Druhá strana naděje

Hlavní hrdinovia nemajú na ružiach ustlané a tak sa snažia hľadať lepší život na druhej strane brehu. Už len ich samotné pohľady vyoraných myší dokážu celkom slušne pobaviť. Bývalému obchodníkovi, ktorý si kúpil skrachovanú reštauráciu a zamestnáva v nej utečenca a ďalších troch skrachovancov chýba snáď všetko okrem podnikateľského ducha a vytrvalosti. Po prvom neúspechu sa nevzdáva a tak je miesto mäsových guliek v ponuke na druhý deň sushi a na stenách japonské znaky. Akurát losos došiel, ale makrely to predsa istia. Typický suchý severský humor funguje opäť perfektne. Neurazí, naopak dokáže správne odľahčiť inak veľmi závažné témy ako utečenectvo a pribrzdenosť systému. Videné na Cinematiku 2017. (19.09.2017)

Typický Kaurismäki: cigárka, rokenrol, suchý (přesušený) finský humor, netypičtí hrdinové, skvěle úsporné aranže některých scén. V tomto filmu finský režisér propojil dva velké začátky - odchod od ženy i z dlouholetého byznysu pro Wikströma a nový start v nové zemi pro Chaleda. Zatímco dějová linka novopečeného finského restauratéra mě bavila, ta jeho syrského kolegy už méně. Chaledova postava je pojata na můj vkus příliš šablonovitě a černobíle, až nudí. Avšak hlavně za specifický humor prostupující celým snímkem nakonec tři hvězdy dám. (05.07.2017)

Nejnovější Kaurismaki opět nezklamal. Na aktuální téma, které v poslední době rezonuje společností i filmovými ateliéry, natočil (stejně jako v Le Havre) svým osobitým a nezaměnitelným způsobem velice působivý snímek. Zajímavé herecké výkony a dialogy, působivá hudba a to, co osciluje mezi dramatem a tragikomedií, znázornil svým nezaměnitelným způsobem, tak, že divák, který už zná jeho režisérský rukopis, se ani na chvilku nenudí. Přiznám se, že Le Havre se mi líbilo ještě o trošku více, ale může to být také tím, že jsem ho viděl opakovaně a třeba po dalším shlédnutí tohoto snímku své srovnání přehodnotím. S přimhouřením oka lze jako tématicky podobný brát i "Terminál" s Tomem Hanksem, kde obdobný popis osudů lidí v nesnázích je zase zobrazen po spielbergovsku. (13.10.2018)

Komediálně laděný snímek, který Vás se svou lehkou hravostí a vybalancovaným dramatem zcela strhne. Režisér Aki Kaurismäki zde rovněž velmi osobitým stylem vykreslil hlavní postavy a postavičky, pročež se s nimi velmi rychle sžijete a film si užijete o to více. Jen škoda té dlouhé stopáže, která nabízí několik hluchých míst. Až na tento detail je snímek Toivon tuolla puolen dalším povedeným severským kinematografickým "zářezem" do té správné pažby. Skvělá práce! (18.11.2017)

Ach jo, takže Kaurismäki fakt natočil pohádkovou agitku o strašně moc moc hodném uprchlíkovi, který se seznámí s dalšími moc moc hodnými uprchlíky v uprchlickém táboře a pak taky s moc moc hodnými Finy, kteří ho zaměstnají, vyrobí falešné doklady a najdou mu ztracenou sestru. A taky se seznámí se skinheady. A ti jsou snad jedinými uvěřitelnými postavami v celém filmu, protože to prostě jsou skinheadi. Na tom všem jsou ale dva obrovské průsery. První je ten, že jestli jsem u Le Havre napsal, že tam Kaurismäki jede na půl plynu, tak v případě Druhé strany naděje by to platilo tak na čtvrt plynu. Prostě... kamerou a hudbou je to pořád ten starý dobrý Kaurismäki, ale z nějakého záhadného důvodu ztratil cit pro tempo a poetičnost scén. Tady je totiž většina scén delší, než by měla být a já fakt nechápu, proč. Asi se Kaurismäki snaží zavděčit trendu moderní kinematografie natahovat filmy na co nejdelší stopáž, ale jinak fakt nevím. Prostě to není ono, je to nuda a to jeho styl mám strašně rád. Druhým průserem je to, že Kaurismäki zde popřel celou svoji tvorbu. Zní to divně, ale hned to vysvětlím. Ve všech jeho filmech (viděl jsem všechny kromě Bohémského života a Světel v soumraku) jsou Finové uzavření, introvertní, těžko se smiřují sami se sebou a ještě hůře se mezi sebou seznamují. A tady? Finové hned se vším pomůžou úplně neznámému člověku, hned se s ním baví jako s letitým kamarádem... Sorry, ale co to sakra je? Navíc tady jsou všechny postavy neskutečně černobílé. I v Le Havre jsou Finové ještě pořád Finové, ale tady? Evidentně je Kaurismäki buď tak fascinovaný tématem uprchlíků, že zapomíná na realitu (čímž myslím realitu, kterou zná, jestli mi rozumíte) a nebo se strašně snaží zavděčit na festivalech, aby dostal nějakou cenu. Nebo je v tom obojí zároveň. Tak jako tak, Druhá strana naděje nevypadá jako film od člověka, co natočil takové pecky jako Děvče ze sirkárny, Mraky odtáhly nebo Muž bez minulosti... Strašně mě to mrzí, nikdy bych nevěřil, že k tomu dojde, ale poprvé v životě musím dát Kaurismäkiho filmu jenom lepší 2*. Mám ho rád, je to talentovaný režisér - ale tenhle film se mu prostě nepovedl. A nadhodnocovat jenom kvůli tomu, že je to on, to už jsem jednou udělal. Podruhé už ne. Lepší 2* (29.12.2020)