Spalovač mrtvol

Už vím, proč jsem se na ten film nikdy nedívala... protože je strašně... jak to říct? Strašidelný? Depresivní? Neuvěřitelný? Zvrácený? Nechutně morbidní? Prostě ne vůbec můj styl? Ne, ani jedno to nevyjadřuje přesně.. prostě po jeho dokoukání cítíte hroznou úzkost, znechucenost a snad i nudu a nedokážete uvěřit tomu, co se právě na plátně stalo a že někdo vůbec měl tendenci tuhle knihu zfilmovat, aby tím znepříjemnil lidem celý den, kdy tento "zázrak" spatřili. Na Spalovače bych se asi nikdy sama od sebe nepodívala, ale když už ho dávali v rámci letního kina v parku (tématicky u mauzolea), můj notebook mi odešel do pekla, takže jsem stejně neměla, co dělat... tak jsem si šla s pivkem sednout do trávy a koukat. Koukala jsem... ale vzhledem k tomu, jak jsem se cítila, tak vůbec netuším, jak hodnotit... Jako výkon Hrušínského je jednoznačně skvělý, ta atmosféra plná úzkosti a děsu, že se někdo takhle nechal ideolgicky zbalamutit je vykreslena taky dobře... ale v závěru se mi prostě spalovač nelíbil. (17.08.2015)

Spalovač mrtvol je film jedné postavy. Rudolf Hrušinský hraje chlapíka s pokroucenou osobností a hraje ho natolik skvěle, že ostatní postavy i přestože nehrají špatně, jsou daleko v jeho stínu. ■ Mluva pana Hrušinského byla bravurní a absolutně vystihla pana Kopfrkingla z knihy. ■ Co takový zmanipulovaný psychopat udělá bez jakékoli emoce pro svoji ideologii? (14.09.2015)

Smutná ukázka toho, jak mohly české filmy vypadat, kdyby nám sem nenajeli naši milí socialističtí přátelé v '68. Ukázka, jak Hrušínský dokázal skvěle hrát. Ukázka Herzovy bravurní řemeslné práce a ukázka ojedinělosti Liškova soundtracku, ač ve své době hrála jeho hudba v téměř každém československém počinu. Tímto si zasluhuje Spalovač plný počet. Už jen kvůli řemeslu. Už jen kvůli smutnému připomenutí tvůrčího zapomenutí. (28.11.2017)

Neskutečně těžký a silný film, u kterého chvílemi žasnete, chvíli mrazivě zíráte s otevřenou pusou a chvílemi se nelibě pousmíváte. Vykreslení režimu formou transformace mistra Hrušínského ztvárňujícího legendárního Kopfrkingla je až neskutečné. Jedna z perel naší kinematografie, která je ovšem na druhou stranu těžko stravitelná a musí na ní být "nálada". (20.11.2018)

Ve své době a za následné normalizace fantastický film dnes vnímám už jen jako zajímavé groteskní podobenství aneb Dáš si věneček nebo rakvičku? 1)  44letý Ladislav Fuks vydal svou knižní předlohu v roce 1967 a v listopadu téhož roku byl schválen i literární scénář k filmu, jehož byl spoluautorem._____ 2)  Zajímavé jsou konce díla. Zatímco v knize pan Kopfrkingl hledí těsně po válce na zástupy vyhublých lidí vracejících se domů a zdá se mu, že mezi nimi poznává i postavy z knihy, které by tak rád pozdravil, ve filmu odchází s nacisty spasit svět. Původně měl končit film pohledem na davy Pražanů a mezi nimi samí Kopfrkinglové. Podle Miloty se měl Kopfrkingl procházet po Národní třídě mezi sovětskými tanky._____  3)  Konfrontaci se znormalizovaným establišmentem se film stejně nevyhnul, i bez explicitního konce bylo jeho poselství jasně čitelné. Kameraman Stanislav Milota a herečka Vlasta Chramostová také pak nesměli pracovat v oboru._____  4)  48letý Rudolf Hrušínský (Kopfrkingl) zde vytvořil jednu ze svých nejlepších rolí a už jen díky němu si film zaslouží pozornost. Co abych tě, drahá, oběsil?_____ 5)  Jediné hodnocení, které trochu vystihne můj ambivalentní schizofrenický vztah ke snímku, jsou bezpohlavní neurčité tři hvězdičky. Vnímám a oceňuji umělecké kvality díla a poselství, které nese. Ale pocitově se mě film nijak nedotýká, chvílemi jsem se trochu nudil a o šokující výpovědi už nemůže být vůbec řeč. Jak píši v petitu, možná ve své době. Ale dnes?_____ 6)  Je zajímavé, jak se mění přístupnost filmu pro mládež. Původní premiéra v roce 1969 a obnovená premiéra v roce 1990 byly mládeži nepřístupné. Obnovená premiéra 15. 1. 2004 už hovořila o doporučené přístupnosti od 15 let a v zatím poslední obnovené premiéře 11. 7. 2019 nese snímek označení jako nevhodný pro děti do 12 let._____ 7)  Výborný koment: Marthos*****, Matty*****. (10.10.2022)

