Deváté srdce

Temná, ponurá, téměř hororová pohádka, kterou bych rozhodně nepromítala dětem před spaním, abych jim nepřivodila děsivé sny. Zřejmě je určena spíše dospělým divákům. Je natočena v zajímavém prostředí se slušnou kostýmní výpravou za působivého doprovodu Hapkovy hudby. Pro mne osobně je dosti depresivní, příliš umělecká a nelíbivá. Ani herecké obsazení mne neoslovilo. (07.07.2013)

Proč pořád pohádka? Je to hezký temný film s výbornou vizualní stránkou, za kterou vděčíme hlavně manželum Švankmajerovým. Výborně je hlavně stylizovaná sín času.Trochu to na mě celé zapůsobylo jako by jsem se díval na dva rozdílné filmy. První půlka byla opravdu taková pohádková a veselá, plná barev. Jak přišlo do tuhého a hlavní hrdina Martin byl vyslán odhalit tajemství princezny, celé to sklouzlo do roviny temného, hororového filmu. (28.05.2006)

Juraj Herz natočil památného roku 1978 dvě depresivní "horrorové pohádky" jakoby zasazené do téhož světa. Deváté Srdce je z nich tou slabší, neboť sice má stejně jako její "dvojče" Panna A Netvor velice působivou atmosféru a nejen na pohádku pozoruhodné herecké výkony a za sebou rovněž jednu z vrcholných prací Petra Hapky (jímavé hlavní téma, děsuplný doprovod plesu nemrtvých, a k tomu jásavé a hravé podkresy honičky kejklířů s dráby), ale narozdíl od svého "dvojčete" bohužel oplývá také příběhem postrádajícím logiku a nějaké pochopitelné pozadí. Naštěstí právě díky hudbě, práci se scénou, a také díky opravdu monstrózně hnusnému Juraji Kukurovi alias hraběti Aldobrandinimu nebudete mít příliš kdy o těch nedostatcích přemýšlet (a pokud jste dítě, bude to jedno, protože se dalších pár let nebudete chtít podívat znovu;)). V celkovém srovnání je ale nutno říct, že jakkoliv je třeba scéna plesu v podzemním paláci dnes již historickým klenotem české kinematografie, má Deváté Srdce nemalé rezervy. Proto musím dát 70%, byť jsou to jedna z těch, na která se obtížně zapomíná. (05.09.2010)

Strašně ponurá pohádka, při které jsem se vždycky hodně bál. Když jsem byl menší, tak jsem měl z Kukury dost strach. Dneska už ani ne, ale pořád to působí dost depresivně a vlastně se mi to proto asi nikdy moc nelíbilo. Finále je tak napnutý, že kdybych to viděl poprvé ještě dnes a v noci, myslím, že bych byl stále docela nervózní. (12.12.2005)

U filmů Juraja Herze není neobvyklé, že jsou plné strachu a tento je jeden z nich. Tuto "pohádku" jsem vlastně viděl poprvé až nyní a jsem rád, protože jako dítě bych si ji tolik neužil. Spíš bych to označil jako strašidelný příběh a žánr pohádka bych vyměnil za horor - tady si totiž žádné poučení z filmu neodnesete - jen ten pocit strachu. Vesměs to bylo zajímavé tak na 3 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (28.12.2014)