Škola otců

"Co my jsme to vlastně za lidi? Bijeme člověka do hlavy a pak se divíme, že nevydrží." Za svou odvážnost a bezvýchodnost film po roce 1969 však také skončil v trezoru, ostatně jako většina Helgeho filmových prací. Škola otců je snímek bez jakéhokoliv patosu a melodramatu, nadčasově vyznívající v jakékoliv době. Mistrovské a zároveň i nejlepší dílo Ladislava Helgeho, byť je to teprve jeho prvotina. Karel Hoger v roli učitele Pelikána, který přichází z Brna na vesnickou školu a jehož zásady se nelíbí bezpáteřnímu řediteli školy ani rodičům dětí, které učitel Pelikán vyučuje. Jsou totiž všichni zvyklí, že děti dostávaly od předchozího učitele (Ladislav Pešek) samé dobré známky, hlavně aby pověst školy byla ta nejlepší. Pelikán má svoje poctivé praktiky a nechce uhýbat ani řediteli, ani nikomu jinému, čímž si samozřejmě poštve lidi proti sobě. Jediná nejmladší učitelka (mladičká Blažena Holišová, jejíž to byl debut před kamerou) mu důvěřuje. Ladislav Helge v každém svém filmu dokázal parádně pracovat s charaktery jednotlivých postav a vždycky mu šlo o psychologii lidských osudů. K tomu pokaždé dokázal obsadit charakterní a výrazově odlišné herce, kteří dokázali ze svých postav vykřesat maximum bez nějakých trapných příkras. I v tomto filmu je herecká liga špičková, mezi všemi ostatními vyniká Rudolf Hrušínský v roli opilce Mlčocha, který je nalitý v každém záběru. Musím konstatovat, že i práce s dětskými představiteli neměla chybu, jsou zcela přirození, jakoby opravdu byli herci. To je na filmu většinou to nejtěžší, v tomto případě utáhnout dokonce celou třídu dětí. Klobouk dolů. Krásnou práci odvádí i zkušený kameraman Ferdinand Pečenka a hudební skladatel Gustav Křivinka. Po dramaturgické stránce není absolutně co vytknout, příběh a napětí se stupňuje každým okamžikem. Dokonalý film, který by si zasloužil častější reprízování. Aspoň že tv ART vysílá takových filmů více, za což jim patří veliké díky!! (13.01.2019)

Reziser Ladislav Helge je mi len trochu znamy, a film je to tak trochu budovatelsky, tak trochu psychologicka drama. Vyborna namet o ucitelovi, ktory sa z mesta /Brno/ prestahuje na vidiek do istej skoly. A zisti nelichotive skutocnosti. Pochopenie pritom nema ani u rodicov ani u kolegov v praci. Vyzdvihujem najma Karla Hogera /Krakatit 1948 od Vavru/, , Rudolfa Hrusinskeho /Spalovac Mrtvol/ Stellu Zazvorkovu a Blazenu Holisovu /tento film je jej filmovym debutom, neskor natocila aj Kladivo na carodejnice, tiez s O. Vavrom/. 89 % (04.07.2015)

Docela slušný souboj o divákovy nervy. Od samého začátku mám pocit, že se mi chce utéct někam hodně daleko. Atmosféra totalitárního maloměsta versus Högerův naivní humanismus a vedlejší kritika sociálních poměrů na pozadí fascinující role Rudolfa Hrušínského. Není to úplně čisté a sem tam malinko přepjaté, ale duševní křeč mě opustila až se závěrečným odchodem hlavního hrdiny a následné vzpamatování mého já trvalo déle, než jsem předpokládal, takže ano. (30.03.2012)

Morálka, spravodlivosť, zásady slušného správania... to všetko by sme mali vštepovať našim deťom. Film, krásne ukazuje, že aj v minulosti sa tieto pravidlá prekračovali, či už v mene socialistického a budovateľského pokroku ako v tomto prípade, alebo v mene niečoho iného. Ľudia sa nemenia, mení sa len prostredie okolo nás. Ľudia ako učiteľ Pelikán (človek, ktorý nepodľahne krivej morálke väčšiny) sú ako zrkadlo nášho svedomia. Žiaľ obyčajne na svoje zásady doplácajú, ale sú nesmierne cenní. Avšak až čas ukáže ako veľmi. Pre mňa sú takýto Pelikáni hrdinovia, ako napríklad ten na poslednej fotke úplne dole v mojom profile. Silný nadpriemer. 85/100 (19.06.2019)

Helge měl nesmírný čich na výběr herců. Být v hlavní roli někdo jiný, mohla se z toho stát plochá moralita. Helge však stvořill úsečně přímočarý film o křehkosti pravdy. Příběh, který ani na chvilku neztrácí na tempu a staví divákovi do cesty další morální otázku, je komorně uzavřen. Helge sahá do svědomí všech dospělých postav a katarze nastává při záverečné konfrontaci. (28.10.2019)