"Spalovač" je jedním z nejoriginálnějších snímků, které u nás kdy vznikly. Má neuvěřitelně morbidní humor, atmosféru a téma (fašismus, spasení světa za každou cenu). Navíc Rudolf Hrušinský, dokazující, že zahraje všechno a navíc skvěle, je ve své roli tak dokonale démonický, až vás zamrazí. Na celém filmu je ale nejkouzelnější jeho zpracování: černobílá kamera, dokonale zvolený objektiv, střih (prolínání jednotlivých prostředí) a hudba dělají z tohoto snímku sugestivní zážitek, který si jistě s žádným jiným dílem nespletete. 10/10 (24.10.2005)

Jeden z mála filmů z české filmografie, který má mezinárodní kvality. (07.05.2007)

Obludné. Geniální. Zrovna moc často to ale vidět nemusím. (22.10.2007)

Přiznejme si to na rovinu: Celé naprosto úžasné drama stojí na výkonu jediného herce. Rudolf Hrušínský ve Spalovači hrál nejen první housle, ale i druhé a třetí. Na svůj úžasný hřebínek zahrál tak, že přítomnost ostatních byla skoro až nadbytečná. Skutečně tady všem ukázal, že je to pan herec s velým H, velkým E, velkým R... Jenom jednu věc jsem dosud moc nepřijal - a to, že přítomnost postavy pana Menšíka v celém filmu se mi zdála jaksi nabytečná a ne moc logická... (14.06.2008)

O rok později po vydání groteskně laděné hororové novely Ladislava Fukse se filmového zpracování chopil režisér Juraj Herz a bravurním způsobem ve spolupráci se samotným Fuksem převedl knihu na stříbrné plátno. Juraj Herz natočil Fuksovo dílo téměř „slovo od slova“, a proto fanouškům předlohy dává naprosto jedinečný pohled na předlohu. Bezpochyby se jedná o jeden z nejlepších hereckých výkonů Rudolfa Hrušínského, který dokázal postavu pana Kopfrkingla zahrát tak neskutečně chladně a zároveň citlivě, že z toho jde mráz po zádech. Za zmínku rozhodně stojí si kamera Stanislava Miloty a střih Jaromíra Janáčka, které jsou na české poměry, dovolím si říct, přímo revoluční. Takto vysoké umístění v naší skromné TOP200 si rozhodně zaslouží. Klenot české (resp. ještě československé) kinematografie. (31.07.2008)

"Spasím je všechny" říká Rudolf Hrušínský na konci filmu. Bohužel na delší dobu tento film spasit nikdo nedokázal, a tím se stalo to, že svět přišel o dílo, které by dnes figurovalo hodně vysoko v myšlenkách mnoha světových, renomovaných filmových kritiků, kteří raději dávají přednost kouskům, které občas zdaleka nedosahuji kvalit Herzovy "spalovny". Koneckonců krásný důkaz toho jak dokáže (dokázala!) být česká (československá) kinematografie světová. Filmová adaptace psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky, kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse (vyšla v roce 1967). Pan Kopfrkingl se stal životní rolí Rudolfa Hrušínského a tragikomedie Spalovač mrtvol jedním z nejvýznamnějších filmů Juraje Herze, jenž tu plně uplatnil svůj smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění. I když byl snímek normalizátory českého filmu příkladně zatracován a nemohl se po dlouhá léta objevit ani v kinech, ani v televizi, sotva lze tento titul pominout ve výčtu nejhodnotnějších českých filmů. (24.02.2009)

Absolutní požitek, v české sféře tak obdivuhodná podívaná nemá konkurenci. Snímek vysoké umělecké hodnoty mě vždy naplní množstvím smíšených pocitů, plných hořkosti, obdivu, znechucení, krásy, smyslnosti, obdivuji tu propracovanost do sebemenších detailů. Spalovač mrtvol je pro mě vrcholné dílo, jaké kdy vzniklo na našem území. Dílo, které v českých poměrech už překonáno jistě nikdy nebude. Tento film nepatří mezi české klenoty, ale mezi klenoty světového významu. (15.04.2011)

Nepřekonatelný film, kterým se Česká republika může hrdě pyšnit po celém světě!! Více slov není třeba. (16.07.2014)

Nepříjemný obraz úpadku člověka, který se v průběhu sledování zažírá divákovi pod kůži svou sugestivitou. Závěr v divákovi nechá roztodivné dozvuky, které rezonují ještě nějakou dobu po skončení filmu. Hrušínký výborný, ale stále ho mám raději v jiných rolích, které mu sedí mnohem víc, než oplzlý Kopfrkingl. Není co dodat, mrazivá a nepříjemná ukázka toho, jak Ďábel podává ruku lidské zvrácenosti. (09.07.2016)

