Druhá strana naděje

Nějak jsem si nevšiml těch komediálních prvků. Jo, asi dvakrát jsem se usmál, ale zbytek byla nudná sračka, která opět vyzdvihuje arabáče jako moc hodné a přizpůsobivé lidi, kteří tady chtějí pracovat a bezvýhradně se začlenit. Píčovina. Obsah filmu je absolutně lživý a já měl velké problémy to vůbec dokoukat. 30% (23.08.2017)

Nemám srdce to Akimu pokaziť a dať mu prvýkrát "iba" tri hviezdy. A ak by som ich už niekedy udelil, aj tak by som mal dilemu. Vyjadruje sa k výsostne aktuálnej téme, ale o niečo lepšie ju myslím zvládol v Le Havre. Druhá vec je, že neprispôsobuje svoj štýl téme, ale tému svojmu rukopisu. Tak sme svedkami pomerne absurdných situácií, kedy sledujeme drastické zábery bombardovania Allepa, ale krátko predtým a krátko potom vidíme klasické režisérove sucho-humorné scény. A ono aj to sledovanie záberov zo Sýrie s prestrihávaním na hrdinov pohľad a v porovnaní s rozhodnutím súdu pôsobí ako suchý humor. A aj Sherwan Haji svoju postavu prispôsobuje podľa Akiho pokynov náture Fínov. Nakoniec to ale celé opäť pôsobí celkom celistvým dojmom a vážne nemám dôvod usvedčovať Kaurismäkiho z nejakého podliezania festivalovým porotám kvôli zvolenej téme, to vážne nemá zapotreby. Každý má právo vyjadriť svoj vlastný názor, minimálne skrz umenie. (13.10.2018)

Príklad, ako možno autorsky reagovať na aktuálnu spoločenskú problematiku, a to na minimálnom naračnom priestore a s gráciou humornej absurdnosti. Nemusíme nijako akcentovať, že Kaurismäki je jeden z mála súčasných európskych tvorcov, ktorý svojou nezameniteľnou, smutno-veselou optikou úprimne reflektuje životy ľudí na okraji spoločnosti. Smútok a radosť idú neraz absurdne ruka v ruke, a aj keď v Akiho snímkach často víťazí optimizmus a divák si odnáša záverečný „feel good“ pocit, táto nádej nie je nikdy falošná. (13.10.2023)

Aki Kaurismäki stárne a jeho herci s ním. Entuziasmus a spontaneita jsou projevem mládí, a u něho to není jiné. Jeho poslední příběhy (řekl bych, že se dá mluvit a třech fázích a tato je poslední) jsou zajímavé, dobře natočené, ale chybí v nich cosi, co tam možná dříve bylo. Mám pocit, že by každý dobrý režisér natočit na podobné téma podobný film - což se o filmech jako Drž si šátek, Tatjano, Bohémský život nebo Calamari Union rozhodně říct nedá. Pozn. 1: Když se ve filmu poprvé objevil Sherwan Haji (jako Khaled), spatřil jsem archaického syrského bojovníka na lovu lvů (samozřejmě s vlnitými vousy). Pozn. 2: Relativně dlouhé sekvence filmu byly naplněny hudbou (mimochodem skvělou, jak se ostatně dá od AK čekat), a i když film hodně oživuje, přesto to není "hudba filmová", ale spíš laciný benefit. (17.10.2018)

[2,5*]     "Dal by som si pivo, alebo čo tí bezverci pijú."     Komediálna dráma venovaná aktuálnej téme vysťahovalcov, s typickým Kaurismäkiho suchým humorom. Málovravný a neustále vážny hrdina Khaled je utečencom pred vojnou v Sýrii a prežije si poriadne krušné chvíle, kým konečne nájde dobrú dušu ochotnú mu pomôcť, a to v podobe podnikateľa Wikströma. Prvá polovica filmu sa mi videla akási nezáživná (Wikström odchádza od ženy, Wikström predáva obchod, Wikström hraje poker, Wikström kupuje reštauráciu), bez vtipu, ale zhruba od Khaledovho úteku z ubytovne  nastane citeľné oživenie a konečne sa rozbehne aj humor ("Chceš sa biť?" "Ale ja som väčší." "A čo má byť?"). Ako je u režiséra zvykom, film je dosť skúpy na slovo a je sprevádzaný výbornou hudbou.     "Zamiloval som sa do Fínska. Ale keby si vedel, ako sa odtiaľto dostať, bol by som ti veľmi vďačný." (25.09.2022)