Mžitky

Andrzej niestety trzasnął v kalendarz. No przedtem jeszcze posmerfował świetny widok, zostawiajoncy zajebiste Powidoki. A bezprecedentní lingvista, který přeložil postobrazy, reflexe nebo odrazy vjemů jako Mžitky, by měl tu domácí bramborovici (aka Wodka wyborova), poté bývají fuckt mžitky jaxviňa, okamžitě přestat chlastat, než jednou udělá třeba z Popierdolenia Ochablé genitálie nebo tak. Popiči a sympatický festiválek Kino na hranici, šestidenní maratón českých, polských, maďarských (dolnouherských) a maďarských (hornouherských) filmů, během kterého můžete udělat solidní mezinárodní bordel, když si pár zkurvených čecháčských hipsterů pošikanujete v Czieszynie místo v Těšíně, po mě hodil ochutnávkou, a jestli mají na skladě podobné widoki, bude rozhodně stát za to nechat si oplechovat prdel a skáknout se kulturně vybít. Navíc má 19. ročník ve znaku horizontální kundu, a to je fuckt lákadlo! Tenhle Endy byl opravdu frajer! Běžný geront má v devadesáti problém udržet moč a vzpomenout si, proč mu ten zasraný Němec zase udělal na kapesníku uzel, ovšem Wajda si v pohodě dokonale vybavil i začátky budování lepších zítřků a s nonšalantní lehkostí udržel pohromadě výpravně precizně vymazlený a bezútěšně hutně atmosférický spektákl o tom, jak vláda lidu a socialistický realismus utýrali chudáka avantgardního invalidu a jednoho z nejvýznamnějších polských štětců. Úžasnou dobovou patinu a mistrovskou režii dokresluje i famózní Linda, kterou až podezřívám, že si kvůli roli nechala opravdu uříznout nohu. Prostě dokonalá tečka za fenomenální kariérou a důstojné rozloučení před odchodem režírovat červy. (29.03.2017)

Boguslaw Linda je Pan Herec a doufám, že za tuto roli bude sklízet ceny široko daleko. Film je to skvělý, hodně temný a depresivní, čiší z něj bezvýchodnost a boj s větrnými mlýny. Talentovaný malíř a oblíbený profesor je systémem vláčen do totálního vyčerpání a smrti. SPOILER !!! Následkem zranění z První světové války neměl jednu ruku, nohu a neviděl na jedno oko. Vyučoval teorii umění a vidění světa, které se neshodovalo s novým socialistickým realismem, proto bylo mnoho jeho malířských a architektonických děl režimem zničeno. Poslední film Andrzeje Wajdy je podle skutečných událostí. (20.05.2017)

Andrzej Wajda napriek uznaniu presahujúcemu hranice Poľska si ma získal iba v teenagerskom veku filmom Popol a diamant. Odvtedy som márne v jeho tvorbe hľadal film, ktorý by sa popolu čo i len priblížil. Ani s Odrazmi to nebolo iné. Už som si myslel, že doba na reflexie stalinizmu už prešla a nie je tomu tak. Opäť vstávajú zlovestní  primitívi a snažia sa nadviazať na minulé úspechy. S filmom mám problém v tom, že neviem, či ide o kritiku doby alebo biografiu avantgardného maliara. Ani jeden z pohľadov nie je dotiahnutý do konca. A tak zapamätateľnou je pre mňa ostáva iba dcérka tvrdohlavého maliara, ktorého napriek prianiam aparátčikov nezrazila električka. (17.04.2024)

A. Wajda dokázal zachytiť povojnové Poľsko veľmi dobre. Ide o silný príbeh muža, ktorého dostihli hrôzy komunistického režimu. Pritom stačil jeden podpis, alebo vyhlásenie a mal by pokoj... Hrdosť a česť sú dôležité, hlavne pre chlapa, to je jasné, no ja by som to predsa len riešil inak. Mal predsa ešte dcéru, o ktorú sa bolo treba starať, keby bol sám tak nič nepoviem. Z tohto pohľadu mi preto bolo konanie pána profesora trochu nemilé, no ale rozhodol sa... a niesol za to následky. Smutné, desivé a srdce trhajúce, hlavne pri konci, tá bezvýchodisková atmosféra sa snáď aj dala krájať. A k tomu všetci naokolo, krutí a nemilosrdní, vrátane tej ženy čo mu varievala polievku. No proste zo snímku sála jeden veľký smútok a veľa podnetov na zamyslenie, pretože človek v tomto ohľade ešte určite nepovedal posledné slovo. Slušný nadpriemer. 80/100 (05.09.2017)