Spalovač mrtvol

Po filmařské stránce naprostá dokonalost. Perfektní kamera nenechá člověka vydechnout a jednou za čas zabere obří detail, nebo zase dělá takové ty jakoby kulaté obrazy. Herecký výkon Rudolfa Hrušínského je provařená záležitost, ale aby se neřeklo tak zopakuji, že je skutečně mistrovský, geniální, dechberoucí. Pan Kopfrkingl je fakt úděsný člověk, pořád se perverzně češe a stejný hřeben používá i na mrtvoly a za celý film nezavře hubu. Ty Hrušínského podivné monology mě vážně dostávaly. Jedinné co mi trochu kazilo dojem byla neuvěřitelná poddajnost a zmanipulovatelnost jeho rodiny, takhle snadno by svou kůži podle mě nikdo nedal a to mi prostě nevymluvíte. (21.09.2006)

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: POEZIE :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::.:::::: Jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl ! Dlouho jsem se tomuto snímku bránil, protože jsem trochu zaujatý českými filmy, což znamená pro mne - český film = kravina. Ale tohle hodně překvapilo ! Musím souhlasit se Shadwellem, že tento snímek je dokonce lepší, než mnohé filmy mistra Hitchckocka, což je co říct. Rudolf Hrušínský je opravdu boží, za tuhle roli bych mu nafasoval Oscara !! Jeden z nejlepších světových filmů a nejlepší český film. Blahopřeji !! ::::::::::::::::::: (13.03.2009)

Dlouho jsem se po tom sháněl až jsem si předplatil od kabelovky HBO.A co hned první den nedávaj?Spalovače!Jestli bude někdy anketa o nejlepšího českého záporáka musí ho získat to Hrušínského Kopfrkingl.To je jak Radyo říká Oxford herectví.Kdyby to komančové(dnešní demoktati :o) nedali do starého dobrého trezůrku určitě by byl pan Hrušínský po celém světě a takový Hanibal by mohl jít k šípku. (02.10.2003)

RETRO Jsme krásná a požehnaná rodina, a já mám pořád pocit, že pro vás dělám strašně málo.…. R.Hrušínský je romantik a obdivuje krásu. J.Herz je režisér a podsouvá nám krásu filmového umění. Jako by točil vznešený pohřeb či nějakou pěknou kremaci… Hlas R.Hrušínského, hudba či obraz tvoří dokonalý filmový zážitek, při němž si snad ani neuvědomíte, zda jsou horší řeči o krematoriu či nástup fašismu. CO SI TAKHLE ZAHRÁT NA KLAVÍR MAHLEROVYPísně o mrtvých dětech? A následný přerod v čestného a zdravého člověka, jehož dokonalé monology o velkých společných pecích, mi připomněli herecký koncert J.Nicholsona v Osvícení jen dotvářejí fanaticky morbidní postavu, která nemá v naší kinematografii obdoby. Drahé děti, pohřbu žehem se vůbec nebojte! ,,TATÍNKU!? (27.12.2008)

Rozkošnicky poživačný výkon masturbujícího Rudolfa Hrušínského, který se onanuje a mazlí s každým gestem a frází, a prakticky nesleze z plátna během celé projekce, je tou hlavní devízou a tahákem pro pocit štěstí a úspěchu z diváckého kontaktu s Herzovým kultem. Mnohokráte bylo připomínáno, že na počátku stála Fuksova předloha a Fuks byl nadmíru nápaditým autorem černého humoru i ve svých dalších dílech. Formálně film pak uchopil kameraman Milota a nadužíváním rybího oka předeslal faktum nesmrtelnosti, totiž, že Spalovač nikdy nezůstane opomenut na filmových oborech všech lepších škol. Poselství je jasné, lidská malost je zkázou světa a jsme přece zvířata, když raději poskytneme věčný klid všem čarokrásným, které máme kolem sebe. Nicméně, odhlédneme-li od drobných libůstek a velmi zábavného ukrajování filmového času, ve kterém nás provází permanentně vzrušený Kopfrkingl, ocitáme se velmi snadno v transparentním světě mnichovských a narativních klišé čs. filmu. Doba, kdy kulminovala oslava 15. března 1939 byla vylíčena mnohokrát a ještě mnohokráte bude, nicméně zde přeci jenom nalézám jistý posun laskavého otce od rodiny, který tak rád dochází do vykřičeného domu a zatímco si vybírá ženu velice podobnou té své doma, probírá se se svými novými soukmenovci událostmi příštími. A žel musím podotknout, že mimo zcela mimořádný výkon Hrušínského, je další obsazení rolí až příliš typizované a podléhající škatulkám. Stejně jako je tristní, že při tak jasně definované době a místě určení, se opět ocitáme ve změti krumbachovského bezčasí plného tučných linek na oči a šílených kreací umělých paruk. Chramostové poslušná žena není jiná než ta, kterou sehrála s obdobnou pokorou už v Rudé záři nad Kladnem, Menzelův nervóza je jen další variací na jeho stálou roli před kamerou, nemluvě o typizaci mladého Krause, téměř pubertálního Víznera, roztěkané Rosůlkové nebo nedej bože Gollové v poloze její druhé suverénní kariéry. Lyrická Šulcová je také stále stejnou, komické duo hysterického manželství Myslíková-Menšík jakoby vypadlo z druhořadé televizní inscenace a možno se sekundárně potěšit snad už jen bezskrupolózním Prachařem, ačkoli ani pro něj toto nebylo nic nového, a pikantním Kohoutem, Edáčkem, který byl ale miláčkem odjaktěživa. Posledními z posledních zapamatovatelných tváří jsou výjimečný Štekl a absurdní Anýžová. Co je tedy pointou? Krev a popel jedno jsou. (09.12.2012)