Režie:
Juraj HerzScénář:
Markéta ZinnerováKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrají:
Marta Vančurová, Vlastimil Harapes, Sylva Kamenická, Jiřina Šejbalová, Dana Medřická, Eva Sitteová, Lubomír Černík, Žofie Veselá, Jan Hartl, Eva Svobodová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Mladí manželé Staškovi – fotografka Marie (M. Vančurová) a student stavební fakulty Petr (V. Harapes) – žijí v útulném podkrovním bytě se čtyřletou dcerkou Maruškou (S. Kamenická). Upovídanou okatou holčičku mají rádi všichni sousedé i dělnice z výrobny věnců, která sídlí ve dvoře. Jenže jednoho dne dostane Maruška prudký zánět mozkových blan, na který posléze zemře. Tragická událost těžce poznamená psychiku i soužití obou manželů. Zatímco Marie se utápí v bezbřehém smutku, zdrcený Petr odstraňuje z bytu všechno, co Marušku připomíná: fotografie, hračky, oblečení i sbírku starožitných hodin. Vymazat z paměti milované dítě však samozřejmě není možné. Cesta k vyrovnání se s tragédií a k nalezení nové naděje vede jinudy… (Česká televize)
(více)Recenze (123)
Pouze ten, kdo příjde o své dítě, dokáže plně pochopit hloubku tohoto filmu. Ještě teď před sebou vidím veliké a smutné oči Marty Vančurové, které jsem tu ztrátu uvěřil. Neprávem opomíjený film, který by si i v nynější době zasloužil více pozornosti ze strany TV společností. Česká kinematigrafie "byla" velmi kvalitní !!!!! ()
Červená knihovna podle údajně strašlivého scénáře režimní spisovatelky, ale v jedinečném, byť poněkud manýristickém filmovém podání Juraje Herze! Ten když má své dobré filmařské období (které v současnosti bohužel nemá) a schopné spolupracovníky kolem sebe (jako jsou zde hudebník Petr Hapka, herci Marta Vančurová a Vlastimil Harapes), dokáže vytvořit i z naprostého paskvilu poutavé umělecké dílo. ()
Nevím, ale tak nějak se nemůžu srovnat s tím, že tohle natočil Herz. A to nemyslím nějak špatně, jen bych od něj něco takového nečekal. Silný příběh, i když dneska možná již působí trochu tuctově. Ale je ve své všednosti a absencí zbytečné dramtičnosti oduševnělý. No, jako otec tříapůlletého dítěte jsem si pěkně pořval :-). Marta Vančurová je zřejmě nejhezčí a nejlepší československá herečka, co znám, pokaždé jí její roli věřím a nikdy mě u ní nenapadne, že je to vlastně herečka. Je strašně přirozená. Miluju její hlas, úsměv a oči. ()
Československé dusivé psychologické drama popisující nezáviděníhodnou situaci mladých rodičů po smrti malé dcery. Čtyřletá Maruška náhle onemocní zákeřnou chorobou a po krátké hospitalizaci odejde z tohoto světa a pro zdrcené rodiče M. Vančurovou a V. Harapese to pochopitelně znamená nepředstavitelně silný duševní otřes. Komorní drama natočené podle scénáře M. Zinnerové má poněkud zvláštní filmovou stavbu, neboť k tragické události dojde v první třetině filmu a ve zbylé hodině šokovaný divák sleduje, jak nebozí rodiče tuto situaci zvládnou. Musím uznat, že pan režisér J. Herz byl v této části k divákům milosrdný, neboť si dovedu představit rozličné katastrofické scénáře, které by mohly za takové situace následovat. Režisér se však rozhodl zbytek filmu postavit na optimistické vlně a k tomu, že se manželé semkli k sobě a touží po dalším dítěti. Herecké výkony obou ústředních postav byly skvělé, více prostoru dostala paní Vančurová a velmi mě překvapila svým hlubokým niterním projevem. Co se týká pana Harapese, jeho postava namluvená F. Němcem se v počátku chovala nedisciplinovaně, neboť měla spoustu jiných zájmů než rodinu, fatální tragédie mu však pomohla určit si životní priority. Nedílnou součástí filmu je mrazivá a současně tklivá hudba P. Hapky, která dle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, co tento skladatel vytvořil. Jednou z možností, jak uniknout tíživé prázdnotě po odchodu dcery, bylo pro M. Vančurovou návrat k její profesi fotografky. Při této příležitosti se u ní v ateliéru objevila početná skupina umělců, mezi nimiž bylo lze odhalit mnoho budoucích slavných tváří (J. Lábus, B. Poloczek, J. Synková, J. Satinský, K. Smyczek, a další). Těžko stravitelný film s něžným a poetickým názvem popisuje situaci, kterou žádný člověk nechce zažít. Díky umění režiséra Herze, který se specializoval na vyvolávání nepříjemných a děsivých pocitů u diváka, je tento film i umělecky na výši a mohu ho navzdory jeho mimořádně smutnému tématu ocenit nadprůměrně. ()
Den pro mou lásku je film především o tom, co by nechtěl zažít nikdy žádný rodič. Je to šílená představa. Pak je to též o tom, jak se s tímto faktem vyrovnat. Marta Vančurová je kvalitní herečka a je to asi jeden z mála filmů, kde se svlíkala, ale zrovna u tohoto tématu si nemyslím, že to bylo trochu nepatřičné. Hodně vypovídajícím faktem o samotném filmu ale je, že Markéta Zinnerová napsala nějaký scénář a poměrně dost scénáristů jej odmítlo. Pak jej přijal Juraj Herz, ale M. Z. s ním nesouhlasila a dokonce se soudili. Takže je otázka, kolik zásahů režisér provedl a jak si film scénáristka představovala. Možná mohl vypadat úplně jinak. Mě se líbí první polovina, pak se snímek prolíná do řady rovin. Konec je navíc až moc Hollywoodský, zkrátka sladký happy end. ()
Galerie (14)
Photo © Filmové studio Barrandov / Karel Ješátko
Zajímavosti (11)
- Markéta Zinnerová napsala scénář na základě vlastního, zřejmě nejhoršího životního zážitku – smrti své dcerky Pavlínky. (sator)
- Malou Sylvu Kamenickou (Maruška) objevil režisér Juraj Herz v úspěšném televizním pořadu Zpívá celá rodina (od r. 1975), v němž zpívala a působila jistě a přirozeně. (sator)
- V úvodních titulcích je Emma Černá chybně uvedená jako Ema Černá. (bomber7)
Reklama