nepříjemného segmentu. Naštěstí se závěrečná pointa povede a svou nesoudržností nutí k zamyšlení. Totoro je postava, kterou by chtěl mít každý ve svém nejbližším lese a navštěvovat jej den co den. Jeden z nejkrásnějších Miyazakiho filmů. [85%] | Kino (30.01.2017)

Rodinná pohádka je možná více než jiné Mijazakiho filmy cílena na dětské publikum, ale rozhodně není horší než jeho dospělejší filmy. Nehledě na spoustu drobných detailů a propracovaný příběh. Sice jsem se Mijazakiho tvorbou propracovával od nejnovějších filmů zpět do historie, ale to mi nebrání smeknout ani před jeho staršími snímky. (19.10.2014)