Hon na pačlověky

Můj oblíbený režisér Taika Waititi v Honu na pačlověky volně navazuje na svůj někdejší film Kluk, který je ovšem říznutý Jenningsovým Malým Rambem. Na Novém Zélandu jsme byl a proto v tomto snímku cítím něco z jeho národních specifik - posedlost americkou kulturou a kinematografií (proto tolik odkazů a citací k filmům i hudbě) a zároveň pocit provinčnosti, lokálnosti, odlehlosti, kiwíkové jsou prostě lidé z ,,konce světa" (Zde je to ještě zesílené lokací, většina filmu se odehrává v buši). K tomu pak přistupuje ještě motiv původního maorského obyvatelstva, který se logicky objevuje v tvorbě režiséra maorského původu. Oproti Klukovi ovšem Waititi upozadil sociální prvek a přidal nadsázku a hravost. Velmi zajímavá je režisérova poetika, která si mnohé vypůjčuje z výše zmíněného Gartha Jenningse, ale i z Wese Andersona a řady jeho epigonů. Škoda, že se Waititi nerozhodl ukotvit svůj snímek v jednom žánru, žánrová nevyhraněnost můj divácký dojem trochu tříští... (04.11.2016)

Úvodní půlhodina je bez nadsázky geniální: Malý maorský raubíř močí na novostavby ve Wellingtonu, což má za následek přesun do divočiny na převýchovu. Po aklimatizaci je přešťasten z lovu vepřů, což však má pouze krátkého trvání, jelikož jeho nová matka skoná na srdeční příhodu. Aby se náš maorský chlapec nevrátil do víru velkoměsta, tak zapálí slaměného panáka se svojí fotkou a prchá do divočiny. V té chvíli se snímek stává k uzoufání nudným. 51% (31.10.2016)

Mnohokráte realizovaný koncept dostává famózní zpracování, kde se zúročují všechny přednosti Waititiho – hravá imaginace nespoutaná realismem, ale z reality vycházející, nezměrné sympatie k totálním outsiderům a asociálům, brilantní komediální timing, obliba v lokálních novozélandských motivech, obzvláště těch ze světa nejnižších sociálních tříd a perfektní cit pro naturščiky. V kombinaci s oblíbeným humoristickým románem pak není divu, že se výsledek stal divácky nejúspěšnějším novozélandským filmem všech dob. Podobně jako třeba Stephen Chow kdysi v Hongkongu také Waititi dokáže gagy nejnižšího registru ztvárnit s osobitostí a sofistikovaností. Tohle není žádný jalový bezmyšlenkovitý humor, ale dokonale vysoustružená zábava, která stojí na precizním načasování a dokonale zvládnutém filmařském řemeslu. Už Charlie Chaplin či Harold Lloyd věděli, že spadnout na zem umí každý, ale jen mistr to dokáže dokonale pro kameru. Co na tom, že někteří diváci, to nedokáží pochopit. (12.07.2016)

Na Hunt for the Wilderpeople jsem se těšila jako na Vánoce a k mému neštěstí jsem ho nestihla ani ve Varech, tak jsem si musela počkat až na domácí projekci. Vzhledem k tomu, jak vysoká byla moje očekávání, musím říct, že jsem trochu zklamaná. What We Do in the Shadows nemělo téměř chybu, tudíž jsem čekala komedii, která bude mít laťku ještě trochu výš. Zezačátku to vypadalo, že se Taika bude držet svých schopností, avšak humor nebyl přímo v tom duchu, ve kterém jsem ho původně čekala. Škoda, že si tam Louise Mills nestřihla o něco delší roli, ta mě tam bavila totiž nejvíc. Po hodince projekce mě to už přestávalo trochu bavit a bylo tak nějak jasné, že se to zpátky nevyšvihne. Sem tam zazněl ještě nějaký vtípek, ale celkově mám spíše průměrný dojem. Vyzdvihnu ale ještě skvělou hudbu a nádherné novozélandské exteriéry. A i přes mírné zklámání vyhlížím Taikovu tvorbu dál. (30.10.2016)

Začalo to solidně a bylo to čím dál lepší. NZ můžu a moc, krásnější přírodu asi jinde nenajdete. Další vlna radosti mne zaplavila při zjištění, že ten nevrlej bushman je skutečně Sam Neill, můj oblíbenec. Bohužel po banální zápletce s lovcema a dvojsmyslným výkladem pobytu těch dvou v divočině se začne odehrávat great escape a film jde do kopru. Jakoby scénář psalo desetileté dítě jak řekla má drahá polovička.. A přesně tak jsem to cítil já. Vrcholem byla naháněčka psanců sociální pracovnicí s pomocí jednotky SWAT a obrněných sil. To že ona sama jela v českém transportéru SKOT (OT-64) je sice milá raritka pro českého diváka, na jednoduchý až hloupý děj, pardon - nadsázku... to ale nemá vliv... Mohlo to být solidní drama o útěku a hledání sebe sama pro oba hrdiny v divičině... Ale je to jen blbina odehrávající se v krásné přírodě. Kdo chce, může v tom hledat filozofiii, poselství, svobodu, cokoliv.... bude ale hledat marně, spíše to bude v urptném namlouvání, že by tam toho ždibec mohl být.... Film neurazí, já ale rád něco jiného. Škoda, stačil jen lepší scénář. 2 básně... * * (28.07.2017)