Kocour Bob

Spočiatku som neveril, že by tento film o feťákovi a jeho kocúrovi dosiahol u mňa také pozitívne dojmy, no napokon musím uznať, že to stálo za to a normálne som z toho až dojatý. Príbeh je o to silnejší, že sa aj skutočne odohral a aj vďaka posolstvu, ktoré by mohlo inšpirovať aj viacero ľudí v podobnej situácii v akej sa ocitol aj James. Drogy, bezdomovectvo, asociálne návyky, existenčné problémy - všetko sú to vážne problémy, ALE nie neriešiteľné, čo si teda väčšina ľudí v takejto situácii vôbec neuvedomujú a už stratili akúkoľvek snahu a motiváciu sa z toho dostať. Niekedy stačí, aby ste na ceste stretli kocúra - a váš život sa zrazu postupne obráti o 180 stupňov! Áno, James mal síce aj šťastie, no predovšetkým to nevzdal a bojoval aj napriek neustálym prekážkam, a to je hlavné! Vďaka tomu posolstvu sa mi teda film mimoriadne páčil - hoci začiatok pôsobil dosť vlažne, no potom sa to skvelo rozbehlo a bol to napokon krásny motivačný film o bojovnosti a nezdolnosti vlastnej vôle, ale i nevšednom priateľstve medzi mužom a kocúrom. Len málo chýbalo k piatim hviezdam. (27.03.2017)

Na světě je jen málo lidí, kteří by neměli rádi zvířata. Bob mi připomněl Hačika, kterého jsem viděl na podzim - má podobný námět i vyznění. Pro Boba ovšem hraje lepší uchopení látky - je realističtěji natočen, má lepší herecké výkony a není tak hladivý, jako Hačikó s Gerem (který střídá dva, tři své obvyklé výrazy obličeje) a to přesto, že příběh o psovi natočil Lasse Hallström. Nebýt určitých prapodivných zkratek ve vyprávění (vztah s otcem, proces vzniku knihy), šel bych s hodnocením i výš. Takhle se ustálilo na rozumných 70%. (16.04.2024)

Ze všeho nejvíc musím ocenit herecký výkon kocourka Boba. Kéž by ten náš uměl taky dělat pac.. Knížku jsem před pár lety věnoval babče a tak jsem se zvědavostí se podíval, co jsem jí dal za knižní titul. Musím připustit, jestli je film alespoň částečně zfilmován dle knížky, tak jsem vybral tehdá dobře. Na filmu není moc co hodnotit, ale fakt se tento příběh skutečně stal, v člověku umocňuje pocit údivu a zvědavosti. Bohužel mi zde chyběla větší hloubku, hlavně na konci při detoxu a proto nedávám plné hodnocení. Jinak vřele doporučuji. (27.02.2018)

Takový hezký citlivý film, kterému by určitě slušely 4 hvězdy… ale nedá mi to a nakonec zaokrouhluji na plný počet. Těžko říct, jestli je to za Boba hrajícího Boba, za důvěrně známé ulice Covent Garden, kterými chodím denně, nebo prostě a jednoduše za to, že jsem závěr filmu sledovala s úsměvem od ucha k uchu a se slzami v očích zároveň. Nelehký a zároveň nádherný lidský příběh o tom, že když se zatnou zuby, dá se z úplného dna odrazit náramně vysoko… Rozhodně se nejedná o žádný velký filmový trhák, ale malý roztomilý snímek, který je v mých očích velký prostě tím, jak mě dokázal pohladit po duši. (A to nejsem žádný velký kočkomil!) (17.11.2016)

Albert Schweitzer napsal: Existují dvě útočiště před bídou světa – hudba a kočky. V případě drogového závisláka Jamese to zafungovalo na sto procent, protože to byla právě jeho kytara a nový chlupatý kámoš, kteří mu pomohli, na jeho cestě k odvykačce, nejvíce. Když o nějakém filmu napíšu, že mnou jen tak lehce prošuměl, nemyslím to obvykle jako kompliment, ale tohle je výjimka. Právě ta civilnost a ne moc přílišné tlačení na pilu patosu, ke kterému by takový námět jinak přímo vybízel, mu prospívá nejvíc. Představitel Jamese, Luke Treadaway, dokázal přesvědčivě ztvárnit roztřesenou narkomanskou trosku, ale i tak se mu nějakým způsobem podařilo vzbudit dojem sympaťáka, což je fajn. Co si ale budeme namlouvat, největším lákadlem filmu je samozřejmě nádherný zrzavý kocour Bob, který se sice vůbec nenamáhá hrát a dělá si ty svoje kočičí věci, ale jak každý správný kočkomil moc dobře ví, každá scéna a situace, v níž se nachází kočka, je prostě lepší než každá scéna a situace, v níž se kočka nenachází. Tečka. (21.05.2017)