Temná voda

Vzhledem k tomu, že jsem nejdřív viděl výborně natočený americký remake Dark Water s geniálním výkonem Jennifer Connelly, nemohl mě už originál tolik zaujmout, nedá se svítit. Těžko ho hodnotit, protože nevím, jak by na mě film zapůsobil, kdybych ho viděl jako první. Takhle, ač prvorozený, u mě (asi trochu nespravedlivě, i když oprávněně) hraje druhé housle a přijde mi po všech stránkách a ve všech směrech slabší. Snad jen malá Ikuko se mi líbila víc, než americká Ceci. Ale pro spravedlnost dám čtyři, i když po labužnickém zážitku s Dark Water mě tenhle film už příliš nenadchl a dal jsem ho hlavně z povinnosti a ze zvědavosti, kvůli porovnání... (25.09.2014)

http://www.youtube.com/watch?v=T0eqMIOBR-0 Tak o tomhle ten film fakt není, ovšem klip je to krásný... K "Dark Water": Japonce a její dcerce v baráku kape na karbid, vlastně na hlavy, a na zdi se dělá plíseň! Já na to v minulém bydlišti vzala Savo, ale nakonec pomohlo až zateplení fasády polystyrénem. Ale to téhle nažloutlé mikrorodince nikdo neřekl, proto holky musí koukat, jak se ten hnusný flek zvětšuje a nakonec se nechat komplet vytopit! Já prostě ty japonské filmy nějak nemusím, nevyhovuje mi zběsilé tempo invalidních šneků a přehnaný důraz na imho bezvýznamné detaily. Navíc se blbě orientuju v těch plochých, šikmookých tvářích - skoro ještě hůř, než v Japonci kreslených mangoksichtech s mlýnskými koly místo očí. Ale mrazivou atmosféru "Temné vodě" upřít nemůžu a za to filmu nacákám celých 59%. (14.09.2011)

Zklamání. Další japonská duchařina do party filmů jako jsou Kruh, Oko či Nenávist, bohužel slabší než kterýkoliv z těchto tří. Vezmu to postupně a začnu pozitivy: Dům, ve kterém se film odehrává, má sám o sobě slušnou atmosféru. Jeho temné chodby jsou to poslední, co by mě přinutilo k nastěhování se do něj (hle, jak je šedivost starých paneláků zdatným hororovým prostředím). Standardně solidní je hudební podbarvení napjatých scén. Jako poslední pozitivum musím uvést závěrečnou půlhodinu, která se konečně snaží dostát faktu, že se díváme na horor. Co se nepovedlo: dějově není o co stát, nedočkáme se s jedinou malou vyjímkou ani žádných zajímavých zvratů či vyvrcholení, lekačky a děsivé scény jsou průhledné. Sociální podtext mohl být zajímavěji využit, naneštěstí ani on ale nemá šanci oživit přímočarý, předvídatelný a jednoduchý průběh filmu. Trestuhodně nevyužitá zůstává voda jakožto hlavní zdroj tajemna (kromě již zmíněné poslední půlhodiny). Verdikt: Pokud jste ještě mnoho asijských duchařin neviděli, možná neuvidíte Temnou vodu v tak černém světle, nicméně pokud pro kouzlo podobných hororů cit nemáte, nebo jste touhle vlnou už přesyceni... podívejte se po něčem jiném. (20.05.2007)

Japonský snímek „Temná voda“ je ukázkou toho, že japonský horor nemusí být v první řadě jen děsivý ve smyslu duchů a lekaček, ukazuje japonský horor, který má atmosféru a který dovede na diváka hodně zapůsobit. Tohle se třeba americkému remaku tak dobře nepodařilo. I práce s vodou je zde velmi dobrá. A pokud nebudete z promítání filmu odcházet vystrašení, rozhodně budete pohnutí. (16.10.2019)

Nemůžu říct, že by film byl horší než "Ringu" (zvlášť proto,že mám radši americký remake The Ring), ale je pravda, že děj je tady snadno předvídatelný. Nicméně atmosféra filmu je opět skvěle vybudovaná, tak jako u Ringu a i když člověk nechce, stejně ho pohltí a nedá mu do konce vydechnout. Pokud se rádi bojíte neznámého, tak můžu film vřele doporučit. Je škoda, že na rozdíl od výše zmiňovaného filmu, se tento nedostal do širší povědomosti diváků. Každopádně se již teď můžeme těšit? na americký remake, který právě vzniká. (31.01.2004)