Sběrné surovosti

Ech, tento Herzův režijní debut mě bohužel příliš neoslovil. Pro mě osobně stojí za zajímavost, že "Sběrné surovovosti", coby filmová adaptace Hrabalovy povídky "Baron prášil", tematicky předznamenávají Příliš hlučnou samotu a probleskne zde i jeden motiv, který se později v téměř identické podobě objeví ve filmu Něžný barbar, ale to je tak všechno, osobně mi nesedlo obsazení hlavní postavy (Václav Halama coby Hanťa fakt ne-e) ani jakási urputná pitvornost, jíž na mě tento kraťas působil. I když... vlastně ani pořádně nevím, proč mi to nesedlo, vzato kolem a kolem to není špatný film, ale osobně jsem si k němu zkrátka cestu bohužel nenašel. (27.03.2013)

Hrabal postižen se vším všudy: ukecaný, nicneříkající, filosofující, nízký i vysoký, krásný i ošklivý, zadumaný, smutný, skotačící. Proud vyprávění nepřerušen, ať již samotným neumlkajícím tokem řeči, tak tempem, jakým je film vyprávěn, stylem, jakým je film vyprávěn, kamerou, jíž je nasnímán a hudbou, která jej doprovází. Samozřejmě, že to nebere za serdce jako Menzel, na druhou stranu je to autorovi předlohy daleko blíž. U Menzla se povětšinou nalezne postava, jež je ryze hrabalovská, zde máme co dočinění s hrabalovskou esencí. Uf! A je to... (03.06.2009)

Sběrna papíru, nadržený vedoucí, zmetek Hanťa (před tímhle uřvaným a vychechtaným individuem dávám přednost pánovi z Příliš hlučné samoty-knižní verze) a několik postaviček, které se vedením osudu dostanou do tohoto podivného světa zasypaného do papíru. Kvůli absolutně nesympatickému Hanťovi bych nejraději hodnotil pouze průměrem, ale za to krásně cynické rozřezávání postaviček, fotku Audrey Hepburn a skoro slisovaného Pepíčka to ještě budou slabší 4*. (27.07.2012)

"Pan děkan to vodpustí a já to musím uklidit!"                                                                                                                          Se vší úctou k Jiřímu Menzelovi jsou Sběrné surovosti nejzdrařilejsí adaptací Hrabalovy předlohy. Herzovi se povedlo poskládat mozaiku z filmových záběrů, aniž by narušil ducha knižní předlohy. Syrovost vyprávění si nebere žádné servítky, předhazuje nám jednotlivé figurky, takové jaké opravdu jsou. Byť bylo původně zamýšleno vytvořit povídkový film Perličky na dně i s touto povídkou, vidím to jako přednost, že je prezentována samostatně. Větší prostor umožnil odhalit větší škálu toho obyčejného člověčenství, kterého je v Hrabalových knížkách tolik. Juraj Herz vytvořil velice zdařilou filmovou povídku, ponechal ducha předlohy a přece přidal dost vlastní invence. I když jde pouze o fragment, výsledek je mnohem plnokrevnější než koprodukční Příliš hlučná samota. Pro mne osobně je to dokladem toho, že Hrabala dokáže správně pochopit, vstřebat a předat jenom našinec.                                                                                                                                   "Jen mi nic nezapírejte, už jsem pochovala celkem dva muže.!" "Je na vás hned vidět, že ste dáma!" (21.02.2015)

Nikdy jsem nikoho ze zde účastněných herců neviděl, nebo si to aspoň nepamatuju. Halama je skvělý, a stejně tak Ketzek. Každému tahle hrabalovina vonět nebude, ale ten jeho slepenec z životní filosofie a moudra z toho čpí hodně daleko. Nic se tam neděje, ale v porovnání s francouzským pokusem Věry Caïs se tohle nedá srovnávat, Halama zkrátka Noireta přehrál. (04.08.2012)