Druhá strana naděje

Typický Kaurismäki: cigárka, rokenrol, suchý (přesušený) finský humor, netypičtí hrdinové, skvěle úsporné aranže některých scén. V tomto filmu finský režisér propojil dva velké začátky - odchod od ženy i z dlouholetého byznysu pro Wikströma a nový start v nové zemi pro Chaleda. Zatímco dějová linka novopečeného finského restauratéra mě bavila, ta jeho syrského kolegy už méně. Chaledova postava je pojata na můj vkus příliš šablonovitě a černobíle, až nudí. Avšak hlavně za specifický humor prostupující celým snímkem nakonec tři hvězdy dám. (05.07.2017)

„A věřím, že velitel bude chtít vidět také únikové cesty.” „Naši zákazníci chtějí jen zřídka unikat, když už se dostali dovnitř.” - „Moc chytrá fenka. Naučil jsem ji arabsky a ona se obrátila na islám. Řekla, že je to zajímavější než buddhismus. Zítra hodlá obklíčit Budapešť a Bělehrad.” - „Kolik to hodí?” „Nic moc.” „Litr. A udělám týpkovi historii od vylodění v Normandii.” „Tak starý není.” „Stejná cena, i kdyby se narodil zejtra.” - „Poslyš... Zamiloval jsem se do Finska. Ale pokud bys věděl, jak se odsud dostat, byl bych ti moc vděčný.” +++ Zbožňuju ten chytrej humor a trochu temnou poetiku Kaurismäkiho filmů. Druhá strana naděje je dalším skvělým zářezem v Akiho tvorbě. V podstatě jde opět o příběhy lidí žijících na okraji společnosti, ale podané s takovou lehkostí a nadhledem, že po zkouknutí snímku prostě nejde mít špatnou náladu. (85%) (11.08.2020)

Malokdo umi skloubit aktualni deni a problemy spolecnosti s nenucenym humorem a hudbou tak, aby to nebylo trapne a kycovite, ale zabavne a prijemne. Aki to opet dokazal - nechybi tradicni davka cynismu a satiry, ani vypraveni obrazem, perfektni kamerou a strihem bez zbytecnych reci... a kdyz uz dialog, tak stoji za to. Nemluve o vybornem castingu .) (25.11.2017)

To jsem netušil, že Finové jsou takoví příznivci imigrantů. Dokonce je k sobě pouštějí, komunikují s nimi a mají tendenci jim nabízet práci. Vážně? Myslel jsem, že Fin je tvor daleko uzavřenější, že žádnou z výše zmíněných aktivit nedělá ani pro Finy, natož pak pro imigranty...Ale dobře, odpusťme si zdejší imigrantí politiku a zaměřme se více na Aki Kaurismäkiho. Ten se vyšvihl se standardně dobrou ironickou komedií s prvkem dramatu, který ale absurdností udržuje komediální ráz, který prostě baví od začátku do konce. A nemůžou za to jenom cynické dialogy, ale i pěkně zvládnutá kamera, která baví i v momentě, kdy jen staticky stojí. Škoda, že ve Finsku nejsem. S radostí bych do podobné palírny na jedno Kukko olut zašel. Budu si muset vystačit alespoň s Kozlem, který mě do půl hodiny čeká. (27.01.2018)

Aki Kaurismäki a všechny jeho trademarky jsou zpět v příběhu z aktuální imigrační krize. Už od úvodního manželského rozchodu je vidět, že si Aki stále vystačí bez dialogů a s humorem podává i věci, které vlastně vůbec nejsou k smíchu. Syrský uprchlík kromě evropské byrokracie bude muset čelit i absurdnímu světu Akiho Kaurismäkiho... :-) (06.07.2017)