Ring

Asi jsme od tohoto filmu moc čekal plus si příliš zamiloval Verbinského americký remake. Pointa mě už tedy nemohla více/méně překvapit. Navíc mi vcelku uniká, kteří kritikové nazvali RING "jedním z nejděsivějších hororových filmů posledních let. Ring přináší tísnivou a napínavou atmosféru naplněnou nepřekonatelnou hrůzou a přesvědčivou přítomností nadpozemského zla." (viz Cinema) Jediné čeho jsem se opravdu bál bylo, abych se vůbec během filmu bál. Velká škoda. Skutečně jsem od tohoto filmu moc čekal. Shrnuto a podtrženo: Zklamání... kdyby byl RING natočen coby drama, tak bych neřekl ani ň. Jako horor/thriller u mne však RING těžce propadá. 70 %. (28.05.2005)

Ring není špatný japonský horor, ale na remake z roku 2002 prostě nemá. Dlouho se neděje nic a až teprve k závěru jsem pocítil nějaké napětí. Příběh je to samé jako v remaku, ale s tím jsem do toho šel a nemůžu se divit, že mě tolik nevzal. Vážím si této verze, protože bez ní by nevznikl jeden z nejváženějších hororů vůbec. Pokud se budu vracet, tak vždy jen k remaku, který je daleko přesvědčivější atmosférou, napětí a vším, co by měl mít kvalitní horor.. 7/10 = 75% (05.07.2012)

Když my tam kvůli hrůze hodíme mladýho Brůnu, tak Japonci Sadako.. Má to na své straně originální nápad vzešlý ze Suzukiho Poltergeistem inspirované novely, jeden v rámci filmového děsu převratný televizní „výstup“, lehce cynický konec s dědečkem vyslaným na misi VHS kamikaze i významnou pozici „spouštěče“ amerických remaků japonských hororů, jenže už navždy proti tomu bude stát skutečnost, že Verbinski nabídl komplexnější strašení, které navíc většina diváků viděla jako první. Je to jen řečnická otázka, ale ty černovlasá děvčátka z J-hororů si nemohou dát vlasy do culíku, nebo alespoň použít pinetku? (13.02.2024)

Z tohto hororu som mala dosť rozporuplné pocity. Keby som ho vzhliadla skôr ako americký remake, je dosť možné, že by sa mi jeho ponurá a nevyspytateľná atmosféra páčila viac, ale tu musím tvrdiť skôr opak. V najstrašidelnejších scénach - ktoré Američania vyžmýkali do absolútneho maxima a prinútili diváka napnúť každú čiastočku tela a mysle, tu, naopak, boli podané komorne, ticho, nevyrušovane, a tvrdenie, že "Samara nikdy nespí" bolo plne rešpektované. Japonské filmy sú môjmu srdcu čoraz bližšie, ale nepopriem fakt, že americké spracovanie na mňa dýchalo skutočným napätím, vizuálnym temnom, lepšími hereckými výkonmi, hrozivejším klavírnym motívom a nechýbalo mu to najhlavnejšie - priestor určený pre diváka na zistenie, že Samara nie je žiadne vraždiace monštrum čoby krvilačný mutant z ktoréhokoľvek béčkového hororu. Ale že jej vraždenie má aj dostatočné motívy. Japonci dali prednosť vnútornej vyzretosti diváka, ale ja som z tohto hororu tak zúfalá nebola, hoci je jasné, že pre ázijské filmy je charakteristická hojná dávka sugestívnych variantov, takže aj keď sa na plátne zrovna nič nedeje, imaginárna sila vyžarujúca tajomným spôsobom ma uisťuje, že Japonci sú v znázornení nadprirodzena, experti. A to Američanom veľakrát nepopierateľne chýba. (19.09.2008)

Já už se na ty děsivý filmy snad opravdu nebudu dívat (s výjímkou Shyamalanových ;-) U mě největší strach vyvolalo to, že jsem viděl jeho amerického bratránka dřív, takže jsem si říkal..."kdy to přijde?" Remake je z hlediska děsivosti + - na stejné úrovni, jen má nějaké lepší vychytávky (voda a tak podobně.) Největší zápor tohoto příběhu však považuji v tom, že japonský originál diváka navádí mnohem víc a nenechá mu prostor pro vlastní uvažování...i když názory na to se samozřjmě liší. Mě to připadlo takhle... (21.07.2003)