Hnusné, děsivé a proklatě dobré! (07.11.2008)

„Co abych tě, drahá, oběsil?“ Měla jsem to štěstí, že jsem knihu četla o měsíc dříve, než jsem viděla film. Štěstí? Myslím, že obráceně by to nedělalo dobrotu. Tahle věta mi vyrazila dech, přece jen něco takového člověk nečeká ani od tak zvráceně šibnuté osoby, jakou pan Kopfrkingl bezesporu byl. Mám takový pocit, že vyznění knihy po zhlédnutí filmu by už nebylo takové. A že to ubírá filmu? Maličko, maličičko. Film je natolik dokonalým zpracováním s odkazem na filmy německého expresionismu a na filmy české nové vlny, že tím vše rychle dohání. Hrůzoidní Rudolf Hrušínský v jedné ze svých nejlepších rolí je toho skvělým příkladem, stejně tak geniální kamera Stanislava Miloty. Určité rozdíly mezi knihou a filmem tu jsou, ale jsou naprosto minimální. Konec filmu ale vyznívá více mrazivě a beznadějně. Zlo vítězí a bují dál. "Litoval jsem tě, drahá, litoval. Byla jsi skleslá, zamlklá, ovšem, jak by ne, ale já jsem tu oběť jako Němec přinést musil. Zachránil jsem tě, drahá, před utrpením, které by tě jinak čekalo. Jak bys byla, nebeská, s tou svou krví v tom novém šťastném, spravedlivém světě trpěla..." Grrr!!! Zvrhlost a zvrácenost sama. Zatraceně studený, až silně mrazivý snímek. (23.09.2011)

Rudolf Hrušinský exceluje pod taktovkou Juraja Herza v druhom najlepšom filme československej kinematografie do rozdelenia republiky (tým najlepším je Kladivo na čarodejnice). Pán Kopfrkingl a jeho choroba mysle sa pod pôsobením vyššej ideológie mení v neuveriteľne krutú bytosť, ktorá ide za svojimi cieľmi doslova cez mŕtvoly. Najlepše na vyobrazení tohto filmu je jeho aktuálnosť, aj keď v dnešnej dobe podobní ľudia používajú trochu sofistikovanejšie spôsoby. Geniálny herecký výkon je doplnený skvelým strihom, hudbou a detailnými zábermi kamery. Film zaslúžene okupuje najvyššie miesta v hodnotení filmov na ČSFD. (17.05.2018)

Impozantní dílo, které nemá v československé kinematografii obdoby. Ovšem i v rámci světového měřítka se může Spalovač mrtvol s hravostí zařadit mezi nejvýznačnější zástupce hororového žánru i psychologického dramatu, byť faktem zůstává, že žádný žánr nedokáže přesně vystihnout ducha tohoto geniálního snímku, jenž v sobě mísí hrůzu s groteskností, duchovní myšlenky s  těmi ideologickými a zejména pak obě stránky lidské duše - dobro se zlem, s nimiž se zákonitě rodí každý z nás. Režisér Juraj Herz a kameraman Stanislav Milota vytvořili (především díky výjimečné literární předloze Ladislava Fukse) zcela nový filmový jazyk. Expresivní herectví Rudolfa Hrušínského v roli pana Kopfrkingla je však oním klíčovým elementem, co dělá ze Spalovače mrtvol doslova světový unikát. Fascinující kamera, hrůzu nahánějící hudba Zdeňka Lišky a úžasné mísení reality se snovou iluzí duchovního údělu pana Kopfrkingla. Jeden z největších filmů československé kinematografie. (23.05.2022)

Zakladni kamen ceskeho horroru - vyznamem podobny Romerovemu Night of the living dead. Skoda jen, ze se to tu vice nechylo - pravda, Fuks toho do zanru tolik nenapsal... Vzdycky, kdyz to vidim, je mi vazne na bliti... (17.07.2005)

Spalovač mrtvol je naprosto geniální psychologický horor, na člověka z něj dýchá strach a hrůza, na rozdíl od řady tzv. „nejlepších hororů všech dob“. Hrušínskému jeho obsesi dokonale věříte, jeho brilantní výkon podtrhuje skvělá režie Juraje Herze, která jde ruku v ruce s výbornou kamerou Stanislava Miloty (všechen strach generuje čistá práce kamery, žádné efekty). K tomu je třeba připočíst ještě „pohřebně omamnou“ hudbu Zdeňka Lišky, jež ještě více zdůrazňuje umrlčí příchuť hororu. Až z toho naskakuje husí kůže. (03.11.2005)