Pasáž

Jako malí pankáči jsme za učinkování v tomto "veledíle" dostali krabičku cigaret a 200 Kč. Strávili jsme na natáčení půl dne, než se nám podařilo zapálit si podle představ filmařů. A ačkoliv je to pro mě nepochopitelná slátanina s děsivou Jandovou, tak si to přes to všechno jednu hvězdičku za můj vynikající a neopakovatelný výkon zaslouží. :D (13.04.2009)

Kafkárna je zde cítit v každém záběru a v každém dialogu. Desítky postav a postaviček, které si žijí svoje životy v i a v jejím labyrintu. Do tohoto podivného světa se dostává shodou okolností i Michal Forman (Jacek Borkowski), kterého zakrátko tenhle zvláštní svět vcucne a pohltí. Jak se z něj dostat ven, ke svému životu tam venku? A chce se mu opravdu opustit tajemnou ? Neobvyklý snímek nejen v režisérské tvorbě Juraje Herze, ale v celé české kinematografii. Svým způsobem i pojetím mě v mnohém připomněl Lekci Faust od Jana Švankmajera. Ta symbolika je tam úplně stejná, akorát jinak pojatá. Tohle asi moc lidí nepobere. (19.01.2017)

Viděno na Bloody Xmas Festu 2011 kde DVD doručil sám Juraj Herz. FIlm je takový do lynchova, je z toho cítit to že si Herz chtěl říznout nějaký pořádný výmaz, což se mu v podstatě povedlo. Na můj vkus to bylo ovšem přespříliš dlouhé, aspoň ta hodina a čtvrt by stačila, na výmazový film je to fakt dlouhé, díky čemuž jsou některá místa hluchá. Co se týče příběhové stránky věci, můžu s kidným svědomím říct, že nerozumím co tím chtěl básník říci, protože jak jsem si myslel že to spěje k očekávanému konci, tak to skončí úplně jinak, byť návaznost na předchozí děj tam je. Každopádně se jedná o zajímavý a originální film, docela znatelně vybočující z toho co v česku vzniklo a vzniká. Takový prostě úlet. (03.11.2011)

Lynchovsko-kafkovská podivnost na jejíž příběh a formu jsem se nemohl dlouho vůbec naladit. Alespoň trochu mě to chytlo až po nějakých 70-ti minutách. Spíše než jako celek zaujmou určité sekvence, scény, postavy (Monika, plivající servírka) a herecké výstupy (Zindulka, Vinklář, Adamcová - nechápu, proč ji předabovali, když má tak svérázný a svůj hlas). Svým způsobem prostě úlet na který ale zřejmě musíte koukat v tom správném rozpoložení. Když jsem s Herzem dělal rozhovor, vykládal mi, jak si musel scénu souložení na záchodcích před producentkou obhajovat. 2,5* (20.01.2014)

Kde jsem se to vlastně spolu s hlavní postavou ocitl? V jakémsi snu, či snad přímo ve filmu, nebo šlo jen o jakési noční zabloudění? Mínil Juraj Herz tímhle děním, odehrávajícím se několikrát i v přítomnosti snímající filmové kamery (jednou i celého štábu) jakési vlastní pobloudění v nové společenské době 90. let, přinášející sebou v závalu velkých změn i další deziluze, a protavil do Pasáže jako filmař své pocity? Nebo si jen prostě, konečně v plné tvůrčí svobodě, trochu pohrál ve stylu surrealismu či Franze Kafky? Přestože děj je plný bezvýchodiskového bloudění a zdejší hodnocení může navozovat mizerný dojem, nemám vůbec pocit, žeby samotný Herz v téhle Pasáži bloudil podobně bez cíle a východiska nebo že by jako režisér selhal a spadl do tvůrčí mizérie. Ten film má dokonale zneklidňující atmosféru, která mě tu spolu s rojícími se záhady, zapadlými prostory, zvláštními postavami a ještě zvláštnějšími prožitky držela po celý čas. Excelentní režii a kameru včetně působivě ponurého svícení. K tomu pravidelně gradující napětí s opakujícími se motivy, i postavy, které se kolem Michala (mezi přáteli Karla) objevují opakovaně... a také dlouho vytoužené, symbolické osvobození. I na ty oblíbené podivnosti míchající morbidnost někdy až s groteskností párkrát dojde. Scéna z kina je tu vrcholným „pomatením mysle“. Zjevující se andělská holčička, čekající s krásnou nevinností uprostřed vší té západlé špíny, jakoby vypadla z pohádky. Najde se i pár momentů, které mi nesedly, zvláště tu erotickou scénu uprostřed ohně za doprovodu téměř metalové hudby jsem vůbec nepobral. Ale jinak mě Herz za poslední dobou už podruhé potěšil při objevování jeho méně známých počinů. [80%] (04.05.2022)