Sladké starosti

Československá komedie z prostředí kuchyně bratislavského hotelu. Hlavní postavu představuje šikovný a poctivý mistr cukrář Šimon Šindelka v podání známého slovenského herce E. Horvátha ml. Tomuto poctivci komplikuje život jeho matka (I. Kačírková) s enormní snahou hledání nevěsty pro svého syna a také jeho nevysvětlitelná tendence strkat prsty do malých otvorů. Vedle sympatického cukráře můžeme zhlédnout také záletného vrchního Fera, jehož představitele A. Hryce jednoznačně hodnotím jako nejkomičtější postavu snímku. Fero je známý svými pochybnými a nekalými kšeftíky a také netradiční přípravou luxusních alkoholických nápojů. Scéna s výrobou koňaku Debouche je vskutku lahůdková. Co se týče ženských postav, je potřeba zmínit R. Maškovou, pomerně půvabnou avšak příliš nerozhodnou až hloupou servírku a její kolegyni P. Mourkovou, tradičně prostořekou mladou slečnu. Z vedlejších postav bych ještě připomenul cukrářského učně J. A. Duchoslava, movitého objednatele dortu s bílým koněm Elevátorem D. Blaškoviče či znalce francouzských koňaků V. Černého. Režiséru Herzovi se podařilo natočit vkusnou a vtipnou komedii, jež se může řadit mezi nejlepší slovenské díla tohoto typu. (30.07.2013)

Sladké starosti nejsou úplně obvyklým filmem z tvorby Juraje Herze. Je to zvláštní komedie odehrávající se na dvou rovinách. Jedna jsou trampoty hlavního hrdiny s dvěma eš. Šimon Šindelka je kuchař, ale taky pořádný popleta a smolař. Za to vrchní Balucha umí kšeftařit a sehnat si nějakou tu korunku do kapsy. Jak to ale ve filmech chodí, na svou povahu nakonec dojede. Kdyby byl film propracovanější a týkal se výhradně epizod Šimonových připomínal by mi smolařské komedie Pierra Richarda. Jenže tu je právě rozdíl mezi francouzským a československým filmem. Francouzi se toho nikdy nebáli. Zatímco našinci, respektive Slováci uvedou jako jednu ze zábavných příhod prst uvízlý ve schránce či prsten, který nejde sundat. (17.01.2022)

Prvá polhodina je na slovenský film neuveriteľne originálna. Slapstick komédia s výborne naaranžovanými scénkami s pointou. Herz nám predstaví Šimona ako chlapíka, ktorý si nevie rady s výberom tej pravej a pripravuje nás na jeho eskapády so ženami. Lenže po prvej polhodine prepne a viac sa začne zaujímať o Hrycovu postavu a jeho milenku, respektíve manželku. Šimon je tak trochu na vedľajšej koľaji, rovnako ako v živote. Súvislý dej tak strieda séria sekvencií, ktoré sa k vtipu vrátia až vo výbornom závere. Ale stále mám pocit, že sa všetci (hlavne scenárista) mohli odviazať ešte viac, respektíve sa sústrediť trochu konzistentnejšie na jednu dejovú líniu. Ja som totiž od začiatku Šimonovi držal palce a tušil, v koho náručí by mal skončiť. Takto návrat k jeho postave pôsobí dramaturgicky slabo. Tú kritiku neberte príliš vážne, ide o to, že som mal minimálne polhodinu pocit, že konečne dám po dlhej dobe slovenskému filmu úprimných sto percent. (18.12.2013)

Pokus o socialiastickou grotesku Herzovi nevyšel. Zejména proto, že není vtipná a Emil Horváth ml., jakkoliv disponuje nesmělým chlapeckým šarmem, v sobě nemá jedinou komickou buňku. Jeho opakované etudy, jak mu někde uvízne prst nebo jak bourá nacvičenou oslavu nebyly vtipné, ale pitomé. K tomu mají šnečí pomalé tempo, čímž začínají nudit - z rocknrollového rytmu grotesky nepochytily vůbec nic. Takže spíš divák uvažuje, jestli se nedívá na mentálně zaostalého nebožáka. A ty jeho proslavené dorty byly jedna hrůzná přeplácanost vedle druhé – i když beru, že musely dát dost práce, a že tehdy byl jiný vkus i v gastronomii. SHRNUTÍ: Socialistická upachtěnost. (26.10.2022)

9/10 Pan hlavny, debussee! Zeny maju o 20% mensi mozok. Ale su prefikane! A podobne hefty. Svojho manzela mozem byt iba ja! Kto spalene jedava... No velmo prijemne prekvapenie od uja Herza. Bavil som sa ako dlho nie. Vyborna plejada hercu a herecek - pro predabovanou Irenu posledni film. Moj svet je Vidiek! (12.01.2010)