Režie:
Juraj HerzScénář:
Josef ŠilhavýKamera:
Andrej BarlaHudba:
Bohuslav OndráčekHrají:
Dagmar Havlová, Ilja Prachař, Vít Olmer, Josef Abrhám, Karel Augusta, Václav Lohniský, Jiří Lír, Václav Helšus, Dana Císařová, Emma Černá, Vítězslav Černý (více)Obsahy(1)
Pohledná servírka z krkonošského hotelu Bobí vrch Gita (Ž. Veselá) zahyne pod koly auta svého milence, který ji zabil kvůli obavám, že na něj dívka vyzradí nezákonné machinace s valutami. Gitu krátce nato začne hledat její sedmnáctiletá kamarádka Anna (D. Veškrnová). Naivní dívka, která vyrostla v dětském domově, chce původně jen padesát korun, které kdysi Gitě půjčila. Každý v hotelu se domnívá, že Gita prostě odjela za lepším, jak se tu už mockrát stalo. Jenže Anna začne v domnělém odchodu spatřovat řadu nejasností – Gita si například před svým zmizením nevyzvedla drahé boty, které si nechala opravit. Anna využije situace a nastoupí na Bobím vrchu jako pomocná síla v kuchyni. Nepotrvá to dlouho, a bude potřebovat pomoc… (Česká televize)
(více)Recenze (209)
I když nejsou české kriminálky nijak zvlášť oslnivé, až na pár výjimek, tak se na ně dá koukat, a to i opakovaně. Jako ve většině případů, tak i v Holce na zabití, za to mohou hlavně herecké legendy, které svým umem dokážou pozvednout každý film. Prachař a Augusta nepotřebují mnoho prostoru, aby ukázali jací jsou skvělý herci a zde to vyloženě předvádí. ()
České kriminální filmy mě nikdy moc nezaujali, většinou byly všechny trapně důležité, snad jen smrt stopařek a holka na zabití, která se mi líbí v tom, že zde míchá i komediální prvky a tím si ode mě získává i nadhled. Zápletka je sice jednoduchá, způsob vyšetřování zdlouhavé a není tou hlavní prioritou. Vyzdvihuji výbornou hudbu a především herecké výkony Dagmar Veškrnové, která tu svou uječenou, tupou a chvílemi nesnesitelnou holku hraje naprosto skvěle a občas byla fakt na zabití, dále zmíním ještě Ilju Prachaře, který také stojí za povšimnutí, jinak rozhodně průměr. ()
Jeden z filmů, které jsem neplánovaně viděla asi tak...no určitě dvacetkrát. Dáša Veškrnová jako dívka z děcáku, která na vlastní pěst pátrá po zmizelé kamarádce. Stihne se u toho přizabít u brambor, zamilovat do Abrháma a málem přivodit infarkt dobráckému panu Muraškovi. Herz mě nezklame nikdy, o tom žádná. Co je ale na tomhle filmu naprostá pecka, je hudba. Pustit mi jakýkoli úsek takhle v noci, když jdu na záchod, můžu se rovnou převlíct. ()
Škoda, že po tom krásném giallo rozjezdu (morbidní úvodní titulky a vražda sličné dívky tajemným vrahem v černých rukavicích s pitvorným skřetím přívěškem) Herz rezignoval na temnější atmosféru a film je nevzrušivou detektivkou s nijak překvapivým vyústěním. Prostředí horských chat se mi ale líbilo, mladá Veškrnová, která mě nikdy nějak extra nebrala, hlavní roli bez problémů utáhla a navrch to má zajímavý hudební doprovod. ()
Pohodová oddychovka, které nic nevytýkám. 1. Dagmar Vešrnová na začátku své herecké kariéry hraje holku z dětského domova velice přesvědčivě. Její nedbalá artikulace "kuju" ,nebo počítání chlebů, které si dala k párkům, to jsou odzbrojující scény. Hraje opravdu holku na zabití - jak je uvedeno v titulu. Jak je vidět podle některých komentářů, tak právě za to přesvědčivé ztvárnění jí někteří ubírají body (!?) 2. Pohodu, ale i špetku napětí navozuje výborná hudba, a to už od úvodních titulků. 3. Zápletka s botkami je jednouduchá, ale nosná, správně rozvíjená - např. rozhovor s psychologem: "Jak můžete nějakou knihu srovnávat s novými botami?" 4. V rámci žánku vhodně zvolený uzavřený počet podezřelých. 5. na rozdíl od některých současných nebo normalizačních poplatných kriminálek si v tomto filmu nikdo nehraje na vševědoucího náčelníka. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (20)
- Mnislav Hofmann hraje nového provozního Rybičku. Stejně se jmenovala i jeho postava inventarizačního revizora Rybičky v předchozím Herzově filmu Holky z porcelánu (1974). (Haniczka)
- Herec Jiří Němeček, který hraje kuchaře, opravdu sám ve filmu bravurně válí těsto. (M.B)
- Žižkova bouda, ve které se příběh z velké části odehrává, byla vybrána proto, že v ní probíhala rekonstrukce, a tak filmaři měli volné ruce. Také to pomohlo tomu, že film byl natočen za rekordních pět týdnů, což nebylo v té době na Barrandově zvykem. (sator)
Reklama