Křehké vztahy

Vcelku banální příběh, který není ani nějak zvlášť propracovaný. Vztah mezi otčímem a vyženěnou holčičkou se jakýmsi zázračným happyendem v závěru sám od sebe vyřeší. Navíc skutečný otec, který je v průběhu celého filmu vykreslován jako bezcharakterní a všehoschopný podrazák, který se své dcery za žádnou cenu nevzdá, tomu jen smířeně přihlíží - opět bůhvíproč. Nejzajímavější na celém snímku je vykreslení pracovního prostředí a vztahů v masokombinátu, které naopak působí zcela věrohodně a dává dobrou představu o tom, jak to za socialismu chodilo. (10.01.2023)

Měla jsem tu čest znovu se podívat na "Křehké vztahy“ - po mnoha a mnoha předlouhých letech ... Věděla jsem, že jsou dobré - ale už jsem zapomněla, že jsou TAK dobré. Je z nich přímo cítit ŽIVOT - pravdivý a nefalšovaný, s opravdovými vztahy a s opravdovými emocemi. Patří do kategorie filmů, které se v českých zemích dnes už prakticky netočí. Stejně jako se nás virtuální svět reklamy snaží přesvědčit o stoprocentní účinnosti neobyčejných pracích prostředků (a já bývám v rozpacích, protože moje oblečení se přesto pyšní zvláštními, velice trvanlivými a velice neobyčejnými fleky), tak i čeští filmaři se nás ze všech sil snaží udržovat v iluzi, že dnes se v Čechách a na Moravě vyskytují pouze a jenom neobyčejní jedinci s neobyčejnými životy a se stejně neobyčejnými problémy hodnými zaznamenání na filmový pás. Pokud se v jejich zorném poli nějakým nedopatřením objeví jen trochu obyčejnější postava, většinou si s ní nevědí rady - a obvykle ji přetvoří v jakousi nereálnou karikaturu. Vážení filmaři a scénáristé, proberte se !!! Ten obyčejný svět s obyčejnými lidmi a s jejich obyčejnými osudy pořád existuje - a není to jeho chyba, že ho nevidíte. (23.07.2010)

Rodinné a pracovní problémy řidiče Tády a jeho hipíckého závozníka, kteří sváží maso po restauracích v Jizerkách. Velmi příjemný film. Už jenom kvůli krásně nasnímané zimní krajině Jizerských hor to stojí za vidění. Potěší rovněž zobrazení hipícké komunity kdesi v lese. Nejsou tu podáni jako rozvraceči republiky, ale jako sympatičtí lidé, což je s podivem, že to Herzovi prošlo. (03.05.2003)

Už úvodní titulky, za nimiž se bezostyšně míhají scény z jatek toho nejdrsnějšího kalibru předznamenávají, že nepůjde o žádnou pohodovku k nedělnímu kafíčku. Kratinu jsem nikdy neměl rád, ale tady to dokázal pojmout tak dojemně, že jsem mu fandil. A dobře jsem udělal. :-) Kromě syrově syrových scén z jatek a celkem neobvyklých exemplářů socialistických výdobytků (televize, auta...) je třeba vyzdvihnout herecké výkony Vladimíra Menšíka a Františka Peterky. Pobavilo cameo Juraje Herze a nezklamal ultraslizký hnusák Jiřího Štěpničky. Ten chlap takový snad musí být i v reálu, to není možné, že to takhle hraje. :-D (23.09.2016)

Herzův film téměř autenticky vystihnul tvář doby, kdy se příběh odehrává. Hlavní role férového chlapa Tadeáše Falka byla tehdy dobře svěřena nadějnému Vladimíru Kratinovi, který mimo jiné to opravdu přesvědčivě zahrál. Dalším pozoruhodným momentem filmu je styl dlouhých vlasů a žargon mluvy šedesátých a sedmdesátých let, který byl tradičně v nelibosti u socialistického společenství ve všech kruzích. Co dodat závěrem? Že móda dlouhých vlasů nebyla jen výsadou umělců či muzikantů, ale běžným standardem doby. Nosili je čundráci, účňové i studenti, dokonce členská základna Socialistického svazu mládeže Pionýrská organizace SSM kluků nepohrdla dlouhým vlasem navzdory rudým zasadám módy krátkého střihu. (17.07.2010)