Spalovač mrtvol

"Pohřeb žehem je naprosto lidský." - tato věta vychází z úst Rudolfa Hrušínského - coby pana Kopfrkingla - v mnoha svých podobách a obměnách. Při každém vyslovení těchto slov a vlastně při každém slovu pana Hrušínského (jako "něžná", "požehnaná", "krásná", "drahá", "laskavá", "milosrdná", "dobrotivá" etc.) běhá mráz po zádech. Postupná metamorfóza pana Kopfrkingla pak udává směr tohoto Herzova opusu, který vyniká svou "znepokojivostí". SPALOVAČ MRTVOL Juraje Herze je neskutečně silným filmovým zážitkem. Vedle výborného nasnímání (využití „rybího oka“, práce s detaily etc.) je nutné zmínit zajímavou a neobvyklou práci se střihem. Také zvuk a hudba jsou výrazným prvkem filmu - skvěle spoluvytváří potemnělou, podivnou a až „hororovou“ atmosféru. Morbidní atmosféra filmu je občas prosycena stejně morbidním humorem. Vše však v takových přiměřených dávkách, že tím snímek nedostává komediální nádech právě naopak. Shrnuto a podtrženo: Juraj Herz geniálně zpracoval stejnojmennou novelu Ladislava Fukse a natočil nadčasový snímek, který patří ke skvostů (nejen) české kinematografie. (20.09.2003)

Rozkošnicky poživačný výkon masturbujícího Rudolfa Hrušínského, který se onanuje a mazlí s každým gestem a frází, a prakticky nesleze z plátna během celé projekce, je tou hlavní devízou a tahákem pro pocit štěstí a úspěchu z diváckého kontaktu s Herzovým kultem. Mnohokráte bylo připomínáno, že na počátku stála Fuksova předloha a Fuks byl nadmíru nápaditým autorem černého humoru i ve svých dalších dílech. Formálně film pak uchopil kameraman Milota a nadužíváním rybího oka předeslal faktum nesmrtelnosti, totiž, že Spalovač nikdy nezůstane opomenut na filmových oborech všech lepších škol. Poselství je jasné, lidská malost je zkázou světa a jsme přece zvířata, když raději poskytneme věčný klid všem čarokrásným, které máme kolem sebe. Nicméně, odhlédneme-li od drobných libůstek a velmi zábavného ukrajování filmového času, ve kterém nás provází permanentně vzrušený Kopfrkingl, ocitáme se velmi snadno v transparentním světě mnichovských a narativních klišé čs. filmu. Doba, kdy kulminovala oslava 15. března 1939 byla vylíčena mnohokrát a ještě mnohokráte bude, nicméně zde přeci jenom nalézám jistý posun laskavého otce od rodiny, který tak rád dochází do vykřičeného domu a zatímco si vybírá ženu velice podobnou té své doma, probírá se se svými novými soukmenovci událostmi příštími. A žel musím podotknout, že mimo zcela mimořádný výkon Hrušínského, je další obsazení rolí až příliš typizované a podléhající škatulkám. Stejně jako je tristní, že při tak jasně definované době a místě určení, se opět ocitáme ve změti krumbachovského bezčasí plného tučných linek na oči a šílených kreací umělých paruk. Chramostové poslušná žena není jiná než ta, kterou sehrála s obdobnou pokorou už v Rudé záři nad Kladnem, Menzelův nervóza je jen další variací na jeho stálou roli před kamerou, nemluvě o typizaci mladého Krause, téměř pubertálního Víznera, roztěkané Rosůlkové nebo nedej bože Gollové v poloze její druhé suverénní kariéry. Lyrická Šulcová je také stále stejnou, komické duo hysterického manželství Myslíková-Menšík jakoby vypadlo z druhořadé televizní inscenace a možno se sekundárně potěšit snad už jen bezskrupolózním Prachařem, ačkoli ani pro něj toto nebylo nic nového, a pikantním Kohoutem, Edáčkem, který byl ale miláčkem odjaktěživa. Posledními z posledních zapamatovatelných tváří jsou výjimečný Štekl a absurdní Anýžová. Co je tedy pointou? Krev a popel jedno jsou. (09.12.2012)

RETRO Jsme krásná a požehnaná rodina, a já mám pořád pocit, že pro vás dělám strašně málo.…. R.Hrušínský je romantik a obdivuje krásu. J.Herz je režisér a podsouvá nám krásu filmového umění. Jako by točil vznešený pohřeb či nějakou pěknou kremaci… Hlas R.Hrušínského, hudba či obraz tvoří dokonalý filmový zážitek, při němž si snad ani neuvědomíte, zda jsou horší řeči o krematoriu či nástup fašismu. CO SI TAKHLE ZAHRÁT NA KLAVÍR MAHLEROVYPísně o mrtvých dětech? A následný přerod v čestného a zdravého člověka, jehož dokonalé monology o velkých společných pecích, mi připomněli herecký koncert J.Nicholsona v Osvícení jen dotvářejí fanaticky morbidní postavu, která nemá v naší kinematografii obdoby. Drahé děti, pohřbu žehem se vůbec nebojte! ,,TATÍNKU!? (27.12.2008)

Jeden z vrcholů československé kinematografie. Strhující filmová adaptace stejnojmenné novely Ladislava Fukse, knihy s až hororově laděnou fascinací fanatismem Zla úkladně usilujícím o životy svých nejbližších...v přenesené rovině pak studie fanatismu Třetí říše... Bravurní a v mnoha ohledech v našich zeměpisných šířkách revoluční vizuální stránka, ta černobílá kamera pana Miloty, který používá i velmi speciální objektiv s extra malým ohniskem, tzv. rybí oko (pro který prý neváhal jet speciálně až do Paříže), který dává scénám silně expresívní vyznění, sugestivní hudba Zdeňka Lišky, nestora české filmové hudby, jež má v sobě panoptikální rozměr a chvílemi i cosi z grotesky (podtrhující grotesknost scén), a v neposlední řadě i famózní herecké mistrovství Rudolfa Hrušínského...obludného ve své upjatosti...herecký koncert přerodu v monstrum. Tempo, přesný střih vypichující cykličnost textu... Skvěle budovaná mizanscéna využívající lokace pardubického krematoria, jedné z nejvýznamnějších staveb art deco na našem území...odosobněný chrám smrti upomínající k nacistickým vyhlazovacím koncentračním táborům... Herzův Spalovač mrtvol, morbidně laděná proměna spořádaného maloměšťáka v bezskrupulozního pomahače totality, proměna malého , slušného" člověka v oportunisticky bezpáteřního karieristu. Film vystihující nejen konec 30. a první polovinu 40. let, ale i počátek 50. let u nás, jakož i normalizaci a mající platný přesah i do současnosti... (16.11.2006)

Po filmařské stránce naprostá dokonalost. Perfektní kamera nenechá člověka vydechnout a jednou za čas zabere obří detail, nebo zase dělá takové ty jakoby kulaté obrazy. Herecký výkon Rudolfa Hrušínského je provařená záležitost, ale aby se neřeklo tak zopakuji, že je skutečně mistrovský, geniální, dechberoucí. Pan Kopfrkingl je fakt úděsný člověk, pořád se perverzně češe a stejný hřeben používá i na mrtvoly a za celý film nezavře hubu. Ty Hrušínského podivné monology mě vážně dostávaly. Jedinné co mi trochu kazilo dojem byla neuvěřitelná poddajnost a zmanipulovatelnost jeho rodiny, takhle snadno by svou kůži podle mě nikdo nedal a to mi prostě nevymluvíte. (21.09.2006)