Můj soused Totoro

K filmu mě přivedla hudba Joe Hisaishiho, kterou jsem slyšel v provedení obrovského orchestru a sboru ze záznamu úžasného koncertu v Budokanu v Tokiu k 25 letům studia Gibli. Hudba je i ve filmu výborně fungující, ostatně jako ve všech Miyazakiho filmech. Film sám má moc pěknou atmosféru, děj není podstatný, proto je skoro nulový. Spíš jde o drobnosti jako padající kapky ze stromů nebo o jednotlivé scény - čekání na autobus v dešti apod. Jinak se mi líbilo, že se postavy chovaly dost relativně "normálně". Například situace, kdy přijde telegram z nemocnice - dívka má stejné pocity a jedná stejně, jak by bylo přirozené v realitě. Trochu mi po nějaké době vadilo to věčné japonské křičení holčiček - normálně snad vůbec nemluvily. (13.07.2010)

Jak to říkají ti Japonci? Kawaiiiii :-) Takový pěkný filmík, veseloučký, mioučký, něžňoučký s ukázkou lidového náboženství a pevnými, neotřesitelnými vztahy mezi rodinnými příslušníky a i se sousedy (ať už se jmenují Totoro či nikoliv). Začátek byl pro mě těžko zkousnutelný, neb jsem měla docela chuť na nějakou akci, tady se dočkáme tak leda běhání, přesto výsledný dojem byl velmi pozitivní, za což jsem ráda. Nejkrásnější byl stejně kočkobus, toho bych chtěla domů! (14.06.2009)

Mei a Totoro sú moji najväčší obľúbenci z tejto rozprávky. I keď Totoro na obrazovke vždy dlho nepobudol nemohla som sa dočkať kedy ho znova ukážu. Scéna na zastávke je moja najobľúbenejšia vždy sa pri nej škerím ako malé decko a pištím, že aj ja chcem Totora :) No a malá rozkošná upišťaná Mei, ktorá všade padá, behá, skúma, zdúva sa... a tam som sa proste našla. Super, že to nebolo dáko prehnané dlhé, toto si určite ešte tak 100x pustím. (12.04.2012)

Bez kontextu miestnych kultúrnych tradícií som zostal trochu stratený v preklade. Popravde tie "väčšie" Mijazakiho príbehy ma oslovujú viac než tie, kde decká spoznávajú nejaké nestrašidelné strašidlo, ako napríklad ešte v Ponyovi. Je to ale milé, avšak stále viac pre deti než pre dospelých, čo nie je nutne výčitka. Každopádne tu máme riešenie pre bratislavskú MHD, nikto tam ale za tých vyše 30 rokov od vzniku tento film evidentne nevidel. Po oboznámení sa s kontextom sa k filmu vrátim. (04.03.2021)

To, že Miyazakiho filmy překypují neuvěřitelnou fantazií není nic překvapivého a nejinak je tomu i u jednoho z jeho nejznámějších filmů. Takřka komorní příběh vypráví o dvou malých sestřičkách, které se se svým otcem přestěhují do nového domu, který obklopuje tajuplný les. A nebyl by to Miyazaki, kdyby ten les neobývala neobvyklá stvoření v čele s lesním duchem Totorem, kterého objeví mladší sestra Mei. Neuvěřitelná animace vypadá skvěle i dnes, film je krátký a nenudí a konec s kočičím autobusem jen tak nezapomenu. Skvělá fantasy pro malé i velké. (09.04.2009)