Škola otců

Škola otců je výjimečná pro svůj kritický tón, na tehdejší dobu nezvykle silný. Hlasitá a neuhýbající politicko-společenská kritika musela překvapit, někoho zasáhla povzbuzením, jiného otevřeností, dalšího polil strach. Vedle systémového zpochybňování se na pranýř dostává i maloměšťácká morálka a roviny osobní se proplétají s rovinou společenskou. Herecká stránka je přesvědčivá, Höger dominuje v rozehraných citech s morálně naléhavou způsobilostí. Ani jiní, především ti na kritizované straně, nezaostávají pozadu. Vytknout lze idealismus a občas probleskující naivitu, která je výsledkem důvěřivé nezkušenosti. Zážitek tím chválabohu poznamenán není. Otěže donquijotského boje vznešenosti pevně třímá v ruce učitel Jindřich Pelikán (vynikající Karel Höger), nově příchozí, zkušený, svědomitý a poctivý vychovatel dětí. Zodpovědnost k vlastní profesi lze pojmout z různých stran. Pelikánův smysl pro spravedlnost a lidství je klíčem k určení hranice mezi potřebným a nebezpečným. Jeho kroky jsou podbarveny empatií k docílení vyššího účinku kritiky. Hlavní ženskou postavou je učitelka Andulka Novotná (sympatická Blažena Holišová), mladá Pelikánova kolegyně. Je příkladem naděje pro budoucnost. Romantické nenaplnění podtrhuje čistotu hrdiny. Důležitou postavou je ředitel školy Karel Pohanka (velmi zajímavý Josef Mixa), ukázkový prototyp neschopného muže na vysokém postu. On je tím středobodem, ke kterému míří všechny nitky kritizování jednotlivců i společnosti. I omezenost může být systémovou chybou, ohrožující každého náhodného a nepodlézajícího kolemjdoucího. Výraznou postavou je učitel Bajtek (dojímající Ladislav Pešek), Pelikánův předchůdce na penzi. Nešvary dokáže pojmenovat, ale k činu nemá odvahu. K výraznějším postavám patří také Janouch (sympatický Vladimír Hlavatý), předseda okresního národního výboru, uctívaná autorita a příklad schopného vůdce bez dostatečných a pravdivých informací o dění. Také Janouchova manželka (šarmantní Marie Vášová), v úplném zajetí maloměšťácké morálky elity. A opilec Mlčoch (velmi dobrý Rudolf Hrušínský), prospěchářský povaleč a hrubiánský pěstoun. Z dalších rolí: laskavý školník (Stanislav Neumann), Mlčochova zoufalá a trpící družka Kotačková (Helena Kružíková), nejvstřícnější z učitelů Burian (příjemný Josef Beyvl), v nesmiřitelné maloměšťácké bigotnosti neprávem ostrakizovaný školák Lojzík Kotačka (zajímavý Petr Adámek), prominentně nepředvídatelný školák Vašík Janouch (zajímavý Aleš Košnar), hodné spolužákyně Věruška (Jana Chlumská) a Blaženka (Hana Kazdová), či Pelikánova manželka v odloučení Zdenka (Vlasta Chramostová). Škola otců je obstojné filmové drama. Ale na prvním místě je jeho historický význam politicko-společenské kritiky, byť opět zadusané strachem a násilnickou destrukci. V kritice se vidí světlejší body a možné východisko, jen poučení si k srdci nikdo vzít nechtěl. (25.03.2018)

na školu otců jsem opravdu, ale opravdu natrefila jen náhodou při přepínání programů a jsem za to ráda. Ani neumím říct jak film na mě působil, jen vím, že ač myšlenka filmu byla jednoduchá tak herci se postarali o její charakter. Nemohu jen odpustit uříznutý konec. I mladí herci byli opravdu skvělí a o Hrušandovi a panu Hoogerovi nemluvě. Zajímavé. (15.10.2011)

Škola otců je jedním z několika problémových sociálně-kritických filmů z 50. let, kterému zasadila krutou ránu konference v Bánské Bystrici, když ho v roce 1959 zakázala. Naštěstí dnes nemá divák potíže se k tomuto tematicky ožehavému filmu dostat. Ideologický spor mezi jednotlivcem v podobě prozíravého a oduševnělého učitele a společností, která se snaží jakýkoli náznak názorové revolty potlačit, dokáže zaujmout i dnes. Tento snímek disponuje jak atraktivním tématem tak vynikajícím výkonem Karla Högera v hlavní roli, přičemž bych ještě vyzdvihnul menší roličku Ladislava Peška. Zkrátka velice odvážný snímek, který vzniknul bohužel v době, která filmům podobného ražení rozhodně nepřála. (05.07.2015)

Morálka, spravodlivosť, zásady slušného správania... to všetko by sme mali vštepovať našim deťom. Film, krásne ukazuje, že aj v minulosti sa tieto pravidlá prekračovali, či už v mene socialistického a budovateľského pokroku ako v tomto prípade, alebo v mene niečoho iného. Ľudia sa nemenia, mení sa len prostredie okolo nás. Ľudia ako učiteľ Pelikán (človek, ktorý nepodľahne krivej morálke väčšiny) sú ako zrkadlo nášho svedomia. Žiaľ obyčajne na svoje zásady doplácajú, ale sú nesmierne cenní. Avšak až čas ukáže ako veľmi. Pre mňa sú takýto Pelikáni hrdinovia, ako napríklad ten na poslednej fotke úplne dole v mojom profile. Silný nadpriemer. 85/100 (19.06.2019)

V Mikulově jsem byl na vojně, do školy jsem šel a chodil nerad, a navíc jsme začal v době, kdy se točila právě Škola otců, která měla být rozšířena i na školu matek. Nevzpomínám si na učitele podobného Pelikánovi (Karel Höger), jehož klidná důstojnost se nesla celým filmem. Scénář a námět Ivana Kříže (rodáka z Osové Bitýšky) a hudba Gustava Křivinky (rodáka z Doubravice nad Svitavou) mě kromě jiného oslovily i svojí geografickou blízkostí. (03.01.2015)