Režie:
Juraj HerzKamera:
Stanislav MilotaHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlasta Chramostová, Jana Stehnová-Čechová, Miloš Vognič, Ilja Prachař, Zora Božinová, Eduard Kohout, Jiří Lír, Dimitrij Rafalský (více)Obsahy(1)
Film Spalovač mrtvol natočil režisér Juraj Herz podle stejnojmenné novely Ladislava Fukse. Jeho hrdina - zaměstnanec krematoria, je člověk nenormální, zatížený svým povoláním, psychopat a maniak, posedlý představou člověka jako mrtvoly a její přeměny v prach a popel. Člověk takto duševně narušený se dá pak snadno svést zrůdnou fašistickou ideologií k těm nejstrašnějším činům: zradě národa, ke kterému se dosud hlásil, udavačství, vraždám a spolupráci na masovém vyhlazování lidí. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (1 658)
Jeden z deseti nejvýznamnějších českých snímků všech dob, nejlepší Herzova režie a nejsilnější herecký výkon Rudolfa Hrušínského na filmovém plátně. Postupně, nenápadně dávkovaná proměna vzorného maloměšťáka v kolaboranta a fašistu je zároveň připomínkou řady českých osudů za autoritářské druhé republiky a okupace ( Moravec ), stejně jako předobrazem proměny postojů našich elit v době normalizace. Není divu, že tento snímek neměl na růžích ustláno...Výborná práce s detailem, kamera a zejména střih. Morbidní atmosféra pochopitelně není pro každého, ale skvělá filmařina každým coulem to je. Celkový dojem 100 %. ()
Exkurzia do mysle človeka vzdelaného, milujúceho, ale vo vnútri chorého. Že nieje nič čierno biele vieme a Herc dokázal tie najodsúdenejšia hodné názory podať tak sofistikovanou formou, že človek až nechápe. Kopfrkinglove hypnotické monology v kontraste chrámu smrti, bordelu a rodinných večierkov donútia premýšlať, chápať. ()
Rozkošnicky poživačný výkon masturbujícího Rudolfa Hrušínského, který se onanuje a mazlí s každým gestem a frází, a prakticky nesleze z plátna během celé projekce, je tou hlavní devízou a tahákem pro pocit štěstí a úspěchu z diváckého kontaktu s Herzovým kultem. Mnohokráte bylo připomínáno, že na počátku stála Fuksova předloha a Fuks byl nadmíru nápaditým autorem černého humoru i ve svých dalších dílech. Formálně film pak uchopil kameraman Milota a nadužíváním rybího oka předeslal faktum nesmrtelnosti, totiž, že Spalovač nikdy nezůstane opomenut na filmových oborech všech lepších škol. Poselství je jasné, lidská malost je zkázou světa a jsme přece zvířata, když raději poskytneme věčný klid všem čarokrásným, které máme kolem sebe. Nicméně, odhlédneme-li od drobných libůstek a velmi zábavného ukrajování filmového času, ve kterém nás provází permanentně vzrušený Kopfrkingl, ocitáme se velmi snadno v transparentním světě mnichovských a narativních klišé čs. filmu. Doba, kdy kulminovala oslava 15. března 1939 byla vylíčena mnohokrát a ještě mnohokráte bude, nicméně zde přeci jenom nalézám jistý posun laskavého otce od rodiny, který tak rád dochází do vykřičeného domu a zatímco si vybírá ženu velice podobnou té své doma, probírá se se svými novými soukmenovci událostmi příštími. A žel musím podotknout, že mimo zcela mimořádný výkon Hrušínského, je další obsazení rolí až příliš typizované a podléhající škatulkám. Stejně jako je tristní, že při tak jasně definované době a místě určení, se opět ocitáme ve změti krumbachovského bezčasí plného tučných linek na oči a šílených kreací umělých paruk. Chramostové poslušná žena není jiná než ta, kterou sehrála s obdobnou pokorou už v Rudé záři nad Kladnem, Menzelův nervóza je jen další variací na jeho stálou roli před kamerou, nemluvě o typizaci mladého Krause, téměř pubertálního Víznera, roztěkané Rosůlkové nebo nedej bože Gollové v poloze její druhé suverénní kariéry. Lyrická Šulcová je také stále stejnou, komické duo hysterického manželství Myslíková-Menšík jakoby vypadlo z druhořadé televizní inscenace a možno se sekundárně potěšit snad už jen bezskrupolózním Prachařem, ačkoli ani pro něj toto nebylo nic nového, a pikantním Kohoutem, Edáčkem, který byl ale miláčkem odjaktěživa. Posledními z posledních zapamatovatelných tváří jsou výjimečný Štekl a absurdní Anýžová. Co je tedy pointou? Krev a popel jedno jsou. ()
Co dodat? Tenhle film je velký! Velký díky Rudolfovi Hrušínskému, velký díky předloze Ladislava Fukse, kterou dokázal naprosto neuvěřitelným způsobem Herz přetavit do stejně sugestivní obrazové podoby. Celková stylizace a velmi uhlazené, pravidelné tempo vyprávění přesně zrcadlí nitro Romana Kopfrkingla, kde se všechno odvíjí v soustředných kruzích, kde se stále opakují tytéž věty a tytéž myšlenky a kde se postupně objevuje chorobná posedlost. Nejprve smrtí, pak i vlastní výjímečností. Nitro člověka, jehož celý svět je postaven na hře, na popírání skutečnosti a jejím přetváření v cosi bizarně pokorného, milého a uhlazeného, smrt (je-li provedena žehem) nevyjímaje. Hrušínský coby poloprázdná nádoba, postupně zaplňovaná jedem ideologie a přesvědčením o vlastní vyvolenosti je nelidsky přesvědčivý. Stejně tak celý Herzův film... Nejsugestivnější portrét šílenství člověka i doby, který znám. ()
..........Strhující, provokativní, černohumorná vytříbená poezie v mistrovském podání Hrušínského, veliký trn v oku velkého komanče. Není se čemu divit, že tento filmový klenot ležel tak dlouho v trezoru. Celý příběh je zajímavě natočen jakoby jeden velký záběr. Osoba vždy zůstává, přechází se jen z místa děje, či v čase. Děsivé vyprávění hlavního protagonisty se stále více stupňuje a graduje jeho skutky, které on zároveň vykonává, dle nařízení vyšších mocí a ospravedlňuje pro blaho všech. Černobílý materiál, klidná tichá hudba, působivý hlas vypravěče, děsivé prostředí krematoria, režijní cit pro psychologické podbarvení. To vše dohromady dalo vzniknout tomuto vyjímečnému, dá se říct i světovému skvostu........... ()
Galerie (63)
Zajímavosti (59)
- Reakce na film byly různé i v zahraničí. V Holandsku se diváci smáli, v Itálii zase odcházeli z kina do jednoho bledí. V době premiéry filmu byla v Itálii kremace sama o sobě hororovým prvkem. (sud)
- V scéne, v ktorej Kopfrkingl (Rudolf Hrušinský) rozpráva o plynových komorách a masových peciach, za ním visí obraz "Záhrada pozemských rozkoší" od Hieronymusa Boscha. (GTS_PUNK)
- Režisér Juraj Herz sa vyjadril, že najväčšie problémy s natáčaním scén v krematóriu mal Jiří Menzel (Dvořák), ktorý, ak sa práve netočilo, vraj po celý čas chodil s rukami vztýčenými nahor. Taktiež si želal, aby sa ho v tomto prostredí nikto nedotýkal. Bolo mu to vraj nepríjemné, pretože sa dotýkali aj rakví. (Santino7)
Reklama