Spalovač mrtvol

Naprosto dokonalé a dábelské herectví Rudolfa Hrušinského. Jeho naprostý vrchol. Snad nikdy jsem neviděl lépe a věrohodněji zahranou roli od kohokoliv. Nikdy bych nevěřil, že se u českého filmu budu takto klepat a bude mi nabíhat husí kůže. Skvělé herecké výkony se základním kamenem jménem "Rudolf Hrušinský". Podle mě nejlepší film Juraje Herze. Mrazivá atmosféra se skvělou kamerou. Nejlepší český film!!! (24.06.2004)

I takto umělecky hodnotný může být český film, pokud je filmařům z hůry dáno (kéž by se to stávalo častěji než jednou za x dekád!). Stanislav "Fish Eye" Milota si zaslouží hlubokou poklonu za své odvážné experimentování za kamerou (škoda té "davové" scény z podlahy střižny - mohla být zajímavá), které je nebesky zvrácené (velmi příhodné). Jistě by byl také velký hřích neutrousit slova o nádherně uhlazeném, mrazivém a decentním hereckém koncertu pana Hrušínského, jehož sametové proslovy o smrti a kráse již dávno utkvěly ve svorné divácké paměti národa českého. Co by asi na Spalovače říkal takový David Lynch? :) (11.08.2008)

Něco neuvěřitelného! Kdo neviděl Rudolfa Hrušínského v tomhle, tak jako by jej ještě neviděl nikdy hrát. On tady totiž předvádí vysokou školu, co vysokou školu, přímo Oxfordskou univerzitu hereckého mistrovství. Vpodstatě se dá říct, že celý příběh je postaven jen na jeho neskutečných hereckých schopnostech. Ale to je samozřejmě míněno jen s nadsázkou. Ostatní herci jsou nepochybně taky skvělí a také scénář a režie jsou excelenetní. Bravo všem zúčastněným. (24.04.2003)

Spalovač mrtvol zritualizoval krásu a napodobil věrně případ, kdy skutečný život imituje umění. Nesmírně progresivní, kultivované a cizokrajné dílo. A nenucené. Vzpírá se chladné úmorčivé práci budující nešťastně emoce na základech obřadné vycizelovanosti - snad s výjimkou nadvyužívaného rybího oka v závěru, které si filmaři nechali dovést z Francie. (24.02.2008)

Jeden z nejsilnějších zážitků, který jsem v bohaté české kinematografii okusil. Ať už se jedná o výsledný pocit, herecký um Rudolfa Hrušínského (který už ve své filmografii nepřekonal), „fantaskní“ Milotovu kameru nebo dekorativní hudbu. Vše by klidně mohlo působit samo o sobě, ale obratným skloubením jednotlivých složek dostává film „vyšší“ rámec, nádech nadčasovosti. Hrušínský plně vystihl psychiku Kopfrkingla, jeho „humánní“ filosofii. Při poslouchání jeho ód na nejmilosrdnější a očišťující smrt zbavující lidstva utrpení člověku neustále běhá mráz po zádech. Je to dáno i precizně vybudovanou atmosférou, tím zamlženým, temně absurdním oparem. Jeho myšlenky začínají dostávat reálný charakter v momentu, kdy se o slovo hlásí nacistický režim. A zvrácená proměna jedince dostává ještě jasnější kontury. Je jasné, že jiné podobné dílo už nikdy nevznikne, a proto si vážím tohoto klenotu o to víc. (29.10.2003)