Sladké starosti

Nač asi myslel Herz, když točil tuto hořkosladkou komedii? Scéna, při níž všichni hledají zakutálený prstýnek, naznačuje, že snad v orwellovském roce vzpomínal na zlatá šedesátá. Ale ani to není možná pravda. Do snímku se promítají i motivy z Holek z porcelánu – především charaktery a půvaby oněch „světlušek“ – ale rozmývají se v odvážněji, ale povrchněji snímaných banálních servírkách, odžívajících své „preteky so šťastím“. Ústřední hrdina zase předznamenává příchod gagmana a prozrazuje, že vtip vždy závisí na tom, kdo žertuje, i na tom, kteří se smějí. Tak se každá vteřina různě převaluje jako neklidný spáč a je vlastně jedno, jak to celé skončí, protože film končí každou svou vteřinou, kterou spěje od sebe sama. (09.02.2024)

Hrycovy hlody, sladkostí svody, svatební pábení a smutná bokovka ve skladišti na zemi, na matraci. Koňak Debušé - píše se to Debouche, to je důležité vědět - pro jednoho de(chlu)bílka a nebohý kůň, kterému učitelka ukousnula hlavu: „... ale veď to bol Elevátor!!!“ Přeslazený Šimon, tápající a zasněný. A jistě, celé je to jen (ne příliš) lechtivá taškařice, navíc krotká. Ale nenudí a pěkných pár hlášek se taky najde. Od kostek ledu při šizení nápojů, tzv. Baluchadesův zákon: „Teleso ponorené do džúsu je nadľahčované korunkami, ktoré svojím objemom vytlačí...“ až po: „Čo si to dovoľujete! To je môj muž, toho si budem biť sama! :-) (08.05.2014)

Zase trošku jiný Herzův film se skvělými herci, výbornou atmosférou a výborně vychytaným koncem. Zde, i přes to, že se jedná o odlišný film, co se týče tvorby daného tvůrce, zůstává i vcelku věrný svým stylovým výrazovým prostředkům. Koukalo se mi na to velice dobře. Příjemná pohodová komedie, ovšem pozor určitě ne laciná ba naopak velmi kvalitní, jakých by dnes člověk pohledal. 85% (07.09.2011)

Československá komedie z prostředí kuchyně bratislavského hotelu. Hlavní postavu představuje šikovný a poctivý mistr cukrář Šimon Šindelka v podání známého slovenského herce E. Horvátha ml. Tomuto poctivci komplikuje život jeho matka (I. Kačírková) s enormní snahou hledání nevěsty pro svého syna a také jeho nevysvětlitelná tendence strkat prsty do malých otvorů. Vedle sympatického cukráře můžeme zhlédnout také záletného vrchního Fera, jehož představitele A. Hryce jednoznačně hodnotím jako nejkomičtější postavu snímku. Fero je známý svými pochybnými a nekalými kšeftíky a také netradiční přípravou luxusních alkoholických nápojů. Scéna s výrobou koňaku Debouche je vskutku lahůdková. Co se týče ženských postav, je potřeba zmínit R. Maškovou, pomerně půvabnou avšak příliš nerozhodnou až hloupou servírku a její kolegyni P. Mourkovou, tradičně prostořekou mladou slečnu. Z vedlejších postav bych ještě připomenul cukrářského učně J. A. Duchoslava, movitého objednatele dortu s bílým koněm Elevátorem D. Blaškoviče či znalce francouzských koňaků V. Černého. Režiséru Herzovi se podařilo natočit vkusnou a vtipnou komedii, jež se může řadit mezi nejlepší slovenské díla tohoto typu. (30.07.2013)

Po bizarních úvodních titulkách jsem od filmu čekal asi něco trochu jinýho. Opravdu jsem si nemyslel, že bude následovat ztřeštěná komedie, ve který bude jedinou bizarností účes Pavlíny Mourkový. Připadalo mi to, že se tvůrci inspirovali ve filmech Pierra Richarda a zkusili natočit komedii v podobnym duchu. Překvapivě Emil Horváth, kterýho jsem do teď znal akorát ze 30 případů majora Zemana, byl v tý roli docela dobrej a ze začátku mě to fakt bavilo. Jenže ty vtipy se dost opakujou a když se mu asi počtvrtý někde zasekne prst, tak mě to bavit postupně přestávalo. Vypadalo to nadějně, ale přišlo mi to takový nedotažený. Za zmínku stojí ještě Andy Hryc a jeho francouzskej koňáček domácí výroby. (18.10.2022)