Sladké hry minulého léta

Snímek o jednom rozmarném létě byl natočen pod vlivem obrazů impresionistů s důrazem na obrazovou stránku filmu, místy však bylo těch, řekněme, lyričtějších pasáží na můj vkus až moc, což hlavně ve střední části nudilo. Ústřední téma, ačkoliv opsané od Maupassanta, bylo opravdu nosné-nevázanost a lehkovážnost nikdy nemůže skončit dobře, v tom horších případě skončí tragicky, jako zde. Satinský zde ukazuje, že to byl znamenitý herec a komik, hlavní ženská postava mohla lépe vypadat, k hříchu s ní bylo třeba asi hodně absintu. (23.01.2009)

Jedna vagínka, pohrávajúca sa s päticou penisov. Kto jej ponúkne pravú lásku miesto chvíľkového potešenia? Tematicky to vystihuje nie len dobu minulú, ale aj časy prítomné. Kým však v minulosti stačil cit či sľuby a naplnené priania, teraz hýbu malým “trojuholníčkom” najmä korunky. Taká je doba :) Kabelky a topánky LújVitón treba, čo tam po Korone. Snímok ako taký nie je nijak dramatický, chce pôsobiť komediálne, no nesie sa na vlne nezáživna, kde nadnesene povedané, dostáva najväčší priestor cenzurovaná promiskuita. Od Herza asi najslabší film čo som videl .. (28.11.2021)

Televizní adaptace Maupassantovy povídky Muška. Hravý příběh pěti bohémů z konce 19. století, kteří před každodenností přízemní měšťácké společnosti utíkají na chatu v přírodě u řeky. Spolu s mladou pradlenou, kterou všichni svorně milují, se věnují hlavně zábavě, vínu, projížďkám na loďce, milování a čisté radosti. Film je stylizovaný jako impresionistické malby a obzvlášť kamera je výborná (ve scéně v prádelně využil Jozef Dodo Šimončič dokonce 360 stupňovou otočku! a oprávněně dostal cenu za kameru na festivalu v Monte Carlu). Hravý film, který neřeší žádné velké světové problémy, ale zabývá se tím nejjednodušším a nejdůležitějším v lidském životě… (13.11.2007)

"To je vážka, to je motýl, to je muška. To je taková bláznivá muška .“  Tahle muška (v podání lehce frivolní Jany Plichtové) touží po slunci, a nejraději má lásku. Má "oči jako touha" a "vlasy jako vášeň", nemůžeme se proto divit, že se jí pětice mladých pánů (mj. Lasica se Satinským) neumí nabažit.... Převést povídku Guy de Maupassanta na barevný filmový pás se Juraji Herzovi povedlo náramně. Celé to působí hravě a smyslně zároveň, z některých scén má přitom člověk pocit, jako by se díval na nějaký impresionistický obraz. A když k tomu přidáme velmi přiléhavou "francouzskou" hudbu Štěpána Koníčka, je zaděláno na naprosto kouzelné pokoukáníčko. (28.11.2021)

Před dvaceti lety bych na to asi koukala překvapeně, mladá a neznalá. Proto mě tehdy dostal třeba Jakubisko a jeho Vtáčkovia, siroty a blázni, aj. Dnes vidím, že je to utahané, neodvážné a neoriginální... Kdyby se každá scéna o dvě třetiny zkrátila a film se smrsknul na 22 minut, ještě i tak by byl moc rozvláčný a měl málo co říct. Impresionismus měl k opileckému chichotání a unikání před vážností a hloubkou stejně daleko jako tohle prvoplánové a většinou spíš otravné cvičení k pohlcujícímu komplexnímu filmu. Pocta ničemu a nikomu to doopravdy není a samo to taky neobstojí. *~ (24.05.2023)