Mžitky

Bogusław Linda je správnej frajer. V jednom rozhovoru na férovku řekl, že scénář tohoto filmu je “chujowy”, a ačkoliv se pokoušeli různí scénáristé o vylepšení, stálo to pořád za prd. Tak se snažil dát do své postavy mrzáka maximum, což ho málem stálo vlastní zdraví, aby pomohl Wajdovi, když už nic jiného, aspoň vyjádřit totální beznaděj té doby, kterou si matně pamatuje z dětství. To se podle mého, díky jeho fantastickému výkonu jediné skutečně podařilo. (11.11.2019)

Andrzej Wajda sa nemohol rozlúčiť so svojimi divákmi lepším spôsobom ako týmto filmom. Príbeh umelca s fyzickým handicapom, ale silnou vôľou pracovať je v príkrom rozpore s dobou, v ktorej tvoril a učil. Povojnový nástup komunistických diletantov vo svete umenia ( pochopiteľne nielen v tomto obore ), ktorí bojujú proti významnému umelcovi Władysławovi Strzemińskému a zničia mu profesný i súkromný život, je razantný a nemilosrdný. Poznáme to aj z našich končín, Wajda však dodal snímku aj vizuálnu temnotu, nevľúdnosť prostredia a tieseň. V tomto bezútešnom svete sa úmyselné strohé repliky umelca v konfrontácii s mocou týčia ako majáky vnútornej sily, odhodlanosti a nezlomnosti. Bogusław Linda stvárnil svoju postavu excelentným spôsobom, bola radosť ho sledovať v každom zábere. 4+ (29.06.2017)

Vlastně jsem do Mžitek ještě neviděl polský film, který by zobrazoval, jak komanči zdevastovali lidskou osobnost za jejich neslavné éry. Možná maximálně Poslední rodinu. V Česku takových témat bylo zfilmováno již požehnaně. Všechno ale mělo stejný průběh a důsledek. No a zde to není jiné. Já jsem nicméně rád, že tyto filmy vznikají i mimo naši zem. Je třeba si neustále připomínat, jaká tu byla doba a co je komunismus za peklo. Wladyslaw Strzeminski, coby hlavní role tohoto vcelku výpravného historického filmu podle skutečné události, by jistě dal za pravdu. Hrůzné, historicky velice pěkné, ale některými lidskými charaktery dost kruté. (16.10.2023)

Film frustrující dvojím způsobem. Jednak záměrně tou vtahující bezútěšností a nemožností se postavit režimu, jednak ale nezáměrně schematičností a odhadnutelností, s jakou to dělá, nebo možná i musí dělat. Každý záběr, každý motiv, vše je tak dokonale na svém místě, že se skoro Wajdovi člověk diví, že měl něco tak samozřejmého potřebu točit. Zvlášť když totéž stejně dobře už řeklo tolik jiných filmů. Jde ale určitě o pozitivní posun oproti Walesovi a rozhodl jsem se hodnocení zaokrouhlit nahoru. Možná i pro to, že Polákům závidím samozřejmost, s jakou dokážou to, na co se v Česku s vypětím všech sil zmůžeme jednou za X let. 3 a 1/2 (20.05.2017)

Andrzej bol velikán, o tom žádná. Ale nie som si istý, či sa kriticko- historické filmy za posledné dajme tomu 4 roky, už stredoeurópskym divákom neprejedli. Mne teda určite áno. Radšej by som nejaký ľahší žáner, ktorý by kľudne nemusel byť ani s posolstvom. Viem, že mnohých naštvem, ale 28 rokov od pádu komunizmu sa mi zdá, že sa už o ňom povedalo všetko potrebné a je na čase sfilmovať súčasnosť, nie minulosť. Ale pozor, to nehovorím o dokumentoch - tie treba točiť, ale o hraných filmoch! To isté podľa mňa platí aj o filmoch o 2. svetovej. (17.11.2017)