Den pro mou lásku

Ani náhodou. Tenhle film ani náhodou nevydírá, naopak - jen konstatuje a ukazuje. Po několikátém zhlédnutí jsem si všímala důležitých detailů, např.vdova Šejbalová po odchodu Vančurové z bytu nasype sušenky zpět do krabice, a ta Hapkova cirkusová hudba mi do filmu zapadá líp, než bych čekala. Tenhle film je sice smutný až depresivní, ale nepřijde mi, že by vydíral. Zkusíme-li si představit film s podobnou tématikou v americké produkci - to by teprve bylo vydírání, a jednoznačné. (02.01.2008)

Ani po letech neztratil film na působivosti. Po vizuální stránce výjimečný. Hodně atmosféře pomohla scéna bytu - jeho dispozice a barevnost, resp. všudypřítomná bílá barva. Skvělá hudba, výjimečná Marta Vančurová, výborný Harapes a Šejbalová. A Emmě Černé v roli lékařky stačila minuta na plátně, abyste si ji dlouho pamatovali (12.09.2023)

Den pro mou lásku je film především o tom, co by nechtěl zažít nikdy žádný rodič. Je to šílená představa. Pak je to též o tom, jak se s tímto faktem vyrovnat. Marta Vančurová je kvalitní herečka a je to asi jeden z mála filmů, kde se svlíkala, ale zrovna u tohoto tématu si nemyslím, že to bylo trochu nepatřičné. Hodně vypovídajícím faktem o samotném filmu ale je, že Markéta Zinnerová napsala nějaký scénář a poměrně dost scénáristů jej odmítlo. Pak jej přijal Juraj Herz, ale M. Z. s ním nesouhlasila a dokonce se soudili. Takže je otázka, kolik zásahů režisér provedl a jak si film scénáristka představovala. Možná mohl vypadat úplně jinak. Mě se líbí první polovina, pak se snímek prolíná do řady rovin. Konec je navíc až moc Hollywoodský, zkrátka sladký happy end. (13.09.2023)

Jeden z československých filmů, který ve Vás zanechá mnoho pocitů a rozpaků. Příběh je velmi citlivou zpovědí ženy. Ženy která hodně trpěla…film poukazující na fakt že si s námi osud někdy může pěkně zahrávat. Pokaždé když tento film vidím tak brečím, protože příběh je velmi dojemný a poukazuje na čistotu a křehkost lidské duše. (11.01.2011)

Scénář sice situaci příliš nevytěžuje jako jiné filmy na podobné téma a nezabýhá do kdovíjaké hloubky, ale zpracování nabízí několik silných okamžiků, které stojí jen na schopnosti režiséra pracovat s obrazem. Herci jsou naopak spíše chladní a veškeré jejich pocity pronikají navenek skrze vzpomínky a nové vnímání skutečnosti. Vančurová a Harapes jsou však i tak výteční, podobně jako malá, leč velmi dojemná role Šejbalové. Na dobu vzniku film vypadá až "mezinárodně", nejen po technické stránce, ale i obrazem každodenní skutečnosti a samotným až bohémským (a rozhodně fotogenickým) prostředím domu. Přesto se nemůžu ubránit pocitu, že se film kvůli tomu pohybuje ve vzduchoprázdné efektnosti, zastírající skutečné emoce a rozhodně se vyhýbající dobové realitě. Navíc jde příliš naproti divákovi a velmi zkratkovité a přeromantizované míření k závěru je už skutečně přes čáru. (28.08.2009)